~ TŘICÁTÁ PRVNÍ KAPITOLA ~
PODLE KIPLEROVA NÁVRHU a s jeho požehnáním se k Dotině výpovědi scházíme v soudní síni. Poté co Drummond bez konzultace se mnou naplánoval její výpověď v mé kanceláři, odmítl jsem jak datum, tak místo jejího konání. Zasáhl Kipler, zavolal Drummondovi a celá záležitost byla vyřízena během několika vteřin.
Při návštěvě u Blackových si každý dobře všiml Buddyho, který seděl v autě. Vysvětlil jsem Kiplerovi stejně jako Drummondovi, že Buddyho výpověď je zbytečná. Podle Dot není svéprávný. Ten neškodný ubožák neví o celé kauze vůbec nic. V celém spisu není ani stopy po něčem, co by naznačovalo jeho byť jen vzdálenou spojitost s případem. Nikdy jsem od něj neslyšel celou větu a nedovedu si představit, jak by taková výpověď probíhala. Ještě by mohl někoho fyzicky napadnout.
Dot ho nechala doma. Včera jsem s ní strávil dvě hodiny přípravou na Drummondovy otázky. Bude ještě svědčit při procesu, dnes to bude jen předprocesní, ne průkazní svědectví. Drummond se bude ptát první a má z větší části volnou ruku. Počítám, že to bude trvat hodiny.
Kipler se chce zúčastnit i dnes. Sesedáme se kolem jednoho stolu před soudní stolicí. Kipler obstaral obsluhu videokamery i soudní zapisovatelku. Tohle je jeho doména a chce, aby se to provedlo právě takhle.
Upřímně si myslím, že se obává, aby mě samotného Drummond nepřeválcoval. Napětí mezi těmi dvěma se tak vystupňovalo, že na sebe sotva pohlédnou. To je báječné.
Chudák Dot usedá sama na druhý konec stolu a klepou se jí ruce. Jsem jí nablízku a to ji možná znervózňuje ještě víc. Má na sobě svou nejlepší bavlněnou halenku i džínsy. Vysvětlil jsem jí, že nemusí mít šaty, protože její videozáznam porota neuvidí. Při přelíčení ano, tam budou šaty důležité. Co uděláme s Buddym, ví jen Bůh.
Kipler sedí dál ode mě, hned vedle kamery. Na druhé straně proti nám je Drummond jen s třemi pomocníky –– B. Deweym Clayem Hillem III., M. Alekem Plunkem jr. a Brandonem Fullerem Gronem.
Deck je v budově, někde dole ve dvoraně, kde loví nic netušící klienty. Řekl, že se zastaví později.
Pět právníků a soudce upírá oči na Dot Blackovou, která zvedá pravou ruku a přísahá, že bude mluvit pravdu. Mně by se na jejím místě ruce chvěly také. Drummond se zakření, představí se Dot i do zápisu a věnuje prvních pět minut vřelému zdůvodnění našeho setkání. Snažíme se najít pravdu. Nebude se snažit ji odvést od věci ani zmást. Dot se může svobodně poradit se svým advokátem, atakdále dokola. Drummond nepospíchá. Hodiny tikají.
První hodina uplyne v otázkách na rodinnou historii. Jako vždy je Drummond dokonale připraven. Pomalu střídá jednotlivá témata –– vzdělání, zaměstnání, bydliště, zájmy –– a klade otázky, které by mě ani ve snu nenapadly. Většina z toho vyznívá jako nepodstatné hlouposti, ale tohle zkušení právníci při předprocesních výpovědích dělávají. Ťuk sem, ťuk tam, zašťouráš trochu víc a kdo ví, co objevíš. A když narazíš na něco pikantního, třeba těhotenství v nezletilosti, není to k zahození. Při soudním přelíčení tak postupovat nemůže. Tyhle věci jsou naprosto irelevantní. Ale v předprocesní fázi pravidla podobné nesmysly dovolují a klient mu za tohle šátrání ve tmě platí balík.
Kipler vyhlásí přestávku a Dot se nedočkavě vyřítí na chodbu. Má cigaretu v puse, ještě než projde dveřmi. Domlouváme se u automatu na chlazenou vodu.
„Vedete si dobře,“ říkám jí a je to pravda.
„Bude se mě ten sviňák ptát i na sexuální život?“ zavrčí.
„Možná.“ Hlavou mně bleskne představa, jak to Dot s manželem dělají v posteli a málem se jí za to musím omluvit.
Rychle vyfukuje kouř, jako by to byla její poslední cigareta v životě.
„Nemůžete ho zarazit?“
„Jestli to přežene, udělám to, ale má právo ptát se skoro na všechno.“
„Čmuchal jeden podělanej.“
Druhá hodina se vleče jako první. Drummond probírá rodinné finance, nákup a hodnotu domu, zařízení, aut, včetně nepojízdného forda. Kiplerovi už dochází trpělivost a žádá Drummonda, aby přešel dál. Dozvídáme se o Buddyho válečných zraněních…
