Rodný kraj (Josef Hora)

Zem, z níž jsme vyšli

Zem, z níž jsme vyšli, je nejkrásnější
a nic na ní není.
Oči mé mladosti ji věnčí, 
má krev tam teče.

Skřivan, jenž se tam z brázdy zdvih a zpívá,
je květen mého srdce.
A večer já jsem to, jenž pokrývám tu zem,
já, píseň cvrčků.

Neplaš milence na mezích, lunu v travách,
křepelku polekanou.
Sladký stín spánku na mě poprchává
z tvých hvězd, z tvých topolů a lip.