23
Když dorazily poslední dvě tlupy, prošla Ajla stejnou zkouškou. Vysoká světlovlasá žena byla podivným zjevem mezi dvěma sty členy klanu, kteří se tu shromáždili. Budila pozornost, kamkoliv šla, a všechno, co dělala, se pečlivě sledovalo. I když vypadala velmi neobvykle, nemohli v jejím chování objevit nic, co by odporovalo jejich mravům. Ajla byla velmi opatrná při svém vystupování a myslela na nejmenší podrobnosti, aby nikdo nemohl nic namítat.
Neukazovala nic z toho, co mohla projevit, když byla doma ve vlastní jeskyni. Dbala na to, aby se nesmála a aby se jí v očích neobjevily slzy, nedělala dlouhé kroky a nemáchala rukama. Byla skutečným vzorem ctností, které se v klanu hodnotily – jenom si toho nikdo nevšiml. Nikdo kromě lidi v jejich tlupě neviděl nikdy žádnou ženu vystupovat jinak. Ale její chování přispělo k tomu, že její přítomnost byla přijatelná, a jak Uba předpovídala, brzy si všichni na ni zvykli. Při takovém setkání se dělo příliš mnoho zajímavých věcí, aby se mohli zabývat jenom jí.
Konat tak velké setkání v omezeném prostoru bezprostřední blízkosti jeskyně nebylo snadné. Vyžadovalo to spolupráci, řád a velkou míru ohleduplnosti. Náčelníci deseti tlup měli víc práce než kdy jindy doma, kde se starali jenom o své členy. Tak velký počet lidí násobil problémy.
Bylo třeba pořádat lovecké výpravy, aby se opatřilo jídlo pro všechny. V tlupě znal každý své postavení a nebylo obtížné připravit lov, ale když mělo lovit víc tlup společně, vznikaly těžkosti. Postavení jednotlivých tlup určilo, kdo bude rozhodovat, když dvě tlupy lovily současně, ale kdo bude druhým a třetím mužem ve vedení? Zpočátku to různě zkoušeli a dbali na to, aby se jednotliví muži na určitých místech střídali a nikdo se necítil dotčený. Až se rozběhnou závody, bude to snazší, ale zpočátku nemohla žádná lovecká výprava vyrazit, dokud všichni účastníci přesně neznali své místo.
Ke stejným potížím docházelo, když měly ženy sbírat rostliny. V tom případě nešlo ani tak o postavení jako spíš o to, že příliš mnoho žen se snažilo posbírat to nejlepší, co tu bylo. Okolí by se mohlo brzy vyprázdnit natolik, že by nakonec nikdo neměl dost. Sušené jídlo, které přinesly tlupy s sebou, pomáhalo doplnit zásoby, ale všichni dávali přednost čerstvé stravě. Už dlouho předtím, než se konalo setkání, dbala hostitelská tlupa na to, aby sbírala zásoby daleko od jeskyně, ale to, co ponechali v oblastech blíž k jeskyni, stejně nadlouho nestačilo. Hostitelská tlupa nemusela ovšem podstoupit dlouhé putování, které všem ostatním zkrátilo čas pro vytvoření zásob na zimu, ale přece jenom museli dát dohromady zvláštní zásobu. Až setkání skončí, bude široko daleko kolem jejich jeskyně nedostatek jídla.
Měli dostatek vody z říčky, která tekla z ledovců na severu, zato se jim nedostávalo dříví na topení. Pokud zrovna nepršelo, vařily ženy jídlo venku před jeskyní, u velkého společného ohně. Ale přesto spotřebovali téměř všechno suché dříví, které se našlo v okolních lesích, a porazili ještě spoustu zelených stromů. Okolí jeskyně si po setkání klanu už nikdy nebude podobné.
Nebylo pouze obtížné opatřovat zásoby, ale téměř stejný problém byl s odstraňováním odpadků a s tím, že tak velké množství lidí muselo konat svou potřebu v ohraničeném prostoru. Muselo se najít místo pro všechno, nejenom na přípravu jídla a spánek a obytný prostor v jeskyni, ale taky pro společná shromáždění, závody a tanec a slavnosti. A to všechno připravit skrývalo nejednu obtíž.
Jedna tlupa se pokoušela předejít druhou nebo ji připravit o některou její výsadu a jenom dík nekonečným poradám se mohlo napětí mezi nimi uvolnit. Tradice a zvyk velmi napomáhaly, když šlo o překonávání malých sporů a tahanic, a právě v této oblasti se uplatnila Brunova schopnost vcítit se do druhých a zprostředkovávat.
Kreb nebyl jediný, kdo se těšil na setkání klanu právě proto, že znovu uvidí své kolegy. Brun vychutnával výzvu, která spočívala v měření sil s muži, jejichž moc byla stejně velká jako jeho. To b…
