Poslední extáze (Simona Monyová)

ZLATA

     Celé dva měsíce se chovala k Ludkovi naprosto korektně. Svůj hlavní útok plánovala na příští týden. Viděla, jak se její princ mění v citově vyprahlou trosku. Sedával na baru a a paticky zíral ke vchodu. Vyhlížel Irmu. Pochopitelně marně. Irma si začala románek s takovým obyčejným, nezajímavým psychiatrem. Zlatka sice nechápala, co na špatně oholeném a nedbale oblečeném doktorovi vidí, ale nerozmlouvala to přítelkyni ani v nejmenším. Nedostupnost Irmy pro zamilovaného zubaře hrála především ve Zlatčin prospěch.

     Zlatka prožívala období nezvyklé vyrovnanosti a klidu. Byla přesvědčená, že jí trpělivost a schopnost manipulovat s muži vynese očekávaný úspěch. I lidé z jejího okolí se zdáli být příjemnější a srdečnější. Nebo to byla náhoda, že na své toyotě neměla po celých devět týdnů ani škrábanec?

     Se Šárkou se sblížily jako nikdy v životě. Zlatka usoudila, že jim oběma prospěl dceřin útěk z domova. Nebýt toho, sotva by si řekly svoje vzájemné výhrady ke způsobu života, jaký doposud vedly. Zlatka musela připustit, že v něčem měla Šárka pravdu. Častokrát se skutečně chovala jako děvka. Ve snaze získat nějakého muže zacházela hluboko pod svoji úroveň. Ale teď má (vlastně brzy bude mít) Luďka a všechno bude jiné.