4.
Kamens se objevil podle svého zvyku takřka vzápětí. Několik minut poté už byl Harrimanem seznámen s jeho vizí zajistit si veškerá práva na Měsíc dřív, než na něj vkročí. „Kromě těch nastrčených místních společností,“ pokračoval Harriman, „budeme potřebovat nějaký subjekt, který může dostávat finanční příspěvky, aniž by se musel hlásit k jejich dárci – něco jako Národní zeměpisná společnost čili National Geographic Society.“
Kamens potřásl hlavou. „Nemůžeš koupit National Geographic Society.“
„Krucinál, a kdo říkal, že ji chci koupit? Založíme si svoji.“
„To jsem se právě chystal navrhnout.“
„Výborně. Jak to vidím já, potřebujeme přinejmenším jednu neziskovou, od daní osvobozenou organizaci, řízenou správnými lidmi. Hlasovací většinu si pochopitelně necháme. Možná jich bude zapotřebí víc; budu je zakládat postupně, jakmile si to situace vyžádá. A taky budeme potřebovat jednu novou, docela obyčejnou společnost. Ta sice nebude osvobozena od daní – ale nevykáže žádný zisk, dokud k tomu nebudeme připraveni. Principem je, aby neziskové organizace posbíraly veškerý věhlas a publicitu –, zatímco ta zisková shrábne ve vší tichosti zisky, pokud nějaké budou. Peníze budeme přepouštět z jedné organizace do druhé, vždy z nějakých objektivních, dobře obhajitelných důvodů, aby neziskové organizace mohly platit veškeré výdaje. Když tak o tom přemýšlím, měli bychom si raději pořídit dvě ziskové organizace, abychom mohli jednu nechat zbankrotovat, bude-li zapotřebí zamést stopy. Saule, můžeš se do toho pustit a postarat se, aby vše běželo podle práva?“
Kamens pokrčil rameny. „Víš, Delosi, kdybys tohle všechno prováděl s namířenou pistolí, bylo by to mnohem upřímnější.“
„Právník mi tu mluví o upřímnosti. Ne, vážně, Saule – nemám v úmyslu vzít přitom kohokoli na hůl…“
„Chachá!“
„… a navíc chystám cestu na Měsíc. Na tu mi všichni budou přispívat – a tu také dostanou. A teď zařiď, aby vše bylo dokonale legální, a buď hodný chlapeček.“
„To mi připomíná větu, kterou za podobných okolností řekl starému Vanderbiltovi jeho advokát: ‚Je to nádherné tak, jak to je. Proč bychom to kazili nějakou legalizací?‘ Ale dobře, šéfe; narafičím tu tvoji past. Ještě něco?“
„Jasně. Zůstaň tu s námi, možná tě něco užitečného napadne. Georgi, zavoláš prosím tě Montgomeryho?“ Montgomery byl vedoucím propagačního oddělení a v očích svého zaměstnavatele měl dvě velké přednosti: za prvé byl Harrimanovi dokonale oddán, za druhé byl schopen naplánovat a rozjet kampaň schopnou přesvědčit veřejnost, že Johanka z Arku byla upálena v podvazkovém pásu od firmy Caresse… nebo že Hérakles vděčil za svou sílu pravidelné konzumaci kukuřičných lupínků.
Dorazil s velkou složkou pod paží. „Jsem rád, že jste pro mne poslal, šéfe. Koukněte se na tohle…“ Rozbalil složku před Harrimana na stůl a jal se rozkládat obrázky a grafy. „To je Kinskyho práce – ten hoch je talent!“
Harriman složku zavřel. „Tohle je reklamní kampaň na co?“
„Cože? Na Domovy Nového světa přece.“
„Nechci to vidět; Domovů se zbavujem. Počkej okamžik – nerozčiluj se. Jen tu kampaň spusťte – bude jen dobře, když cena firmy trochu stoupne, než ji prodáme. Ale teď dobře poslouchej, jdeme do něčeho jiného.“ Rychle vysvětlil nový podnik.
Krátce nato Montgomery přikývl. „Kdy s tím začneme a kolik na to máme?“
„Začněte teď hned a utraťte, kolik budete potřebovat. Neškudlete na hloupostech. Tohle je největší akce, do jaké jsme se kdy pustili.“ Strong sebou trhl, ale Harriman pokračoval dál. „Přemýšlej o tom přes noc a zítra se stav. Rozjedeme to.“
„Počkejte moment, šéfe. Jak chcete dát dohromady všechny ty společnosti v Měsíčních státech – ehm, v těch státech, nad kterými se točí Měsíc – a jak pro ně chcete získat od vlád licence, když poběží mohutná kampaň o tom, jak poletíte na Měsíc a jak skvělá příležitost je to pro každého? Nezaženete zbytečně sám sebe do kouta?“
„Jsem snad padlý na hlavu? Založíme ty společnosti samozřejmě dřív, než to rozjedete – vy je založíte, ty a Kamens. To je váš první úkol…
