28
„Máš chuť spát v noci u Uby, Durku?“ zeptala se Ajla.
„Ne!“ Dítě důrazně zavrtělo hlavou. „Durk bude spát u mámy.“
„To nevadí, Ajlo. Já si nemyslela, že by s tím souhlasil. Ale byl u mě celý den,“ řekla Uba. „Kde se naučil to jméno, kterým tě nazývá?“
„To je jenom něco, co si vymyslel,“ odpověděla Ajla a trochu odvrátila hlavu. Zákaz používat zbytečně zvuky už jí natolik přešel do krve, že se teď cítila provinile pro svou zvukovou hru s Durkem. Uba na ni nenaléhala, i když chápala, že je to něco, co Ajla skrývá.
„Občas, když jsem venku s Durkem sama, děláme spolu zvuky,“ řekla Ajla po chvíli. „To on jenom tak dělá tenhle zvuk. Umí udělat hodně dalších.“
„To ty umíš taky. Matka vyprávěla, že jsi dělala všechny možné zvuky, když jsi byla malá, zvlášť předtím, než ses naučila mluvit,“ ukazovala Uba. „Já si pořád ještě vzpomínám, že když jsem byla malá, tak jsi dole v hrdle dělala takový zvuk, když jsi mě chovala. Měla jsem ten zvuk ráda.“
„Myslím, že jsem dělala zvuky, když jsem byla malá, ale nevzpomínám si na to tak dobře,“ ukazovala Ajla. „Je to jenom taková hra, kterou si s Durkem hrajeme.“
„Já si myslím, že v tom není nic špatného,“ řekla Uba. „To přece neznamená, že by neuměl mluvit. Tak bych si přála, aby tyhle kořeny nebyly shnilé,“ dodala a odhodila velký kořen. „Nezbude jich mnoho na zítřejší svátek. Jak vidím, budeme mít jenom sušené maso, sušené ryby a nahnilou zeleninu. Kdyby jenom chtěl Brun ještě chvíli počkat, tak bychom už mohli najít trochu nových výhonků.“
„Na to nenaléhá jenom Brun,“ řekla Ajla. „Kreb říká, že nejlepší čas je při prvním úplňku potom, co přišlo jaro.“
„A jak ví, kdy přišlo jaro?“ ptala se Uba. „Jeden deštivý den mi připadá stejný jako druhý.“
„Myslím, že to nějak souvisí s místem, kam zapadá slunce. Dlouho teď to místo sledoval. Je dokonce vidět, kam slunce putuje a ukládá se, a bylo dost jasných dnů, aby byl vidět i měsíc.“
„Byla bych raději, kdyby Kreb neudělal Guva mog-urem,“ řekla Uba.
„Já taky,“ ukazovala Ajla. „Už teď jenom tak nečinně sedí. Co si počne, když už se nebude starat o obřady? Věděla jsem, že k tomu jednou musí dojít, ale tohle bude slavnost, z které nebudu mít radost.“
„Je to zvláštní. Jsem tak zvyklá, že Brun je náčelník a Kreb mog-ur, ale Vorn říká, že je načase, aby to převzali mladší muži. Říká, že Brun byl náčelníkem už dost dlouho.“
„Myslím, že má pravdu,“ ukazovala Ajla. „Vorn vždycky obdivoval Brouda.“
„Je ke mně milý, Ajlo. Ani se nezlobil, když jsem ztratila dítě. Jenom řekl, že poprosí mog-ura o talisman, aby byl jeho totem zase tak silný, aby ve mně začal nový život. Musí mít rád i tebe, Ajlo. Dokonce tě prosil, abys nechala Durka spát u nás. Myslím, že ví, jak ráda ho tady mám,“ řekla Uba. „Broud taky k tobě nebyl tak ošklivý v poslední době.“
„Máš pravdu, ani mě moc neobtěžoval.“ Nevěděla, jak by měla vysvětlit strach, který pokaždé cítila, když se na ni Broud podíval. Přímo cítila, jak jí vstávají vlasy na hlavě, když někdy objevila, že se na ni dívá, aniž o tom věděla.
Kreb se toho večera zdržel dlouho s Guvem v jeskyni duchů. Ajla připravila lehké jídlo sobě a Durkovi a dala stranou trochu jídla pro Kreba, které by si mohl vzít, až se vrátí, ale stejně si nemyslela, že by si něco vzal. Probudila se ráno s pocitem strachu a neklidu a její obavy s pokračujícím dnem jenom narůstaly. Zdálo se jí, jako by jeskyně kolem ní byla těsnější a měla sucho v ústech. Podařilo se jí spolknout jenom několik soust. Pak se najednou zvedla a vyběhla ke vchodu jeskyně a dívala se do ocelově modrého nebe a viděla těžký déšť, jak hloubí malé krátery do promočené hlíny. Durk si zalezl pod její kožešinu a spal, když se vrátila. Jakmile ucítil její blízkost, přitiskl se k ní a rozespale udělal gesto, které zakončil zvukem „máma“.
Ajla ho objala a cítila, jak mu buší srdíčko, ale trvalo dlouho, než usnula. Ležela a dívala se na stíny na stěnách jeskyně ve světle ohně. Byla vzhůru, když nakonec Kreb vyšel z vedlejší jeskyňky. Slyšela jeho kulhavý krok a …
