36
Phoebe řekla při překvapivém telefonickém rozhovoru s Beverly, že na celé věci nejpodivnější je, že ji předevčírem také volal nějaký chlápek a prohlašoval, že je Jeff Kerr a že pátrá po Claire. Hned věděla, že ten chlap lže, ale bavila se s ním dál, aby zjistila, co vlastně chce. S Claire nemluvila už celé čtyři roky.
Beverly a Phoebe si porovnaly poznámky o svých hovorech, ale Beverly se ani nezmínila o schůzce se Swansonem ani o porotě v procesu, kterou prověřoval. Zavzpomínaly si na dny na univerzitě v Lawrence, které se jim zdály už tak vzdálené. Lhaly si o svých hereckých kariérách a o rychlosti, s jakou obě postupovaly. Slíbily si, že se při nejbližší příležitosti sejdou, a řekly si sbohem.
Beverly za hodinu zavolala znovu, jako by na něco zapomněla. Přemýšlela o Claire. Nerozešly se v dobrém a to ji mrzelo. Byla to triviální záležitost, kterou nikdy nevyřešila. Chtěla by Claire vidět a dát to s ní do pořádku, když už pro nic jiného, tak proto, aby si už nedávala vinu. Nemá však ani ponětí, kde ji najít. Claire zmizela tak rychle a tak dokonale!
Beverly se v tomto ohledu rozhodla chopit šance. Protože se Swanson zmínil o možnosti dřívějšího jména a protože se pamatovala na tajemství obklopující Claiřinu minulost, rozhodla se hodit návnadu a zkusit, zda na ni Phoebe skočí. „Víš, že Claire nebylo její pravé jméno?“ sehrála velmi přesvědčivě.
„Ale jo, vím,“ povzdechla Phoebe.
„Jednou mi to řekla, ale teď si nemohu vzpomenout.“
Phoebe zaváhala. „Bylo to hezčí jméno, ačkoli ani Claire nebylo špatné.“
„A jaké?“
„Gabriela.“
„Ach ano, Gabriela! A jaké měla příjmení?“
„Brantová. Gabriela Brantová. Byla z Kolumbie v Missouri. Chodila tam do školy i na univerzitu. Nelíčila ti svůj život?“
„Možná, ale už se nepamatuji.“
„Měla přítele, který byl sprostý a potrhlý. Pokusila se pustit ho k vodě, ale on ji začal stopovat. Proto opustila město a změnila si jméno.“
„O tom jsem neslyšela. A jak se jmenovali její rodiče?“
„Brantovi. Myslím, že její otec je mrtev. Její matka byla profesorkou středověkých dějin na univerzitě.“
„Ještě tam je?“
„Nevím.“
„Pokusím se ji najít přes její maminku. Díky, Phoebe!“
Beverly trvalo hodinu, než dostala Swansona k telefonu. Ptala se ho na cenu své informace. Swanson zavolal Fitchovi, který nějaké novinky potřeboval jako sůl. Odsouhlasil strop pěti tisíc dolarů a Swanson zavolal zpět s poloviční nabídkou. Bewerly chtěla víc. Deset minut se handrkovali a dohodli se na čtyřech tisících, které však chtěla v hotovosti a na ruku ještě předtím, než promluví.
Všichni generální ředitelé byli ve městě kvůli závěrečným řečem a kvůli verdiktu, takže Fitch měl k dispozici malou letku bezvadně vybavených tryskáčů jednotlivých společností. Poslal Swansona do New Yorku v letadle Pynexu.
Swanson dorazil do města za soumraku a zapsal se v malém hotelu blízko Washington Square. Od ženy, bydlící s Beverly, se dověděl, že není doma ani v práci a že by mohla být někde na party. Volal do pizzerie, kde pracovala, a tam mu řekli, že ji vyhodili. Volal znovu její spolubydlící, ale zavěsil, protože se po ní nechtěl tolikrát ptát. Praštil telefonem a dupal po pokoji. Jak lze, dočerta, najít nějakou ženskou v ulicích Greenwich Village? Šel několika bloky k jejímu bytu a v chladném dešti ho zábly nohy. Tam, kde se s Beverly setkal poprvé, si dal kávu a zatím mu alespoň trochu uschly boty a ohřály se nohy. Použil tu také telefonního automatu k dalšímu neužitečnému hovoru se spolubydlící.
Marlee požádala Fitche o poslední schůzku před velkým pondělkem. Sešli se v její malé kanceláři. Když ji Fitch uviděl, byl by jí líbal nohy.
Rozhodl se, že jí řekne všechno o Hoppym a Millie i o tom, že jeho velký podvod dopadl špatně. Nicholas musel ihned začít na Millie pracovat a uklidnit ji dříve, než nakazí své přátele. Ostatně v neděli ráno řekl Hoppy Napierovi a Nitchmanovi, že Millie je teď zapáleným obhájcem žalované strany a že svým kamarádům ukázala kopie připomínek k Robiliovi. Byla to pravda? Je-li tomu …