20
Rex Crittle chtěl kázat, chtěl požadovat záruky, chtěl varovat, chtěl nabádat, ale jeho klienta, který seděl u stolu naproti němu, hrozivá čísla zjevně vůbec nezaskočila.
„Vaše firma je šest měsíců stará,“ začal Crittle a zadíval se na Claye přes brýle na čtení. Před sebou měl hromadu účetních zpráv. Důkazní materiál! Nezvratné důkazy, že tu směšnou firmičku jménem Advokátní kancelář J. Claye Cartera II. vede parta idiotů. „Vaše režijní náklady začínaly na impozantních pětasedmdesáti tisících měsíčně – tři právníci, jeden advokátní asistent, sekretářka, vysoký nájem, pěkná kancelář. Nyní to dělá půl milionu měsíčně a náklady každým dnem rostou.“
„Člověk musí peníze utrácet, aby je vydělal,“ opáčil Clay, zatímco upíjel kávu a evidentně si vychutnával rozhořčení svého účetního. To byl znak dobrého cifršpiona – když si s výdaji lámal hlavu víc než jeho klient.
„Ale vy je nevyděláváte,“ upozornil ho Crittle opatrně. „Za poslední tři měsíce jste nevykázali žádný zisk.“
„Byl to dobrý rok.“
„Jistě. Patnáct milionů na honorářích znamená opravdu skvělý rok. Problém je, že se ty peníze vypařují. Minulý měsíc jste utratil čtrnáct tisíc dolarů za pronájem letadel.“
„Když už jste se o tom zmínil, napadlo mě, že bych si jedno koupil. Potřeboval bych, abyste to propočítal.“
„Propočítávám to právě teď. Nemáte nejmenší důvod ke koupi soukromého letadla.“
„O to nejde. Jde o to, jestli si to můžu dovolit, nebo ne.“
„Ne, nemůžete si dovolit letadlo.“
„Vydržte, Rexi, záchrana je už na dohled.“
„Předpokládám správně, že mluvíte o těch dyloftových případech? Čtyři miliony dolarů na reklamu. Tři tisíce měsíčně za webovou stránku Dyloftu. A teď tři tisíce měsíčně za dyloftový bulletin. Všichni ti advokátní asistenti v Manassasu. Všichni ti noví právníci.“
„Myslím, že hlavní otázkou bude, jestli si ho mám vzít na pětiletý leasing, nebo ho zaplatit rovnou.“ – „Co?“
„Gulfstream.“
„Co je to gulfstream?“
„Nejlepší soukromý tryskový letoun na světě.“
„Co byste proboha dělal s gulfstreamem?“
„Létal v něm.“
„A proč přesně si myslíte, že ho potřebujete?“
„Je to nejoblíbenější letadlo mezi velkými specialisty na hromadné žaloby.“
„Aha, to dává smysl.“
„Věděl jsem, že to pochopíte.“
„A máte nějakou představu, kolik asi tak stojí?“
„Čtyřicet, pětačtyřicet milionů.“
„Nerad vám to říkám, Clayi, ale vy čtyřicet milionů dolarů nemáte.“
„Máte pravdu. Nejspíš si ho vezmu na leasing.“
Crittle si sundal brýle a zamnul si dlouhý tenký nos, jako by ho náhle prudce rozbolela hlava. „Podívejte, Clayi, já jsem jenom váš účetní. Ale nejsem si jist, jestli máte někoho jiného, kdo by vám poradil, že byste měl zpomalit. Nespěchejte, kamaráde. Vydělal jste jmění, tak si ho užívejte. Nepotřebujete obrovskou firmu s tolika právníky. Nepotřebujete trysková letadla. Co přijde potom? Jachta?“
„Ano.“
„To myslíte vážně?“
„Ano.“
„Myslel jsem, že lodě nesnášíte.“
„Nesnáším. Ta loď bude pro mého otce. Můžu si ji odečíst z daní?“
„Ne.“
„Ale určitě ano.“
„Jak?“
„Budu ji pronajímat, pokud ji zrovna nebudu sám potřebovat.“
Crittle nechal nos na pokoji, opět si nasadil brýle a prohlásil: „Jsou to vaše peníze, příteli.“
Sešli se v New York City, na neutrální půdě, v omšelém plesovém sále starého hotelu poblíž Central Parku, což bylo poslední místo, kde by někdo očekával tak důležitou schůzku. Na jedné straně stolu seděl Kontrolní výbor žalobců v případě Dyloftu, všech pět jeho členů včetně mladého Claye Cartera, který měl pocit, jako by tam vůbec nepatřil. Za nimi pak posedávali nejrůznější asistenti, společníci a poskoci v žoldu pana Pattona Frenche. Naproti seděl tým Ackermanů pod vedením Cala Wickse, zkušeného veterána právních sporů. Doprovázel je stejný počet pomocníků.
Před týdnem vláda schválila fúzi s Philo Products za 53 $ na jednu akcii, což pro Claye znamenalo další zisk zhruba ve výši šesti milionů. Polovinu z něj uložil na zahraniční účet, jako železnou rezervu. Úctyhodnou firmu založenou před stoletím bratry Ackermanovými tedy měl…
