Malovaný dům (John Grisham)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Celá e-kniha Malovaný dům ke stažení v ePUB, PDF a MOBI


28

Šedivou neděli provázely přeháňky. Můj otec však nedbal na upozornění, že zmokneme, když pojedeme do kostela na korbě našeho náklaďáku, jenž se navíc vůbec nedal přikrýt nepromokavou plachtou, takže obvykle promokly i ženy, které seděly v lijáku v kabině. Málokdy se stalo, že jsme zmeškali nedělní bohoslužbu, ale obavy z promoknutí až na kost nás někdy přesvědčily, že jsme zůstali doma. Už celé měsíce jsme nechyběli v kostele, a tak když babička navrhla, že si dáme snídani později a budeme poslouchat rádio, hbitě jsme všichni souhlasili. V neděli totiž přenášela stanice WHBQ kázání z baptistického kostela Bellevue, což byl největší svatostánek v Memphisu. Pappymu se ale nezamlouval tamní kazatel. Vyjádřil se o něm, že je to příliš velký liberál; nám ostatním se i přesto líbil. Sbor tvořilo sto hlasů, což činilo o celých osmdesát hlasů víc, než kolik jich zpívalo v našem baptistickém kostele v Black Oak.

Teprve dlouho po snídani jsme se usadili u kuchyňského stolu, po doušcích usrkávali kávu – včetně mě, poslouchali kázání určené společenství tří tisíc členů a báli se dramatických změn počasí. Vlastně dospělí se báli; já jsem obavy jen předstíral.

Baptistický kostel Bellevue měl orchestr vybavený všemi hudebními nástroji; když doprovázeli hudbou požehnání, zdálo se, že Memphis musí být vzdálený milion mil. Představte si orchestr v kostele! Babiččina starší dcera, moje teta Betty, žila v Memphisu, ale ačkoliv sama nenavštěvovala bohoslužby v Bellevue, znala někoho, kdo tam chodil. Všichni muži tam chodili v oblecích. Všechny rodiny přijížděly v nádherných vozech. To byl skutečně jiný svět.

Jel jsem s Pappym k řece zkontrolovat měřidlo. Liják se mstil i na Otisově vyštěrkované cestě. Mělké příkopy po stranách byly plné vody, z proudící vody vznikaly stružky a prohlubně. Zastavili jsme se uprostřed lávky a po obou stranách pozorovali řeku. I já jsem zřetelně viděl, že se zvedla hladina. Štěrkem vysypané zátočiny a písčiny byly zaplavené. Voda se jevila špinavější; její světle hnědá barva svědčila o tom, že do ní stékala přebytečná voda z polí, která se nestačila vsáknout. Ve vlnách se tvořily víry a tok řeky se zrychlil. Naplaveniny – suché větve a kmeny stromů a dokonce i některé čerstvě ulomené větve – se vznášely na rozčeřené hladině.

Naše měřidlo stále ještě vězelo na svém místě, ale už bylo sotva vidět. Pappy si musel zamáčet boty, když se ho snažil vytáhnout z vody. Vytrhl ho, prozkoumal, jako kdyby za něco špatného mohlo, a utrousil prakticky jen pro sebe: „Zvedla se o deset palců za dvacet čtyři hodin.“ Pak si dřepl a zatloukl kamenem větev do dna. Hleděl jsem na něj a uvědomoval si, jak řeka hučí. Nebyl to sice hlasitý hukot, ale voda se hrnula, převalovala kamínky štěrku a narážela na sloupy podpírající lávku. Proud šplíchal vodu na hustá křoviska převislá z břehů a omýval kořeny nedaleké smuteční vrby. Ten hluk mě děsil. Ještě nikdy jsem takový neslyšel.

Pappy ho slyšel až moc dobře. Ukázal směrem k zátoce v řece, do dálky trochu napravo, a poznamenal: „Napřed to sdělím Latcherovým. Bydlí v hlubší nížině než my.“

„Kdy?“ vyhrkl jsem.

„To záleží na dešti. Když přestane pršet, k žádným záplavám by nemuselo dojít. Nicméně, když lijáky neustanou, vylije se voda z břehů do týdne.“

„Kdy jsme naposledy zažili povodeň?“

„Před třemi lety, ale to bylo na jaře. Podzimní záplavy už dlouho nepamatuju.“

Napadalo mě ještě hodně otázek kolem záplav, ale Pappy se nechtěl o tomhle tématu dál bavit. Chvíli jsme pozorovali řeku a poslouchali, jak burácí, pak jsme se vrátili k náklaďáku a vyrazili domů.

„Pojedeme se podívat do Silerovy zátoky,“ navrhl děda. Polní cesty však byly tak zablácené, že Pappy vyměnil náklaďák za Johna Deera, nastartoval a vyjeli jsme ze dvora ke všeobecnému překvapení většiny Spruillových i všech zvědavě zevlujících Mexičanů. Traktorem jsme totiž v neděli nikdy nejezdili. Eli Chandler přece za žádnou cenu nebude pracovat ve svátek.

Zátoka se podstatně změnila. Čistá tůň, kde se Tally koupala…

Informace

Bibliografické údaje

  • 21. 3. 2024