34
V SOBOTU SE SOUDNÍ SÍŇ NIJAK NEZMĚNILA. Stejní úředníci a stejně oblečení se stejně zabývali papírováním jako jindy. Soudce Harkin měl na sobě stejný černý háv a tváře právníků byly zakaboněné, jako byly od pondělka do pátku. I strážní byli znudění, ačkoli snad trochu víc než jindy. Pár minut po tom, co porota zasedla a Harkin skončil se svými otázkami, ovládla soudní síň úplně stejná jednotvárnost, jako po celý týden mezi pondělím a pátkem.
Po Guntherově pátečním nudném vystoupení usoudili Cable se svým mužstvem, že nejlepší by bylo zahájit tento den trochu aktivněji. Cable předvolal a prohlásil za experta Dr. Olneye, významného badatele, který se zabýval ohromujícími pokusy na laboratorních myších. Měl videozáznam svých malých, hezkých pokusných subjektů, velmi živých a zřejmě plných energie, které určitě ani netrpěly, ani neumíraly. Byly rozděleny na skupiny ve skleněných klecích a Olneyovým úkolem bylo aplikovat u nich každý den v každé kleci různá množství cigaretového kouře. Ani po dlouhém působení se u žádného jedince rakovina plic neobjevila. Zkoušel různé způsoby krátkého dušení, aby přivodil smrt svých malých tvorečků, ale bez výsledku. Měl k tomu statistiky a podrobnosti. Citoval také spousty názorů, že cigarety ani u myší, ani u lidí rakovinu plic nevyvolávají.
Hoppy poslouchal v soudní síni na svém, teď již vysezeném místě. Slíbil, že se u Millie zastaví a že na ni bude mrkat, aby ukázal, jak ji morálně podporuje. Znovu a znovu jí naznačoval, že všeho hrozně lituje. Alespoň tohle dokázal. Ačkoli byla sobota, pro realitáře velmi nabitý den, Dupreeho Realitní zřídkakdy otevírala dříve než pozdě dopoledne. Katastrofa jménem Stillwater Bay vzala Hoppymu všechen elán. Pomyšlení na tolik roků v žaláři mu bralo vůli usilovně pracovat.
Taunton se opět vrátil, seděl v přední řadě, nyní za Cablem, opět v bezvadném tmavém obleku, psal si důležité poznámky a hleděl na Lonnieho, který ovšem žádná znamení nepotřeboval.
Derrick zůstal téměř vzadu, odkud všechno pozoroval a spekuloval. Rhea, manžel Rikki, seděl v zadní řadě s oběma dětmi. Když se porota usazovala, pokusily se na matku zamávat. Pan Nelson Card seděl vedle manželky Hermana Grimese. Také Loreen přišly povzbudit její dvě nezletilé dcery.
Rodinní příslušníci přišli podpořit své blízké, ale také ukojit zvědavost. Slyšeli toho dost, aby si utvořili vlastní názor o celé záležitosti, právnících, obou stranách, expertech i o soudci, ale někteří si toho chtěli poslechnout ještě víc, aby si snad utvořili představu, co dál dělat.
Beverly Monková se dopoledne probrala z hlubokého bezvědomí, stále ještě, značně pod vlivem ginu, kokainu a bůhví čeho ještě, co ji umrtvilo a nač si ani nepamatovala. Když si uvědomila, že leží na dřevěné podlaze, zakryla si tvář a zabalila se do špinavé přikrývky. Překročila chrápajícího mužského, kterého nepoznávala, a na dřevěné bedně, která byla jejím toaletním stolkem, našla své sluneční brýle. Teprve teď viděla trochu jasněji. Podkrovní byt byl otevřený a byla v něm spoušť na postelích i na zemi ležely roztažené postavy a na každém koutku nábytku prázdné láhve. Co je to za lidi? Šourala se k malému střešnímu okénku a překračovala těla svých spolubydlících i neznámých lidí. Co vlastně minulou noc dělala?
Okénko bylo zamrzlé a do ulic padal čerstvý lehký sníh, jehož vločky hned po dopadu tály. Přitáhla si pokrývku kolem vyhublého těla, sedla si k oknu na polštář, dívala se na sníh a přemýšlela, kolik asi z té tisícovky zmizelo.
Jak vdechovala u okenních tabulek chladný vzduch, oči se jí začaly rozjasňovat. Ve spáncích jí stále ještě bolestivě bušilo, ale závrať již slábla. Než před lety potkala Claire, kamarádila se studentkou kansaské univerzity jménem Phoebe, bláznivou holkou s finančními problémy, která mrhala časem, aby se vzpamatovala, ale znovu a znovu všemu propadala. Krátce pracovala s Claire a Beverly u Mulliganů a pak tajně místo opustila. Phoebe byla z Wichity a jednou řekla Beverly, že ví něco o Claiřině min…
