Otcomilky (Simona Monyová)

Propadák

„Ty mi to nechceš říct! Byl to uplnej propadák, co?“ vyzvídám a vůbec netoužím slyšet pravdu. Potřebuji chlácholit, pofoukat bolístku. Potřebuji slyšet, že nejdůležitější jsme my dva, náš vztah.

,,Děti u mě budou vždycky na prvním místě, chci, abys to věděla,“ povídá Heřman.

Ani mi to nemusel říkat, tuším to od začátku. Jen o tom množném čísle nejsem tak úplně přesvědčená. Po Jáchymovi se vozí za každou krávovinu. Když totéž provede Adélka, Heřman to ohodnotí jako úžasně roztomilé.

Kluk je tím pádem zakřiknutý a dcerunka drzá. Kdybych si nebyla tak jistá, že Heřman je pan Pravý, vycouvala bych.

„Tak co dětičky říkaly? Snesu vše,“ žebrám o další políček.

A mám ho mít: „Že prý seš nějaká vyšinutá...“

 „To říkali oba?“

„Ne, jenom Adélka.“

„Chápu,“ ušklíbnu se.

„Nechápeš. Jáchym to neříkal jen proto, protože Jáchym nikdy nic neříká... A po pravdě řečeno, i mně ses zdála poněkud mimo.“

„To víš, nervozita...“

„Nervózní jsme byli všichni. Kdyby se každý nervózní člověk měl hned druhému strefovat do auta, jezdily by po silnicích samé vraky...“

„...a fronty před záchodama by se městem vinuly jak líný had,“ dodávám.

Zasmál se.

Tak přesně tohle na něm miluju. Dává mi kázání, nakrknutej, až z něho jde strach. A v příští vteřině už o ničem neví, uculuje se a přede spokojeně jak starej tlustej kocour nad miskou smetany.

Rozhodně se mu nedá vyčítat, že by byl malicherný.

To já malicherná asi jsem, protože záměrně kazím uvolněnou atmosféru: „Teď je ti hej, ale počkej v sobotu, taky se pěkně zapotíš.“

„A proč prosím tě?“

Je možné, že by zapomněl?! Tak starej zas přece jen není!

„V sobotu jdeš žádat o ruku... o moji ruku...“

„No, to samozřejmě vím. Jen nechápu, proč bych se měl zapotit.“

Jeho samolibost mi vyráží dech. „Jsi rozvedený, s dvěma dětma a ani ne o dva roky mladší než můj otec!“ připomínám mu.

„No a? Pořád lepší, než kdyby sis vybrala nějakého chuligána,“ povídá dotčeně a já čekám, kdy se začne smát.

Ale Heřman se nesměje. Myslel to vážně, celé, včetně předpotopního výrazu chuligán.

„Tak si představ, že si jednou Adéla přivede chlápka o jednadvacet let staršího... To bys neprotestoval?“

„Neprotestoval,“ povídá Heřman rozhodně. ,,Rovnou bych ho zastřelil.“