25
Guv vyšel z jeskyně, zamžoural do ranního světla a protáhl se. Viděl Velkého mog-ura, jak sedí schoulený na pařezu a zírá do země. Teď už zhaslo tolik lamp a loučí, pomyslel si, někdo by mohl tam uvnitř ve tmě zabloudit. Musím se zeptat mog-ura, jestli nemám dolít lampy a zapálit nové louče. Šel k mog-urovi, ale prudce se zastavil, když viděl kouzelníkovu vpadlou tvář a skleslá ramena. Zřejmě bude nejlíp, když ho nebudu rušit a prostě to rovnou udělám, povzdechl si.
Mog-ur začíná stárnout, pomyslel si Guv, když se vracel do jeskyně s medvědím sádlem, čerstvým troudem a novými loučemi. Zapomínám, jak je vlastně starý. Putování bylo dlouhé a obřady mu odebraly hodně sil. Má taky před sebou ještě dlouhou cestu domů. Zvláštní, pomyslel si mladý učedník, nikdy dřív jsem o jeho stáří neuvažoval.
Několik dalších mužů vyšlo z jeskyně, protírali si oči a rozhlíželi se po nahých ženách kolem na zemi. Divili se jako vždycky, co jim vzalo tolik sil. První ženy se začínaly probouzet, vyskočily, běžely si pro oblečení a pak budily ostatní.
„Ajlo,“ volala Uba. „Probuď se, Ajlo.“
„Mmmmpf,“ zamumlala Ajla a převrátila se na druhý bok.
„Ajlo, Ajlo!“ volala Uba znovu a zatřásla jí silněji. „Ebro, já do ní nemůžu dostat život,“ obrátila se nejisté na ženu náčelníka.
„Ajlo!“ zavolala Ebra hlasitěji a tvrdě s ní zatřásla.
Ajla otevřela oči a pokoušela se učinit znamení, ale oči se jí místo toho znovu zavřely. Stočila se do klubíčka a spala dál.
„Ajlo, Ajlo!“ naléhala znovu Ebra.
Ajla znovu otevřela oči.
„Běž do jeskyně a spi tam. Nemůžeš ležet tady venku, když muži vstanou,“ přikázala jí Ebra.
Ajla se potácela k jeskyni. Za okamžik byla znovu venku, bílá ve tváři a měla vytřeštěné oči.
„Co se stalo?“ ukazovala Uba. „Jsi úplně bílá. Vypadáš, jako bys viděla ducha.“
„Ubo, ach Ubo. Miska.“ Ajla se zhroutila na zem a schovala tvář v dlaních.
„Miska? Jaká miska, Ajlo? Já ti nerozumím.“
„Je rozbitá,“ ukázala Ajla z posledních sil.
„Rozbitá?“ řekla Ebra. „Proč by tě jedna rozbitá miska měla tak trápit? Umíš si přece udělat novou.“
„Ne, to neumím. Ne takovou. To je Izina miska, ta, kterou dostala od své matky.“
„Matčina miska. Matčina obřadní miska?“ zeptala se Uba a ve tváři se jí zračilo zoufalství.
Dřevo obřadní misky ztratilo stářím a dlouhým používáním veškerou pružnost. Jemná prasklina se vytvořila už před dlouhou dobou, ale byla schovaná pod bílou vrstvou. Ale když miska vypadla Ajle z ruky na tvrdou kamennou podlahu, roztříštila se.
Ajla si nevšimla, že Kreb vzhlédl, když vyšla z jeskyně. Vědomí toho, že stará posvátná nádobka je rozbitá, podtrhlo ještě jeho chmurné myšlenky. To je jenom důsledek. Tak je to správné, pomyslel si. Už nikdy se nebudou užívat magické kořeny. Už nikdy s nimi nevykonám obřad a nenaučím Guva, jak se používají. Tahle znalost v klanu zanikne.
Starý mág se ztěžka opřel o svou hůl a zvedl se. Všechny klouby ho bolely. Seděl jsem už dlouho ve vlhkých jeskyních, pomyslel si. Teď nastal čas pro Guva, aby se toho ujal. Je ještě mladý, ale já jsem příliš starý. Když na něho dohlédnu, může být připraven za rok nebo dva. Možná to bude muset být i dřív. Kdo ví, kolik času mi zbývá?
Brun si všiml, že se s mog-urem stala proměna. Domníval se, že jeho stísněnost je přirozeným následkem všeho rozčilení minulé noci, obzvlášť u vědomí toho, že je to jeho poslední setkání klanu. A s obavami myslel na dlouhé putování domů, určitě je starý mog-ur donutí k pomalejší chůzi. Brun se rozhodl zavést své muže ještě na poslední lov a vyměnit u hostitelské tlupy čerstvé maso za sušené, aby jim potrava vystačila až na cestu domů.
Po úspěšném lovu neměl Brun stání a připravoval vše pro návrat domů. Některé tlupy už vyrazily na cestu. Když slavnosti skončily, začali všichni myslet na domov a na ty, co tam zůstali. Ale Brun měl dobrou náladu. Nikdy neměl osud tolik proti sobě, a to činilo jeho vítězství ještě drahocennější. Byl spokojený sám se sebou, spokojený se svými lidmi a spokojený s Ajlou. Je to dobrá ranhojičk…
