4
Wright poprvé vstal, protáhl se a došel do kouta, kde čekala malá lepenková krabice. Byla bílá a někdo na ni tiskacím písmem úhledně napsal černým fixem: „IN RE: KYLE L. MCAVOY et. al.“ Ve věci Kyle McAvoy a další. Wright z ní něco vytáhl a s cílevědomou jistotou kata, který se chystá zatáhnout za spínací páčku, vylovil disk z obalu, strčil ho do laptopu, stiskl několik tlačítek a pak si zase sedl. Kyle skoro nemohl dýchat.
Počítač bzučel a cvakal a Wright začal mluvit: „Telefon byl smartphone Nokia 6000, vyrobený v roce 2003, s instalovaným softwarem ETI Camcorder, jednogigabytová paměťová karta, kam se v komprimovaném stavu vejde asi tři sta minut videa, při frekvenci patnáct snímků za vteřinu kvalita jeden megapixel, hlasové povely, hlasová aktivace, zkrátka ve své době špička. Vážně pěkný mobil.“
„Komu patřil?“
Wright se na něj ušklíbl a pokrčil rameny. „Je mi líto.“
Wright si kdovíproč myslel, že pomůže, když mu ukáže samotný telefon. Stiskl jedno tlačítko a na obrazovce se objevila fotografie té Nokie. „Viděl jste ho někdy?“ zeptal se.
„Ne.“
„Ani jsem si to nemyslel. Takže takhle to bylo, Kyle, pro případ, že byste si to už přesně nepamatoval. Je 25. dubna 2003, poslední den přednášek, za týden začínají závěrečné zkoušky. Je pátek, na Pittsburgh nezvyklé horko, devětadvacet stupňů, málem padl rekord, a študáci na Duquesne udělali to, co dělají pořádní študáci všude na světě. Začali pít už odpoledne a jsou pevně rozhodnutí pít celou noc. V domě, kde si ještě se třemi dalšími pronajímáte byt, se sejde parta. U bazénu začne mejdan. Většinou jsou to mladíci z bratrstva Beta a pár holek. Plavete, opalujete se, pijete pivo, posloucháte Phish. Holky jsou v bikinách. Život je skvělý. Po setmění se mejdan přesune dovnitř, do vašeho bytu. Objednáte pizzu. Hudba, tentokrát Widespread Panic, řve na celé kolo. Další pivo. Někdo donese dvě flašky tequilly a ta ve vás samozřejmě okamžitě zmizí. Vzpomínáte si na to?“
„Na většinu.“
„Je vám dvacet, zrovna jste dokončil druhák –“
„Já vím.“
„Tequilla se míchá s redbullem, a vy a vaši kamarádi do sebe házíte jednu za druhou. Pár jste jich měl, ne?“
Kyle kývl, aniž spustil oči z obrazovky.
„Pak začnou padat šaty a majitel telefonu se rozhodne potajmu si to natočit. Asi chtěl mít na videu holky nahoře bez. Vzpomínáte si na ten byt, Kyle?“
„Jo, rok jsem tam bydlel.“
„Prohledali jsme to tam. Je to díra, samozřejmě, jako většina studentských bytů, podle domácího se tam nic nezměnilo. Myslíme si, že ten mladík položil mobil na úzkou poličku, která odděluje kuchyň od obýváku. Na poličce se zřejmě hromadily učebnice, telefonní seznamy, prázdné láhve od piva a vůbec všechno, co tím bytem kdy prošlo.“
„Správně.“
„Takže ten náš člověk vytáhne mobil, nenápadně zacouvá k poličce a uprostřed toho bouřlivého mejdanu ho zapne a opře někde o knihu nebo tak. Úvodní scéna je docela divoká. Pečlivě jsme ji prostudovali, a je tam šest dívek a devět chlapců, všichni tancují a ani jeden z nich není úplně oblečený. Vzpomínáte si, Kyle?“
„Na něco ano.“
„Známe všechna jména.“
„Tak ukážete mi to, nebo o tom budete jenom mluvit?“
„Nežeňte se do toho tolik.“ S těmi slovy Wright stiskl další klávesu. „Je 23.14, když to video začíná,“ řekl a znovu stiskl klávesu. Z laptopu se najednou rozeřvala hudba – Widespread Panic hráli „Tetu Avis“ z Bombs and Butterflies – a na obrazovce se rozvířila těla. Kyle doufal, že uvidí neostré a rozmazané záběry pár šílenců z bratrstva Beta, jak se opíjejí ve tmě. Místo toho třeštil oči na pozoruhodně jasný videozáběr z maličké kamery v mobilu. Neznámý vlastník telefonu si zvolil takový úhel, že na něm byl vidět skoro celý obývák bytu 6B na East Chase 4880.
Patnáct přítomných bylo zjevně hodně opilých. Všech šest dívek bylo opravdu nahoře bez, a většina chlapců také. Spíš než o tanec šlo o kolektivní osahávání a žádná dvě těla se nepohybovala společně víc než pár vteřin. Všichni drželi v jedné ruce skleničku a dobrá polovina měla v té druhé cigaretu nebo join…
