~ ČTYŘICÁTÁ SEDMÁ KAPITOLA ~
ČTVRTEČNÍ RÁNO JE JASNÉ A SLUNEČNÉ. Sotva Payton Reisky zaujme místo pro svědky, podávám mu kopii „sprostého dopisu“ a žádám jej o jeho přečtení.
„Pane Reisky, je podle vašeho názoru experta odpověď Great Benefit, kterou jste právě přečetl, předpisová a odůvodněná?“
Je jasné, že byl předem varován.
„Jistěže ne. Tohle je děsné.“
„Šokující, že?“
„Ano. A chápu, že autor toho dopisu už u společnosti nepracuje.“
„Kdo vám to řekl?“ zeptám se podezřívavě.
„Už nevím. Někdo z Great Benefit.“
„Udala vám ta neznámá osoba důvod, proč už pan Krokit v pojišťovně nepracuje?“
„Tím si nejsem jistý. Možná to má něco společného s tímhle dopisem.“
„Možná? Jste si jistý, nebo se jen domníváte?“
„Opravdu si nejsem jistý.“
„Děkuji vám. Řekla vám ona neznámá osoba, že pan Krokit odešel z Great Benefit dva dny před tím, než měl v této kauze vypovídat?“
„Myslím, že ne.“
„Vy nevíte, proč odešel, či ano?“
„Ne.“
„Dobrá. Už jsem si myslel, že se pokoušíte porotě naznačit, že odešel z Great Benefit kvůli napsání toho dopisu. To jste nechtěl naznačit, nebo ano?“
„Ne.“
„Děkuji vám.“
Včera večer při víně jsme se dohodli, že by bylo chybné otloukat Reiskymu o hlavu manuály. Z několika důvodů. Zaprvé, důkaz už byl porotě předložen. Zadruhé, Lufkina jsem při tom usvědčil ze sprosté lži. Zatřetí, Reisky je obratný řečník a nachytat ho na hruškách nebude snadné. Začtvrté, má čas na přípravu. Zapáté, bude mít příležitost dále mást porotu. A co je nejdůležitější, spotřebuje to čas. Bylo by snadné strávit celý den handrkováním o manuály a statistická čísla, ale zabil bych den a nedostal se v procesu dál.
„Kdo vám platí mzdu, pane Reisky?“
„Můj zaměstnavatel. Národní pojišťovací aliance.“
„Kdo ji financuje?“
„Sféra pojišťovnictví.“
„Přispívá Great Benefit vaší Alianci?“
„Ano.“
„A kolik přispívá?“
Pohlédne na Drummonda, který už je na nohou: „Námitka, Vaše Ctihodnosti, otázka je irelevantní.“
„Zamítnuto. Myslím, že je naprosto relevantní.“
„Kolik, pane Reisky?“ opakuji.
Zatváří se nedůtklivě a viditelně se mu nechce odpovědět.
„Deset tisíc dolarů ročně.“
„Tedy vám platí víc, než zaplatili Donnymu Rayovi Blackovi.“
„Námitka!“
„Námitka se uznává.“
„Promiňte, Vaše Ctihodnosti. Beru svou poznámku zpět.“
„Žádám otázku vypustit ze zápisu, Vaše Ctihodnosti,“ ozve se pobouřeně Drummond.
„Nařizuje se.“
Nadechneme se a napětí opadá.
„Promiňte, pane Reisky,“ říkám pokorně s kajícnou tváří.
„Od pojišťovacích společností pocházejí všechny vaše peníze?“
„Nemáme jiné finanční zdroje.“
„Kolik pojišťovacích společností Národní pojišťovací alianci přispívá?“
„Dvě stě dvacet.“
„A jaká byla celková částka příspěvků za minulý rok?“
„Šest milionů dolarů.“
„A vy používáte těch peněz k prosazování určitých zájmů?“
„Ano, dá se to tak říct.“
„Za svědectví u tohoto soudu dostanete zaplaceno?“
„Ne.“
„Proč jste tady?“
„Protože mě kontaktovali lidé z Great Benefit a požádali, abych přišel svědčit.“
Jako ve zpomaleném filmu se otočím a ukáži na Dot Blackovou. „A, pane Reisky, můžete se podívat paní Blackové rovnou do očí a říci jí, že nárok jejího pojištěného syna Great Benefit vyřídila náležitě a férově?“
Okamžik mu trvá, než zaměří svůj pohled na Dotinu tvář, ale nemá na vybranou. Přikývne a řekne napraskle: „Ano. Samozřejmě že ho tak vyřídila.“
Tohle jsem naplánoval s úmyslem dramaticky a rychle ukončit Reiskyho svědectví, ale vůbec jsem nepočítal, že to bude mít komický efekt. Paní Beverdee Hardwayová, zavalitá jedenapadesátiletá černoška, porotkyně s číslem tři, po Reiskyho absurdní odpověďi vyprskne smíchy. Její smích je spontánní a krátký, protože ho okamžitě dusí dlaněmi. Rozhlíží se provinile kolem sebe a její tělo se jěště mírně otřásá.
Naneštěstí pro paní Hardwayovou je její výbuch nakažlivý a během několika vteřin se směje většina poroty. Bodujeme. Několik porotců ji sjede přísným pohledem, jako by byla stále původkyní té nepatřičné rošťárny. Jiní hledí přímo na svědka a v pobaveném ohromení vrt…
