Kudlanka bezbožná (Simona Monyová)

neděle 4. 3. 2007

     „Dlouho ses tady neukázala,“ rozmrzele mě vítá otec a nakukuje do rendlíků.

     „Kachna, červený zelí, bramborovej knedlík,“ povídám a strkám oběd do mikrovlnky.

     „To mně zase bude těžko!“

     „Tak to nejez...“

     „Kousek snad snesu,“ praví otec vstřícně a bez mrknutí oka spořádá půl kachny se dvěma porcemi zelí a knedlíků, aniž by jídlo pochválil nebo aspoň poděkoval. Nakonec je těžko mně.

     Manželské příměří trvá, i když moje bílá vlajka visí poněkud schlíple. Už nemám sílu na nové začátky, na nové výstupy a propady. Válím se vedle Honzy na sedačce, tupě konzumuji vesměs nudné televizní pořady, prolévám se červeným vínem jak důchodci urologickým čajem a toužím po tom stejném, po čem prahne můj muž — po klidu.