4
Brun se ihned otočil a šel naznačeným směrem. Sotva obešel výstupek, prudce se zastavil. Zatajil dech. Jeskyně! A jaká! Věděl od prvního okamžiku, že je to přesně ta, kterou celou dobu hledá, ale bojoval se svými pocity, aby ztlumil své očekávání. Se soustředěným zaujetím zkoumal jeskyni a podrobnosti v jejím okolí. Jeho zájem byl tak velký, že dítě téměř nebral na vědomí.
Už tady ze vzdálenosti několika set metrů bylo vidět, že je to dostatečně velká jeskyně s trojúhelníkovým ústím v šedohnědé skalní stěně. Vstup byl obrácen k jihu a byl jistě ve slunci po větší část dne. Jako by mu to příroda chtěla hned potvrdit, sluneční paprsek prorazil mraky a osvětlil načervenalou půdu před ústím jeskyně. Brunův pohled rychle putoval po okolí. Vysoká skalní stěna na severu a téměř podobná na jihovýchodě skýtaly ochranu proti větrům. Voda je nablízku, pomyslel si a přidal tím ještě jednu kladnou stránku k seznamu, který se mu začal rýsovat v hlavě. Západně od ústí jeskyně tekl potůček. Bylo to nesrovnatelně nejslibnější místo, jaké zatím viděl. Dal znamení Grodovi a Krebovi, aby společně s ním jeskyni prohlédli. Ale snažil se tlumit své nadšení, když čekal, než přijdou.
Oba muži se hned vydali spěšnými kroky k náčelníkovi, následovaní Izou. Ta rychle obhlédla jeskyni a uspokojeně přikývla, než se vrátila s dítětem k ostatním členům tlupy, kteří stáli v hloučku a divoce rozkládali rukama. Brunovo rozčilení se zmocnilo všech. Věděli, že nablízku je jeskyně, a věděli, že se Brunovi zdá dobrá. Mezi mraky prorazilo několik slunečních paprsků a ty jako by posílily jejich náladu plnou očekávání.
Brun a Grod pevně uchopili oštěpy, když se blížili k jeskyni.
Neviděli žádnou známku, že by to mělo být lidské obydlí, ale to nebylo zárukou toho, že by jeskyně byla neobydlená. Ptáci létali dovnitř a ven velkým ústím a štěbetali. Ptáci jsou dobrým znamením, pomyslel si mog-ur.
Čím víc se blížili, šli opatrněji a dívali se po čerstvých stopách a trusu. Nejčerstvější stopy byly několik dnů staré. Ohlodané hrubé kosti rozdrcené silnými čelistmi prozrazovaly, že tu byla smečka hyen, která užívala jeskyni jako náhodný útulek. Mrchožrouti napadli starého jelena a dovlekli tělo k jeskyni, aby dokončili svou hostinu v klidu a poměrném bezpečí.
Z jedné strany jeskyně, blízko západního kraje ústí, byla malá prohlubeň, která se plnila pramenitou vodou. Zatímco ostatní čekali, sledoval Brun potůček k místu, kde vyvěral kousek výš na hrbolaté skalní stěně. Voda byla čerstvá a čistá. Další dobré znamení, pomyslel si Brun a vrátil se k mog-urovi a Grodovi. Místo bylo dobré, ale rozhodnou se zůstat, až uvidí jeskyni uvnitř. Oba lovci a zmrzačený kouzelník se připravili, aby prošli velkým temným ústím.
Muži šli zpátky v k východnímu kraji ústí jeskyně a hleděli vzhůru do špice trojúhelníkového otvoru. Šli pomalu krok za krokem, se všemi smysly nanejvýš napjatými a drželi se uvnitř blízko stěny jeskyně. Když si jejich oči přivykly na slabé světlo, rozhlédli se zaraženě kolem. Strop se zvedal jako vysoká klenba nad obrovským prostorem, který by stačil pro tlupu mnohem větší, než je jejich. Opatrně šli podél skalní stěny a dívali se po dalších vstupech, které by mohly vést k druhým jeskyním hlouběji uvnitř. V zadní části jeskyně vyvěral další pramen ze zdi a tvořil temnou vodní kaluž na hlinitém dně. Když prošli kolem vodní žíly, skalní stěna zatáčela prudce směrem proti vchodu. Sledovali levou stěnu zpátky k ústí v hoře. Sotva ušli kousek cesty, když uviděli ve zdi skulinu. Na Brunovo znamení se Kreb zastavil, zatímco Grod a náčelník se přiblížili skulině a dívali se do ní. Jediné, co viděli, byla naprostá tma.
„Grode!“ Brun se obrátil na lovce a učinil posunek, který vysvětloval jeho přání.
Grod vyběhl z jeskyně a Brun a mog-ur zatím napjatě čekali.
Grod se chvíli před jeskyní rozhlížel, než zamířil k malé skupince jedlí. Kůra kmenů se leskla kapkami pryskyřice. Grod hned sloupl kousek kůry a šťáva začala zvolna prýštit z bílé rány. Ulámal suché m…
