Poslední extáze (Simona Monyová)

LUDĚK

     Nakonec musel uznat, že Zlatka je skutečně báječná ženská. Sice si občas hraje na intelektuálku (což je docela sranda vzhledem k tomu, že ani nemá maturitu), ale nepůsobí to trapně, spíše dojemně. A to, jak mu sama nabídla, že se může přistěhovat, bylo vážně úžasné. Křivdil jí, když dřív odhadoval, že jde po penězích.

     Jsou teprve na začátku vztahu a už jí vděčí za záchranu své ordinace. Jen díky Zlatce mohl prodat byt a zaplatit ten nekřesťansky navýšený nájem. Ze setkání s její dcerou měl Luděk trému. Zatím Šárku znal pouze z fotografií a vyprávění. Vypadalo to, že je zajímavá, skoro dospělá dívka. Luděk si těžko dokázal představit soužití v jednom bytě se dvěma ženami. Ale nic jiného mu nezbývalo.

     Zalitoval, že se nemůže jít domů před večeří převléknout, ale tak zněla dohoda. Seznámení proběhne na neutrální půdě. Luděk se tedy alespoň pečlivě oholil. Nebylo na tom nic neobvyklého. Běžně se holíval v ordinaci. Vousy mu rostly rychle, a tak často k jejich odstranění využíval polední pauzu. Dnes se však holil až po skončení ordinačních hodin. V žaludku ho trýznil známý tlak, spolehlivý ukazatel nervozity.

     Pěšky se vydal do barokní restaurace Modrá hvězda, kde zamluvil stůl na osmnáctou hodinu. Cestou se zastavil v květinářství a zakoupil dvě kytice růží. Byly stejně velké a stejně drahé. Odlišovaly se od sebe pouze barvou květů. Pro Šárku vybral bílé a pro Zlatku temně rudé.