2
Opatrně překročili řeku hned pod vodopádem, tam, kde bylo koryto nejširší a pěnivá voda obtékala skály trčící z mělčiny. Bylo jich dvacet, mladí a staří. Před zemětřesením, které zničilo jejich jeskyni, jich bylo ještě o šest víc. Dva muži šli v čele, daleko před houfem žen a dětí, po každé straně dva starší muži, vzadu následovali mladší muži.
Šli podél široké řeky, která se tady vinula v ploché stepní krajině, a všimli si kroužících dravců. Protože se ještě nespustili k zemi, musela být oběť, kterou tak pozorně oblétali, ještě naživu. Muži v čele se běželi podívat, nač ptáci čekají. Zraněné zvíře by bylo pro lovce snadnou kořistí, pokud už nějaký čtyřnohý dravec nebyl na cestě ke stejnému cíli.
Žena, která čekala své první dítě a která šla v čele ostatních žen, viděla, že se vepředu oba muži podívali na zem a hned šli dál. Musí to být masožravé zvíře, pomyslela si. Masožravci se tlupa živila jen ve velké nouzi.
Žena byla sotva metr čtyřicet vysoká, měla statnou kostru a byla zavalitá, ale šla vzpřímeně na svých statných křivých nohách a plochých bosých chodidlech. Paže, k ostatnímu tělu poměrně dlouhé, byly stejně jako nohy zkřivené. Měla velký široký nos, mohutné čelisti, avšak neměla bradu. Dlouhá velká hlava s nízkým ustupujícím čelem spočívala na krátkém tlustém krku. Vzadu v týle měla výrůstek, který ještě zdůrazňoval délku hlavy.
Kudrnaté hnědé ochlupení jí pokrývalo nohy a ramena a táhlo se podél horní části páteře. Vlasy měla těžké a dlouhé a dost huňaté, pleť už měla po zimě trochu opálenou. Velké temně hnědé oči – oči, které už viděly hodně a hodně chápaly – byly v hlubokých prohlubních pod převislým obočím. Objevila se v nich zvědavost, když teď rychleji vykročila, aby se podívala, co to tam muži našli a nechali ležet.
Vlastně byla dost stará na to, aby měla první dítě, bylo jí už téměř dvacet let. Lidé z tlupy mysleli, že je neplodná, dokud na ní neuviděli, že v ní klíčí nový život. Přesto nenesla menší náklad než ostatní ženy jenom proto, že čeká dítě. Na zádech měla velký koš a na něm měla upevněná další břemena. Několik malých váčků zavázaných šňůrkami viselo na koženém řemenu. Ten měla upevněný v pase přes hladkou zvířecí kůži, do které byla oblečená a kterou nosila tak, že tvořila hodně záhybů a kapes. Do nich mohla nacpat ještě spoustu dalších věcí, které musela nést s sebou. Jeden z kožených váčků se odlišoval od ostatních. Byl ušit z vydři kůže a nohy, ocas a hlava zvířete byly na něm ponechány.
Zvířeti se nerozřízlo jako obvykle břicho. Řez do krku vytvořil dostatečně velký otvor, aby se dalo vyvrhnout, a tím vznikl jemný vak, jehož otvor uzavírala hlava zvířete. Děrami kolem krčního otvoru vedla červeně zbarvená šlacha, která byla pevně stažená a upevněná na řemenu v pase ženy.
Při prvním pohledu na stvoření, které muži nechali ležet bez povšimnutí, zvedla žena obočí. Zvíře bez srsti? Ale když se přiblížila, úlekem zalapala po dechu a rychle o krok ustoupila, pevně stiskla kožený váček, který měla na krku, roztřesenými prsty nahmatala amulety a prosila je o ochranu před zlými duchy. Pak se předklonila, aby lépe viděla. Nemohla uvěřit, že to, co vidí, je pravda.
Ale její oči ji neklamaly. Nebylo to zvíře, které přilákalo mrchožravé ptáky, bylo to dítě. Hubené a velmi podivné dítě!
Žena se pátravě rozhlédla a hledala nablízku další stopy tragédie, ale když nic neviděla, začala obcházet nehybné tělíčko. Najednou zaslechla slabé zasténání, zastavila se, zapomněla na svůj strach a poklekla vedle dítěte. Dotkla se ho, jemně jím zatřásla a pak je obrátila. Jakmile uviděla napuchlou nohu a zanícenou ránu po lvích drápech, hned rozvázala šňůru vydřího váčku.
Jeden z mužů v čele se ohlédl. Když viděl ženu klečící u dítěte, vrátil se.
„Izo! Nezastavuj!“ přikázal. „Jsou tu stopy jeskynního lva. Pospěš si,“ poručil jí ráznými posunky.
„Je to dítě, Brune. Je zraněné, ale není mrtvé,“ bránila se spěšnými gesty.
Brun pohlédl na hubené malé tělíčko s vysokým čelem, malým nosem a podivně plochou…
