Kořist smyslů (Josef Hora)

Večer

Nevolej, nelákej mě, dálko! Hlase vlaků, utiš se,
kola, nepředzpěvujte mi své Pryč, pryč, pryč!
Dnes nechci ti uniknout, zelená rovino,
vzdouvající se jak barevný ubrus
zvučivým stoupáním zpěvu nesčíselných cikád
vzhůru a kolmo do pobledlého nebe.

Ty, živote nesčíselných, ty živote jednotný,
slov netřeba, viď! Má ruka je dotyky teplá,
do trávy vrůstám, má tvrdost mužská se taví
nad tichým ohněm, jenž tisícerými jazyky země
mě objal a ukolébavku večera mi zpívá...