Krotitelka snů (Simona Monyová)

62.

V telefonu to praskalo a šumělo.

Už jsem hovořila se všemi členy rodiny kromě Magdy.

„A teď mi dej ještě tetu, Beruško,“ řekla jsem Natálce. Neochotně se rozloučila a předala sluchátko dál jak štafetový kolík.

Jak se vede?“ zahlaholila Magda.

„Tohleto ti nezapomenu,“ zasyčela jsem.

Nemusíš děkovat, hlavně když se dáš zas dohromady,“ blahosklonně odvětila.

Její výrok mne omráčil.

„Abych nezapomněla, včera volal Vladan, chtěl by děti na víkend...“

„Pokud je opět neplánuje odložit k rodičům své novomanželky, tak ať si je vezme.“

Magda ztišila hlas, tak tak že jsem jí rozuměla: „Ta jeho Tereza odjela na dva měsíce do Anglie, prý studovat, ale kdo ví, jak je to doopravdy.“

Nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli mě má tato zpráva těšit, nebo rmoutit.

„Co je? Ty nemáš radost?“ podivila se Magdaléna.

Asi mě měla těšit...