6
Žalobcova teorie o vině byla zčásti založena na zoufalé naději, že jednoho dne někdo někde najde Nicolino tělo. Přece nemůže zůstat potopené věčně, no ne? Červená řeka ho nakonec vydá a nějaký rybář, kapitán člunu, nebo možná nějaký kluk poflakující se po břehu ho najde a přivolá pomoc. Jakmile budou ostatky identifikovány, poslední dílek skládačky dokonale zapadne na své místo. Všechna bílá místa se tím zaplní. Konec všem nezodpovězeným otázkám, konec všem pochybám. Policie i žalobce spis tiše, tajně uzavřou.
Dosáhnout odsouzení bez mrtvoly nebylo zase tak těžké. Žaloba útočila na Dontého ze všech úhlů, houževnatě směřovala k procesu, ale současně pevně spoléhala na to, že se tělo najde. Jenže uplynulo devět let a řeka nespolupracovala. Naděje, modlitby, v některých případech i sny se už dávno rozplynuly. A zatímco u některých pozorovatelů budila tato skutečnost pochyby, v nejmenším neoslabovala přesvědčení těch, kteří měli na svědomí Dontého rozsudek smrti. Po tolika letech s klapkami na očích a u vědomí, co všechno je v sázce, si byli nade všechny pochyby jisti, že se jim podařilo polapit skutečného dívčina vraha. Investovali do toho totiž příliš mnoho, než aby sami zpochybňovali své vlastní představy a jednání.
Okresní státní návladní se jmenoval Paul Koffee a byl to drsný profesionální žalobce, který byl do svého úřadu zvolen a pak opakovaně volbami potvrzován bez vážnější konkurence už dvacet let. Byl to Vysloužilý mariňák, který miloval boj a zpravidla vyhrával. Vysoké procento procesů, které vyhrál, na každého křičelo z jeho webové stránky a před volbami je vytrubovaly do světa křiklavé reklamy rozesílané občanům přímo do schránek. Slitování s odsouzeným projevil jen vzácně. A jako u většiny státních návladních v malých městech rutinní pronásledování narkomanů závislých na metadonu a zlodějíčků aut jen výjimečně narušilo něco takového, jako byla vražda či znásilnění, natož obojí dohromady. Ke svému dobře skrývanému zklamání měl Koffee na kontě za celou svou kariéru jen dva případy dokonané vraždy, na Texas dost chabé skóre. Případ Nicole Yarberové byl první a všeobecně známý. O léta později, v roce 2002, dosáhl Koffee daleko snáze hrdelního rozsudku v případě, který se týkal zfušovaného obchodu s drogami, po němž zůstala na jedné okresní silnici ležet rozesetá hezká řádka mrtvol.
A na víc než na dva takové případy už se nezmůže. Koffee totiž kvůli skandálu opouštěl úřad. Veřejně slíbil, že za dva roky už se nebude ucházet o znovuzvolení. Jeho žena od něj odešla dosti rázným a halasným způsobem. Drummova poprava bude poslední okamžik jeho slávy.
Jeho nejbližším spolupracovníkem a našeptávačem byl Drew Kerber, který byl povýšen na vrchního detektiva policejního oddělení ve Slone, když v Drummově případu odvedl příkladnou práci, a tuto svou pozici si hrdě udržel dodnes. Kerberovi táhlo na čtyřiašedesát, byl o deset let mladší než žalobce, a přestože spolu často velmi úzce spolupracovali, pohybovali se ve zcela odlišných společenských kruzích. Kerber byl polda. Koffee byl právník. A ve Slone byly hranice narýsovány velmi jasně, ostatně jako ve většině jižanských městeček.
Oba nezávisle na sobě Dontému Drummovi slíbili, že budou u toho, až „dostane jehlu“. Kerber to udělal první, a to během onoho surového výslechu, z něhož vzešlo přiznání. Když Kerber kluka zrovna nemlátil a nechrlil na něj všechny nadávky, na které si dokázal vzpomenout, pořád dokola mu sliboval, že dostane injekci a že on, detektiv Kerber, se na to přijde podívat.
Pokud jde o Koffeeho, byl hovor podstatně kratší. Během přestávky soudního přelíčení, když nebyl Robbie Flak v dohledu, zařídil Koffee krátké, tajné setkání s Dontém Drummem přímo před soudní síní pod schody. Nabídl dohodu – přiznáš vinu a dostaneš doživotí bez možnosti propuštění na podmínku. Jinak půjdeš na smrt. Donté odmítl a znovu prohlásil, že je nevinen, načež ho Koffee proklel a ujistil ho, že se bude dívat, jak umírá.
Když ho o pár okamžiků později Flak slovně napad…
