42
V hale na ně čekali stejní tři mohutní mladíci, kteří přivezli Kyla z hotelu. Celá skupina vykročila ven na Broad Street, pěšky došla jeden blok na východ k vedlejší budově, kde v šestnáctém patře pracoval Roy. Tři agenti, nebo spíš tělesní strážci, se utábořili v recepci a zase čekali. V Royově kanceláři usoudil Drew Wingate, že jeho úloha skončila. Rozloučil se a přislíbil, že kdyby potřebovali nějakou pomoc, mohou se na něj obrátit. Když odešel, Kyle, Roy a Delano se sesedli kolem Royova malého poradního stolu. Nějaká chudák sekretářka, kterou sem vytáhli v neděli, jim s úsměvem naservírovala kávu.
„Jaké máte plány, Kyle?“ zeptal se Delano.
„No, jak to vypadá, v New Yorku už právničit nebudu. Pojedu na pár týdnů domů, udělám si volno, užiju si svátky.“
„Nevím, jestli to je zrovna moudré.“
„Díky, pane Delano. Vážím si toho, že o mě máte takovou starost, ale nehodlám se někde schovávat. Díky za nabídku, že smím vstoupit do temného světa svědecké ochrany, ale nepřijmu ji. Je mi pětadvacet, trochu klopýtám, ale ještě jsem neupadl, a docela dobře si poradím sám.“
Roy zvedal šálek s kávou k ústům, ale ruka mu ztuhla v polovině. „Kyle, to nemyslíte vážně.“
„Smrtelně vážně, a to neměl být vtip. Zrovna jsem přežil tři dny ochrany, všude kolem strážci, jak se schovávají a koukají po lumpech. Děkuju, nechci. Čeká mě lepší budoucnost než falešná jména a nepřetržitý scrabble.“
„Scrabble?“
„To není důležité. Podívejte, uplynulých deset měsíců mě neustále někdo sledoval. Víte, co to s člověkem udělá? Začne trpět stihomamem. Podezírá každého. Hltáte každou novou tvář, protože to může být další gorila. Všimnete si každého kouta, uličky, každého chlapa na lavičce v parku, každého chlapa v tmavém kabátě. Zvednete telefon a říkáte si, kdo ještě vás asi poslouchá. Posíláte e-mail a přepisujete ho, protože by ho mohly číst nesprávné oči. Převlékáte se ve spěchu, zády ke kameře, a snažíte se neukazovat rozkrok. Vejdete do kavárny a míříte rovnou k přednímu oknu, abyste viděli na chodník, kdo jde za vámi. Naučíte se spoustu pitomých triků, protože čím víc víte, tím víc vědět potřebujete. A stěny se k vám přibližují. Svět se zmenšuje, protože někdo se na vás pořád dívá. Už toho mám dost. Nebudu žít na útěku.“
„Ti chlapi zabili Baxtera Tatea bez nejmenšího zaváhání,“ namítl Roy. „Proč myslíte, že vám neudělají totéž?“
„Operace byla ještě v plném proudu, když do ní Baxter vtrhnul. Ale teď skončila, nebo aspoň ta část, která se týkala mě. Bennie je pryč. Operace nevyšla. Možná se vrátí s jiným plánem –“
„To určitě,“ nenechal ho Delano domluvit.
„Ale v tom já už žádnou roli hrát nebudu. Co Bennie získá tím, že mě sejme?“
„Odstraní svědka,“ řekl Roy.
„Jen když ho chytí, a o tom silně pochybuju. Když Bennieho zatknou a postaví před soud, můžeme si o nějakém ukrývání promluvit znova.“
„Jenomže to už bude pozdě, Kyle,“ namítl Delano. „Věřte mi. Jak Bennieho zavřeme, máte na krku zabijáky.“
„Jen ať přijdou. Doma máme aspoň pět pušek na jeleny. V aktovce nosím lugera. Když se ukážou, tak se bude střílet.“
„Mluvte vážně, Kyle,“ poprosil Roy.
„Už jsem se rozhodl. FBI mě nemůže ke svědecké ochraně donutit, takže já tímto oficiálně a se vší úctou odmítám. Děkuju, pane Delano, ale odpověď zní ne.“
„Doufám, že toho nebudete litovat,“ povzdechl Delano.
„Já taky doufám,“ kývl Kyle. „A prosím vás, nesledujte mě. Co kdyby mě popadl rapl a zastřelil bych prvního, koho bych načapal, jak se schovává někde ve stínu.“
„O to nemějte strach. Máme dost co dělat jinde.“ Delano vstal a všichni si potřásli rukama. Pak řekl Royovi: „Jednou týdně se ozvu, co je nového.“
Roy ho doprovodil ke dveřím a FBI odešla z Kylova života. Když se dveře zavřely, Roy znova usedl a zahleděl se na Kyla, jako by tomu pořád nemohl uvěřit. „Jste úžasně statečný,“ řekl.
„Statečný nebo hloupý. Ta hranice občas není úplně jasná.“
„Proč byste se nemohl na pár měsíců nebo řekněme na rok prostě vypařit? Než to všechno vychladne?“
„Rok nic neznamená. Ti chlapi mají dlou…
