12
Středa ráno. Robbie opustil kancelář těsně po půlnoci a o šest hodin později už byl zase zpátky a připravoval se v zasedací místnosti na další šílený den. Večer neskončil nijak radostně. Pijácký dýchánek Freda Pryora s Joeyem Gamblem nepřinesl žádný výsledek kromě Gambleova prohlášení, že mu pan Koffee opravdu volal a připomněl mu tresty za křivou přísahu. Robbie jejich sezení odposlouchával od začátku až do konce. Pryor, který se za ta léta vypracoval na skutečného mistra v oblasti nahrávacích pomůcek, použil stejný mikrofon v peru a přenášel celý hovor pomocí mobilního telefonu. Kvalita zvuku byla až neuvěřitelná. Robbie si díky tomu v klidu své kanceláře dopřál pár drinků, Marta Handlerová usrkávala bourbon a asistent Carlos popíjel pivo a pozorně sledoval reproduktor telefonu. Všichni dohromady se věnovali popíjení téměř dvě hodiny, Joey a Fred v nějakém falešném kovbojském salonu na okraji Houstonu a Flakova právnická firma při tvrdé práci v úřadě v budově bývalého železničního nádraží. Po dvou hodinách toho ale Joey měl najednou dost – i piv – a prohlásil, že ho nebaví, když na něj pořád někdo tlačí. Nedokázal se vyrovnat se skutečností, že jím na poslední chvíli podepsané přiznání by mohlo popřít platnost jeho výpovědi u soudu. Nechtěl, aby se o něm říkalo, že je lhář, i když sám už přestal popírat, že lhal.
„Donté se neměl přiznávat,“ tvrdil několikrát, jako kdyby falešné přiznání samo o sobě mohlo tvořit dostatečný základ k vynesení rozsudku smrti.
Pryor ho ale bude celou středu a čtvrtek sledovat, bude-li to třeba. Byl přesvědčený, že je pořád ještě nepatrná šance a že se bude zvětšovat, jak budou hodiny ubíhat.
V sedm ráno se pracovníci firmy sešli v zasedací místnosti na poradu. Přítomni byli všichni, a všichni se zarudlýma očima, mátožní a odhodlaní k závěrečnému útoku. Doktorka Kristi Hinzeová celou noc pracovala a dokončila zprávu. Krátce shrnula výsledky, zatímco ostatní do sebe cpali koláčky a lili kávu. Zpráva měla pětačtyřicet stran, víc než by soud byl ochoten číst, ale dost, aby to přilákalo něčí pozornost. Její závěry nikoho nepřekvapily, a to ani v řadách zaměstnanců Flakovy advokátní kanceláře. Doktorka Hinzeová popisovala, jak Dontého Drumma vyšetřila. Shrnula vývoj jeho zdravotního stavu za dobu, kterou strávil ve vězení. Pročetla na to dvě stě šedesát dopisů, které napsal za osm let, jež strávil v cele smrti. Byl z něj schizofrenik, psychotik, člověk trpící přeludy a depresemi a vůbec nechápal, co se s ním děje. Doktorka Hinzeová to i nadále přičítala na vrub umístění odsouzence v izolaci jako formě uvěznění, což označovala za krutou formu mučení.
Robbie dal pokyn Sammii Thomasové, aby připravila žádost o zmírnění podmínek výkonu trestu, připojila k ní zprávu doktorky Hinzeové v nezkrácené verzi a celé to poslala jejich partnerské právní firmě v Austinu. Celou dobu, co se snažili rozsudek zvrátit, všech těch osm let, pomáhala Robbieho kanceláři Texaská skupina na obranu odsouzených na smrt, obvykle označovaná jako Obranná skupina, nezisková organizace, jež zastupovala asi čtvrtinu vězňů v celách smrti. Obranná skupina se nezabývala ničím jiným než odvoláními u hrdelních trestů a dělala to s vysokou mírou odbornosti a vytrvalosti. Sammie jim poslala žádost a zprávu elektronicky a v devět ráno Obranná skupina předložila vytištěnou verzi dokumentů příslušnému odvolacímu soudu.
Jak se poprava blížila, soud byl v pohotovosti a připravený rychle vyřizovat žádosti a odvolání podávaná v poslední chvíli. Kdyby žádost zamítli, což obvykle udělali, Robbie s Obrannou skupinou byli připraveni utíkat k federálnímu soudu, probojovávat si všemi silami cestu stále výš a výš a doufat, že je v nějakém okamžiku potká zázrak.
Robbie probíral jednotlivé možné postupy a dával si záležet, aby každému bylo jasné, co má dělat. Carlos zůstane následujícího dne ve Slone a bude mít na starosti rodinu Drummových. Měl si pohlídat, aby do Polunského dorazili na svou poslední návštěvu včas. Robbie bude také ve v…
