Klan Velkého medvěda 1 (Jean Marie Auelová)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

6

„Syn tvé ženy to provedl dobře, Brune. Byla to dobrá práce,“ řekl Zoug, když lovci složili obrovské břemeno před jeskyní. „Teď máš nového lovce, na kterého můžeš být hrdý.“

„Ukázal odvahu a má sílu v pažích,“ odpověděl posunky Brun. Položil ruku na rameno mladého muže a oči mu zářily hrdostí. Broud vychutnával slávu.

Zoug a Dorv prohlíželi velké mladé zvíře s obdivem, do kterého se mísila tajná touha při pomyšlení na napětí lovu, které kdysi prožívali, a zcela zapomenuto bylo všechno nebezpečí a zklamání, které bylo taky součástí tvrdého lovu na vysokou zvěř. Už by nebyli schopni udržet krok s mladšími muži, a když chtěli být nadále prospěšní tlupě, pátrali po menší zvěři na svazích v blízkosti jeskyně.

„Vidím, že jste ty a Dorv dobře používali své praky. Cítil jsem vůni vařeného masa, už když jsme byli v půli kopce,“ pokračoval Brun. „Až se zabydlíme v nové jeskyni, musíme najít místo, kde budeme cvičit. Byla by to výhoda pro tlupu, kdyby všichni lovci uměli zacházet s prakem stejně obratně, jako to umíš ty, Zougu. Teď už to nepotrvá dlouho a bude na čase, aby se i Vorn začal učit.“

Náčelník si byl dobře vědom, že oba starší mužové nadále přispívají nemalým dílem k obživě tlupy, a chtěl, aby to věděli. Lovci nebyli vždycky úspěšní a nejednou to byli právě tito starší muži, kteří se postarali o maso. Za zasněžených zim to byli především oni, kteří lovili menší zvěř prakem. Čerstvé maso, které opatřili, bylo vítanou změnou po sušeném mase, z kterého žili, obzvlášť když skončily zásoby zmrzlého masa z lovů pozdního podzimu.

„Nic se nevyrovná tomuhle býčkovi, ale my máme několik králíků a tučné bobry. Jídlo je hotové. Jenom jsme čekali na vás,“ rozkládal rukama Zoug. „Viděl jsem planinu kousek odtud, kde by se dalo dobře cvičit.“

Zoug, který žil společně s Grodem od té doby, kdy jeho žena umřela, cvičil svou obratnost s prakem, když už nemohl lovit s mladšími. Naučit se zacházet s prakem nebo s bola bylo nejobtížnější ze všech zbraní, které muži klanu používali. Jejich paže byly svalnaté a silné a dokázaly vykonávat přesnou práci, jako například zhotovení jemných nástrojů. Jejich ramenní kloub a především způsob napojení svalů a šlach ke kostře jim dával obrovskou sílu, která byla spojená s obratností. Ale kloubní konstrukce zároveň omezovala pohyblivost paže. Nemohli ji zvednout dalekým obloukem a bylo pro ně obtížnější házet předměty. To byla cena, kterou platili za svou velkou sílu.

Své oštěpy nevrhali na velkou vzdálenost, spíš to byla zbraň, kterou používali zblízka a zabodávali ji do oběti obrovskou silou. Cvičení s oštěpem a palicí znamenalo jenom cvičit sílu svalů, ale při zacházení s prakem nebo bola bylo zapotřebí letité zkušenosti a pravidelného cviku.

Prak byl pás hebké kůže, jejíž oba konce se složily, než se s ním zakroužilo nad hlavou, aby kámen, který ležel uprostřed, získal rychlost, než se vymrštil k cíli. Nebylo snadné naučit se zasáhnout cíl a Zoug byl právem hrdý na svou obratnost s touto zbraní. Byl stejně hrdý na to, že ho Brun požádal, aby cvičil mladé lovce.

Zoug a Dorv lovili na stráních s praky a ženy zatím venku nasbíraly, co potřebovaly. Teď se šířila nad tábořištěm lákavá vůně vařeného masa. Lovci cítili, že lovem skutečně vyhladověli, a byli rádi, že nemuseli čekat dlouho.

Muži po jídle odpočívali, pohodlně se usadili a probírali podrobnosti lovu pro své vlastní potěšení a aby Zoug a Dorv taky něco slyšeli. Broud, který zářil svou novu důstojností a těšil se z blahopřání svých vrstevníků, viděl, že k němu Vorn vzhlíží s obdivem. Až do tohoto dne si byli Broud a Vorn rovni a Vorn byl jeho jediným kamarádem v tlupě od té doby, kdy Guv složil zkoušky mužnosti a přešel mezi dospělé.

Broud si připomněl, jak sám dříve obcházel mezi lovci, když se vrátili z lovu, stejně jako nyní Vorn. Teď už ale nemusí stát mimo kruh hrdých lovců a jenom se dívat a naslouchat jejich vyprávění. Teď už ani nemusí poslouchat svou matku a příkazy ostatních žen. Teď je muž a lovec. Už chyběl jenom poslední obřad, a ten bude součástí obřadu při zasvěcení jeskyně a bude proto ještě slavnostnější.

Po obřadu bude samozřejmě nejníž v pořadí mužů, ale to mu vůbec nevadilo. To se časem změní a on bude postupovat nahoru. Jeho cesta byla jasně vyznačená. Byl synem náčelníkovy ženy a jednoho dne se sám stane náčelníkem. Vorn byl občas popudlivý, ale teď si Broud myslel, že si může dovolit být velkorysý. Šel k chlapci a neušlo mu, že se Vornovy oči rozzářily očekáváním, když viděl mladého lovce přicházet.

„Vorne,“ řekl Broud několika posunky, „myslím, že jsi teď na to dost velký. Udělám ti oštěp, abys mohl začít cvičit a stal se jednoho dne lovcem.“

Vorn se nadšeně nakrucoval a jeho pohled byl plný obdivu, když vzhlížel k mladému muži, který právě získal postavení lovce.

„Ano!“ přikyvoval ze všech sil. „Jsem už dost velký, Broude.“ Učinil plaché gesto k Broudovu oštěpu s tmavou zakrvavenou špicí. „Smím se ho dotknout?“

Broud položil oštěp na zem špicí před chlapce.

Vorn natáhl prst a dotkl se zaschlé krve. „Měl jsi strach, Broude?“ zeptal se.

„Brun říká, že všichni lovci jsou neklidní před svým prvním lovem,“ odpověděl Broud, který nechtěl mluvit o tom, jak velký strach ve skutečnosti měl.

„Vorne! Ach, tady jsi! To mi mělo být jasné, Potřebujeme nasbírat dříví,“ řekla Aga, když uviděla svého syna, který se potají vykradl od žen a dětí. Než Vorn odešel s matkou, vrhl ještě poslední pohled přes rameno ke svému novému idolu.

Brun stál a hleděl s potěšením na syna své ženy. Projevil teď, že se může stát dobrým vůdcem, pomyslel si. Bylo dobře, že nezapomněl na mladšího chlapce, přestože je Vorn jenom dítě.

Jednoho dne bude Vorn taky lovcem, a až se Broud stane náčelníkem, vzpomene si Vorn na jeho dnešní vlídnost.

Broud viděl, jak se Vorn neochotně vleče za svou matkou. Ještě včera přišla Ebra i za ním a chtěla, aby pomohl s ženskými pracemi. Díval se na ženy, které se chystaly hloubit jámu, a cítil nutkání zmizet, aby ho matka neobjevila. Najednou viděl, že se Oga podívala jeho směrem. Moje matka mi už nemůže poroučet, uvědomil si. Už nejsem dítě, já jsem muž. Ona teď musí poslouchat mě, pomyslel si a trochu vypjal hruď. Taky že mě poslechne, to je jasné, utvrzoval se ve svém sebevědomí.

„Ebro! Dej mi napít trochu vody!“ poručil a popošel několik kroků k ženám. Čekal téměř, že mu matka řekne, aby šel a nasbíral dříví. Vlastně nebyl mužem, dokud nebylo po obřadu.

Ebra na něho pohlédla hrdým pohledem. Tohle je její malý klučina, který tak dobře splnil svůj úkol. Její syn, který teď dosáhl mužného věku. Vstala a šla k vodní nádržce blízko jeskyně a vrátila se s vodou. Dívala se po ostatních ženách pohledem, který říkal: „Hleďte na mého syna! Není to krásný muž? Není to schopný lovec?“

Ochota jeho matky a její hrdé pohledy ho naladily vlídně, a tak jí poděkoval zachrochtáním. Postoj Ebry ho potěšil téměř stejně jako sklopený zrak Ogy, který se jen na okamžik zvedl k obdivnému pohledu.

Oga truchlila pro svou matku. Odešla tak náhle po svém muži. Oga byla jediné dítě tohoto páru, a přestože byla jen dívka, oba ji milovali hluboce a vroucně. Brunova žena k ní byla hodná, když přišla k jejich ohništi. Ale z náčelníka měla strach. Byl přísnější, než byl muž její matky, a dával rodině pocítit, jaká odpovědnost spočívá na jeho bedrech. První povinností Ebry bylo proto dohlédnout, aby Brun měl všechno, co má mít, a ani nikdo jiný neměl během putování čas na osiřelé děvče. Až jednoho večera ji Broud viděl sedět osamělou a zírat smutně do plamenů. Oga byla přemožena vděčností, když hrdý chlapec, který už byl téměř mužem a který o ni dřív nejevil zájem, usedl vedle ní a dal jí ruku kolem ramen. Od toho okamžiku žila jediným přáním. Až bude dospělá, přála si, aby ji dali za ženu Broudovi.

Odpolední slunce prohřívalo klidný vzduch. Nevál ani nejmenší vánek. Ticho plné očekávání rušilo jen bzučení hmyzu, který hodoval na zbytcích jídel, a supění a hekání žen, které hloubily jámu na pečení.

Ajla seděla vedle Izy, která hledala ve svém vydřím vaku malý červený kožený váček. Ajla jí byla v patách po celý den, ale ranhojička musela vykonat jisté obřady společně s mog-urem a připravit se pro důležitou roli, kterou měla sehrát příští den při zasvěcování jeskyně. Teď už všichni věděli, že k obřadu dojde.

Iza zavedla Ajlu ke skupině žen, které hloubily jámu kousek od ústí jeskyně. Až budou hotové, obloží ji po vnitřní straně kameny, pak v ní zapálí oheň a nechají ho hořet po celou noc. Příští den ráno se do jámy vloží stažený a naporcovaný bizon zabalený do listí, přikryje se dalším listím a nakonec vrstvou hlíny. Tak bude maso ležet a péci se až do odpoledne.

Bylo pracné a namáhavé vyhloubit tak velkou jámu. Ženy používaly své hole, aby uvolnily hlínu a rukama ji pak dávaly na kožešinu, kterou vyzvedly z jámy a vyprázdnily dál odtud. Když byla jáma jednou hotová, dala se použít mnohokrát, stačilo jenom vyčistit ji od popela.

Zatímco ženy pracovaly s hlínou, šli Oga a Vorn na dříví pod dohledem Ovry, neprovdané dcery Uky. Jejich úkolem bylo taky přinést kameny z potoka pro obložení jámy.

Když se přiblížila Iza s dítětem za ruku, přestaly ženy pracovat.

„Musím se setkat s mog-urem,“ řekla Iza posunky. Pak trochu strčila do Ajly směrem k jámě. Když Iza odcházela, rozběhla se hned Ajla za ní, ale Iza zavrtěla hlavou, postrčila ji znovu směrem k jámě a ostatním ženám a rychle odcházela.

Bylo to první setkání Ajly s dalšími členy tlupy bez Izy a Kreba a nejdřív se bála, když neměla Izu po svém boku. Stála jako přirostlá k místu, kde ji Iza opustila, a nejistě se dívala na špičky nohou. Všechny ženy v okolí zíraly na hubené dlouhonohé stvoření s podivně plochou tváří a vysokým klenutým čelem. Byly zvědavé na to dítě a tohle bylo poprvé, co měly možnost vidět je tak zblízka.

Ebra první prolomila napětí. „Může jít s vámi nasbírat dříví,“ ukázala náčelníkova žena k Ovře a pokračovala v hloubení jámy.

Mladá žena šla k místu, kde leželo několik soušek. Oga a Vorn se nemohli od Ajly odtrhnout. Ovra dala oběma dětem netrpělivé znamení a pak dala znamení i Ajle. Ta si myslela, že chápe, ale nebyla si jistá, co se po ní chce, aby udělala. Ovra udělala stejný posunek ještě jednou, pak se obrátila a šla ke stromům. Oga a Vorn, kteří byli v tlupě věkem Ajle nejblíž, šli neochotně za ní. Když Ajla viděla, že odcházejí, udělala několik váhavých kroků směrem za nimi.

Když došla ke stromům, chvíli se zastavila a dívala, jak Oga a Vorn sbírají suché větve, zatímco Ovra osekávala pěstním klínem poražený strom. Oga se vrátila, když odnesla náruč dříví k jámě a teď vlekla kus kmene, který Ovra osekala. Ajla viděla, jak Oga bojuje s těžkým kusem dřeva, a šla k ní, aby jí pomohla. Sehnula se a uchopila druhý konec, a když se zvedala, pohlédla přímo do temných očí Ogy. Zarazily se na okamžik uprostřed pohybu a hleděly na sebe.

Ty dvě dívky byly tak rozdílné, a přesto si byly současně podobné. Pocházely z jednoho kořene a měly kdysi dávno společné předky, i když ti se později vyvinuli jako rozdílné větve na jednom kmeni. Obě větve se vyvíjely souběžně a obě byly počátkem inteligentních bytostí, a přesto se tolik lišily. To, co je odlišovalo, nebyla nijak velká propast. Ale i ty v podstatě malé odlišnosti daly oběma větvím naprosto jiné osudy.

Ajla a Oga teď spolu odnesly velký kus kmene a položily ho vedle hromady u jámy. Když se vracely vedle sebe, zastavily se ženy opět v práci a dívaly se po nich. Obě dívky byly přibližně stejně velké, ale Oga byla téměř dvakrát starší než to cizí děvče, které bylo tak hubené a mělo rovné údy a světlé vlasy. Ženy je srovnávaly, ale obě dívky brzy zapomněly, že je mezi nimi nějaký rozdíl. Práce byla snazší, když na ni byly dvě, a než nastal večer, naučily se spolu docela dobře dorozumívat.

Ještě celý večer zůstaly spolu, sedly si vedle sebe i u ohně k jídlu a těšily se ze své společnosti. Iza měla radost, že Oga uznala Ajlu, a počkala až do setmění, než ji odvedla, aby ji uložila ke spaní.

Oga a Ajla se po sobě podívaly, když se rozcházely, a pak si i Oga odešla lehnout na kožešinu vedle Ebry. Ženy a muži spali nadále odděleně. Mog-urův příkaz platil až do doby, dokud se nenastěhují do nové jeskyně.

Iza se probudila, když se nad táborem ukázalo první ranní světlo. Ležela tiše a naslouchala ptačímu zpěvu. Netrpěliví ptáci nejrůznějších druhů cvrlikali, vrkali a trylkovali, když vítali nový den.

Brzy nad sebou uvidí skalní stěny, až se probudí, pomyslela si. Neměla nic proti tomu spát venku, pokud bylo hezké počasí, ale těšila se na bezpečí jeskyně. Myslela na to, co všechno nesmí zapomenout udělat během dne, který začínal, a na zasvěcení jeskyně a všechno vzrušující, co se má stát. Už nedokázala ležet a tiše se zvedla.

Kreb už byl taky vzhůru. Ráda by věděla, jestli vůbec spal. Seděl na stejném místě jako předchozího večera, když si šla lehnout, a díval se zamyšleně do ohně. Iza dala ohřát vodu, a než pro něho stačila připravit čaj z máty, vojtěšky a kopřiv, byla vzhůru i Ajla a přisedla si k němu. Iza jí dala snídani, kterou připravila ze zbytků předchozího dne. Dospělí neměli toho dne nic jíst, dokud nezačne rituální hostina.

Až do odpoledne stoupaly nádherné vůně z několika ohnišť, kde se připravovalo jídlo. Podařilo se jim zachránit nádobí na vaření a jiné náčiní ze staré jeskyně a všechno toto vybavení nesly ženy po celou dobu putování s sebou. Teď všechno vybalily. Byly tu jemně upletené košíky, které se používaly na nošení vody a v kterých se taky vařilo jídlo. Dřevěné misky sloužily stejným způsobem. Žebra menších zvířat se používala na míchání pokrmů a ploché pánevní kosti sloužily jako talíře, stejně tak jako kulaté plátky dřeva, které odsekaly z kmenů. Čelisti a kosti ze zvířecích lebek sloužily jako naběračky, šálky nebo misky, stejně jako nádoby z březové kůry slepené pryskyřicí a vyztužené několika stehy šlach. Takové nádoby si zhotovovaly v mnoha různých tvarech a velikostech.

Ve zvířecí kůži zavěšené na řemenech v dřevěném rámu nad ohněm se vařila chutná masová polévka. Po celou dobu bylo třeba ji hlídat, aby se příliš nevyvařila, protože pokud byla hladina tekutiny nad částí, kterou zasahovaly plameny, udržovala se kůže natolik vlhká, že neshořela.

Ajla přihlížela, když Uka míchala kosti a kousky masa ze dna. Vařily se současně s divokou cibulí, podbělem a jinými bylinami. Uka ochutnala polévku a přihodila pak do ní ještě oloupané stonky bodláčí, houby, poupata a kořeny lilií, potočnici a pupeny klejichy, jamy, malé nezralé bramborovité hlízy, klikvy, které si přinesly od minulé jeskyně, a sušené květy z loňské úrody denivky, aby tím vším polévku zahustila.

Tvrdé a vláknité kořeny ožanky se rozdrtily, a když se odstranila vlákna, získal se škrobový obsah. Sušené borůvky a opečená roztlučená jádra se promíchala se škrobem, který vytekl z kořenů a usadil se na dně vodou naplněných košíků. Na horkých kamenech vedle ohniště se pekly tmavé nekvašené chlebové placky. V jiné nádobě se vařil jitrocel, hadí mlíčí, mladé jetelové listí a listy pampelišek, které se okořenily podbělem, a nad jiným ohništěm se připravovala omáčka ze sušených jablek smíchaných s okvětními lístky divokých růží a s medem, který naštěstí ženy našly cestou.

Iza byla velmi spokojená, když viděla, že Zoug přinesl několik sněžných kurů, ty měl Kreb obzvlášť rád. Tito těžkopádní ptáci létali nízko nad zemí a dali se poměrně snadno zasáhnout z praku. Ženy je hbitě oškubaly, naplnily bylinkami a zabalily do listí divokého vína. To byla skutečná pochoutka a příslušná malá jáma na pečení už pro ně byla taky připravená. Zajíci a velcí křečci se pekli nad rozžhavenými uhlíky, ale Ajlu zatím nejvíc lákaly hromádky jahod, které rudě svítily na zelených listech.

Byla to slavnost hodná této příležitosti.

Ajla si nebyla jistá, jestli se dočká. Potulovala se bez cíle celý den mezi ženami, které horlivě připravovaly jídlo. Jak Iza, tak Kreb byli téměř po celou dobu pryč a když se Iza vrátila, měla naspěch s přípravami. I Oga měla spoustu práce, pomáhala ženám vařit jídlo a nikdo neměl čas nebo chuť věnovat se jí. Když na ni ženy několikrát nevrle zavrčely nebo ji odstrčily, pochopila, že je lepší držet se raději dál.

Jak se prodlužovaly stíny a sluneční paprsky byly souběžně s červenohnědou zemí před jeskyní, stoupalo mezi členy tlupy napjaté očekávání. Stále víc se jich objevovalo kolem velké jámy, kde se opékal bizon. Ebra a Uka začaly odstraňovat horkou hlínu, která zakrývala jámu. Potom stáhly dočerna spálené listí a nakonec se objevilo maso obětního zvířete v oblaku páry.

Vůně vháněla všem sliny do úst. Maso bylo tak křehké, že téměř samo odpadalo od kosti, a musely je opatrně vytáhnout. To byl úkol Ebry rozřezat je a rozdílet, a nebylo možné přehlédnout její hrdost, když podávala první porci svému synovi.

Broud nejevil žádnou falešnou skromnost, když předstoupil, aby přijal díl, který mu patřil. Když všichni muži dostali své porce, byly na řadě ženy a po nich děti. Ajla byla poslední, ale jídla bylo víc než dost pro všechny a ještě ho spousta z bohaté hostiny zůstalo.

Byla to klidná a příjemná slavnost. Každý si podle přání donesl z jídla, na co právě dostal chuť. Ženy pracovaly tvrdě, ale nebudou teď alespoň muset několik dnů vařit. Všichni po hostině odpočívali, aby načerpali síly pro dlouhý večer.

Když se stíny začínaly smazávat v přibývajícím pološeru, změnila se trochu zlenivělá nálada a znovu narůstalo očekávání. Na Brunův pokyn si ženy pospíšily uklidit zbytky hostiny a posadily se pak k nově vybudovanému ohništi před ústím jeskyně, kde ještě nebyl rozdělán oheň. Pro nezasvěceného by to mohlo vypadat, že se všichni posadili, jak se jim právě zachtělo, ale tak tomu nebylo. Ženy seděly podle svého postavení v tlupě a muži, kteří se shromáždili na druhé straně, to rovněž dodržovali. Pouze mog-ura nebylo nikde vidět.

Brun, který seděl na nejpřednějším místě, dal znamení Grodovi, který nato předstoupil s pomalou důstojností a vytáhl z býčího rohu žhnoucí uhlík. Tento uhlík byl nejdůležitější v dlouhé řadě uhlíků, které se zapalovaly od té doby, co opustili oheň ve staré jeskyni. Pokračování ohně symbolizovalo pro tlupu pokračování života. Když zapálili oheň před ústím jeskyně, učinili si tím na ni nárok jako na své bydliště.

Ovládnutí ohně bylo pro lidi klanu v chladném podnebí nezbytné. Dokonce kouř měl své blahodárné účinky, už jenom jeho vůně jim dávala pocit domova a bezpečí. Kouř z ohně v jeskyni stoupal ke stropu, hledal si skulinami cestu, nebo taky unikal ústím a odnášel s sebou všechny neviditelné síly, které by mohly škodit lidem, kteří tu bydleli, čistil jeskyni a napouštěl ji jejich duchem.

Zapálení ohně by bylo dostatečným obřadem, aby se jeskyně vyčistila a stala se jejich domovem, ale protože se některé další obřady prováděly tak často současně se zasvěcením, byly považovány téměř za jeho součást. Jeden z nich se týkal jejich totemových duchů, kteří se tak měli seznámit se svým novým bydlištěm. Tento obřad prováděl většinou mog-ur o samotě s ostatními muži tlupy. Ženy vykonávaly své vlastní obřady. Iza však měla jako ranhojička a bylinkářka připravit nápoj pro obřad mužů.

Úspěšný lov už ukázal, že jejich totemům se zdá místo příhodné, a slavnost stvrdila jejich úmysl učinit z jeskyně trvalé bydliště, které si tlupa ponechá, i když na určitá období přesídlí jinam. Duchové totemů cestovali taky. Pokud měli členové tlupy na sobě své amulety, mohly je jejich totemy z jeskyně vystopovat a přijít jim na pomoc, když jich bylo zapotřebí.

Protože se duchové měli zúčastnit obřadu zasvěcení, provedly se současně i ostatní obřady. Všem obřadům prospívalo vykonat je v souvislosti se zasvěcením jeskyně, protože se tak zesílilo pouto tlupy k novému místu. I když všechny ceremonie měly svůj tradiční průběh, který se nikdy neměnil, celkový rámec závisel na tom, které ceremonie se konaly.

Byl to mog-ur, kdo rozhodoval, většinou po poradě s Brunem, jak se mají různé části spojit, aby tvořily vhodný celek. Tentokrát mělo být součástí zasvěcení Broudovo přijetí mezi muže a stejně tak menší ceremonie, kdy tři děti měly poznat své totemy, protože to se muselo udělat tak jako tak a všichni chtěli využít této příležitosti, aby obměkčili duchy. Čas nehrál velkou roli, ale pokud by byli něčím ohroženi nebo by pospíchali z jiného důvodu, stačilo by samo zapálení ohně, aby se stala jeskyně jejich domovem.

S vážností, která patřila k tomuto důležitému úkolu, Grod poklekl, přiložil žhnoucí uhlík k troudu a rozfoukával ho. Všichni zúčastnění se předklonili a vydechli jako jedním dechem, když plameny olízly suché jehličí. Oheň se zachytil větších třísek a větví, když se najednou zjevila příšerná postava, zdánlivě z ničeho, a stála tak blízko ohně, že ji snad plameny olizovaly. Postava měla jasně rudou tvář na bílé lebce, která jako by visela přímo v ohni, a přesto nijak netrpěla tančícími plameny.

Ajla si nejdřív nevšimla podivného zjevení, ale zasykla, když strašnou postavu spatřila. Hned nato ucítila konejšivý dotek Izy. Zem se začala otřásat pod údery oštěpů a Ajla znovu úlekem nadskočila, když nejmladší z lovců skočil do středu kruhu před plameny a Dorv tvrdě zabubnoval na dřevo miskovitého tvaru, které leželo na kmeni dnem vzhůru.

Broud se přikrčil, díval se do dálky a stínil si rukou oči proti neexistujícímu slunci. Další lovci vyskočili a připojili se k jeho líčení lovu na velkého bizona. Jejich obratnost v mimickém umění byla tak velká, že znovu vyvolala napětí lovu. Dokonce pětileté cizí dítě bylo zaujaté dramatem. Ženy tlupy, které měly vytříbené smysly pro jemné odstíny, se cítily přenesené do prašné stepi, cítily, jak se země otřásá pod kopyty bizonů, olizovaly dusivý prach na rtech a vychutnaly pocit vítězství, když velké zvíře padlo.

Od samého počátku to byl Broud, kdo vedl tanec. Byl to on, kdo skolil býčka, a tohle byl jeho večer. Cítil, jak strhává ostatní, jak je jímá strach, a byl ve svém živlu, když byl středem pozornosti všech. Hrál náruživě, bičoval smysly diváků a hrůza, která projela ženami, když zasadil svou rozhodující ránu, měla erotický podtón.

Mog-ur, který to sledoval ze svého místa za ohněm, byl neméně nadšen. Viděl často muže mluvit o lovu, ale bylo to jenom za těchto ceremonií, kdy se mohl účastnit jejich zkušenosti a plně si představit lovecké vzrušení. Chlapec to provedl dobře, pomyslel si mág a obešel oheň dopředu. Zaslouží si svůj totem. Možná dělá dobře, že se dnes trochu vychloubá.

Závěrečný útok mladého muže ho zavedl skokem přímo před mocného mága. Broud se zastavil a rovněž bubnování a bušení oštěpů ustalo. Starý mog-ur a mladý lovec stáli proti sobě tváří v tvář.

Mog-ur taky věděl, jak má hrát svou roli. Mistr správného okamžiku čekal, dokud vzrušení nepolevilo a nevystřídalo je napjaté očekávání. Jeho nesouměrná postava ve velkém rouchu z medvědí kůže se odrážela jako silueta proti plápolajícímu ohni. Jeho okrově zbarvená tvář kontrastovala s temným oděvem a vystupovala jako volně se vznášející démonická tvář s jedním jediným strašným okem.

V nastalém tichu noci byl slyšet jenom slabý vánek, kterým šuměly stromy, a praskání ohně. Někde daleko vzadu se zachechtala hyena. Broud supěl a jeho oči svítily, částečně rozrušením z tance a částečně rostoucím strachem.

Věděl, co teď přijde, a čím více času uplývalo, tím těžší bylo ovládnout děs, který hrozil přerůst v třes. Teď nadešel okamžik, kdy mu mog-ur vyřízne totemové znamení. Nechtěl na to dřív myslet, ale teď ta chvíle nastala. Broud se nebál jen pouhé bolesti. Vyzařování mága ho naplňovalo ještě větším strachem.

Položil teď nohu na práh světa duchů. To bylo místo, kde žily bytosti strašlivější než velký bizon. Ať bylo zvíře sebevětší a sebesilnější, tak bylo rozhodně z masa a krve a bylo možné se ho dotknout. Ale neviditelné síly, které dokážou dokonce samotnou zemi roztřást, to bylo něco zcela jiného.

Broud nebyl jediný z přítomných, kdo potlačoval hrůzu, když pomyslil na strašné zemětřesení. Byli to jenom kouzelníci, mog-urové, kteří se odvažovali nahlédnout do strašného světa duchů. Mladý muž si celou svou bytostí přál, aby si největší ze všech mog-urů pospíšil a aby už to měl za sebou.

Jako by slyšel tichou modlitbu mladého muže, mog-ur zvedl svou jedinou paži a zíral vzhůru k měsíci. Pak klidnými vláčnými pohyby ruky vzýval duchy. Obracel se k éterickému, ale neméně skutečnému světu duchů – a jeho pohyby ruky byly výmluvné. Použil všechny myslitelné odstíny gest a postavení těla, aby překonal nedostatek vlastní řeči. Byl výmluvnější svou jedinou paží než většina mužů oběma. Když skončil, věděli všichni přítomní, že jsou obklopeni strážnými duchy a spoustou jiných neznámých duchů. A všichni se velice báli. Broudova hrůza se projevila mírným třesem.

Teď mág vytáhl ze záhybu svého přehozu ostrý pazourkový nůž tak rychlým pohybem, že mnozí zatajili dech. Držel nůž na okamžik pozvednutý nad hlavou, než ho sklonil k Broudově hrudi. Zcela ovládnutým pohybem zastavil mog-ur nůž, než zajel mladému muži dvěma řezy do kůže. Krev prýštila a stékala po hrudi drobnými praménky.

Guv předstoupil k mog-urově boku s miskou masti, kterou připravil z bizoního sádla a léčivého popele z jasanového dřeva. Mog-ur potřel ránu mastí, aby zastavil krvácení. Později se vytvoří černá jizva, která dá ve známost všem, kdo se na ni podívají, že Broud je muž a je po všechny časy pod ochranou mocného a nevypočitatelného srstnatého nosorožce.

Broud šel zpátky na své místo a byl si celou dobu nanejvýš vědom vší pozornosti, která na něho byla zaměřena, a teď, když to nejhorší měl za sebou, to jaksepatří vychutnával. Byl si jistý svou odvahou a svou obratností lovce a věděl, že obstál při tanci a přijal statečně své totemové znamení. Byl přesvědčený, že o tom jak muži, tak ženy v tlupě budou ještě dlouho mluvit a že třeba o tom dokonce vznikne legenda, která se bude mnohokrát vyprávět za dlouhých zim, kdy se lidé musí zdržovat v jeskyni, a že se bude povídat dál při setkáních klanu. Kdyby nebylo mě, neměli bychom tuhle jeskyni, řekl si. Kdybych nezabil bizona, nemohli bychom slavit tuhle slavnost, ale museli bychom se vydat hledat další jeskyni. A začínal mít dojem, že nová jeskyně a celý obřad je jeho zásluhou.

Ajla se strachem přihlížela celému obřadu a zachvěla se hrůzou, když kouzelník zajel nožem do hrudi mladého lovce. Trochu se zpěčovala, když ji pak Iza vedla k mog-urovi, bála se, co se s ní bude dít. Taky Aga se k němu přiblížila s Onou v náručí, a Ika k němu přišla s Borgem. Ajla byla ráda, že se obě ženy postavily před ni a před Izu.

Guv teď zvedl košík, červeně zbarvený od častého používání posvátného červeného okru, který se mlel na jemný prášek a zahříval se společně se zvířecím sádlem na silně obarvenou mast. Mog-ur pohlédl přes hlavy žen, které stály před ním, a zaměřil pohled k srpku měsíce na obloze. Učinil znamení neslyšné řeči a požádal duchy, aby se přiblížili a shlédli na děti, jejichž strážný totem měl být odhalen. Pak smočil prst do červené masti a nakreslil spirálu na bok malého chlapce. Znamení se podobalo stočenému ocasu divokého prasete. Bylo slyšet tiché mumlání tlupy, když komentovali totem dítěte a jeho vhodnost.

„Duchu divokého prasete, předáváme chlapce Borga do tvé ochrany,“ řekl mág řečí ruky a pověsil dítěti kolem krku kožený váček.

Ika sklonila hlavu v němém gestu, které prozrazovalo, že je spokojená. Byl to silný a úctu vzbuzující duch a ona rovněž cítila, že je to správný totem pro jejího syna. Potom ustoupila stranou.

Mág znovu přivolal k sobě duchy a natáhl ruku k misce, kterou mu Guv přidržel. Pak namaloval rudou mastí na paži Ony kruh.

„Duchu sovy,“ říkala jeho vláčná gesta, „předáváme tuto dívku, Onu, do tvé ochrany.“ Pak vzal mog-ur amulet, který připravila matka holčičky, a pověsil jí ho kolem krku. Znovu bylo slyšet mumlání, zatímco se ruce pohybovaly v rychlých sděleních kolem silného totemu, který chránil holčičku.

Aga byla šťastná. Její dcera je dobře ochraňovaná a to znamenalo, že muž, s kterým bude žít, nedostane slabý totem. Jenom doufala, že pro ni nebude těžké mít děti.

Všichni se zvědavě předklonili, když Aga ustoupila a Iza se sklonila, aby zvedla Ajlu do náruče. Ajla se už nebála. Už poznala, sotva se dostala blíž, že ta hrozivá postava s rudou tváří není nikdo jiný než Kreb. Dokonce se v jeho oku objevila přívětivá jiskra, když na ni pohlédl.

K údivu všech byla gesta mog-ura stejná, když přivolával duchy, aby se tentokrát zúčastnili obřadu. Byly to stejné pohyby, které užil, když dával jméno novorozenému dítěti sedm dní po narození. Ta cizí dívka se tedy nejen měla dozvědět svůj totem, ale měla být přijata do tlupy! Mog-ur ponořil prst do masti a táhl linii od středu jejího čela – z místa, kde se u lidí klanu setkává obočí – dolů ke špičce malého nosu.

„Jméno tohoto dítěte je Ajla,“ řekl a vyslovoval pečlivě, aby to jak tlupa, tak duchové dobře slyšeli.

Iza obrátila tvář k těm, kteří tam seděli a přihlíželi. Přijetí Ajly do tlupy bylo pro ni stejně velké překvapení jako pro ostatní a srdce se jí rozbušilo. Tohle ale přece znamená, že je mou dcerou, mým prvním dítětem, pomyslela si. Jenom matka drží dítě, když dostává jméno a je uznáno za člena tlupy. Je to sedm dní ode dne, kdy jsem ji našla? Nevím, musím se na to zeptat Kreba, ale myslím, že právě uběhlo sedm dní. Ajla je teď určitě mou dcerou. Kdo jinak by byl její matkou?

Všichni teď procházeli kolem Izy, která držela pětiletou Ajlu v náručí jako novorozeně, a všichni opakovali její jméno, jak nejlépe dokázali. Pak se Iza znovu obrátila k mog-urovi. Vzhlédl a ještě jednou vzýval duchy. Všichni napjatě čekali. Mog-ur si byl vědom jejich pozornosti a využil ji ke své výhodě. S úmyslně pomalými pohyby, které protahoval, aby zvýšil napětí, vzal do ruky trochu červené masti a pomazal jí jeden ze šrámů na dívčině noze.

Co to má znamenat? Který je to totem? Všichni byli zmatení. Mág znovu ponořil prst do masti a přetřel jí druhý šrám. Ajla cítila, jak se Iza roztřásla. Nikdo z ostatních se nehýbal a nebylo slyšet ani dech. Když mog-ur přejel barvou po třetí čáře, pokusil se Brun zachytit jeho pohled, ale mog-ur uhnul jeho očím. Když namaloval čtvrtou čáru, věděli to už všichni, ale nechtěli věřit tomu, co vidí. Kromě toho to byla nesprávná noha. Mog-ur teď obrátil hlavu a díval se přímo na Bruna, když činil poslední gesta.

„Duchu jeskynního lva, předáváme tímto dívku Ajlu do tvé ochrany.“

Formální obřadní pohyby stvrdily poslední pochybnosti. Když mog-ur pověsil dívce kolem krku amulet, poletovaly ruce diváků a udiveně se ptaly. Mohla to skutečně být pravda? Mohl být dívčin totem jedním z nejsilnějších mužských totemů? Totem jeskynního lva?

Kreb se zpříma zahleděl do rozzlobených očí náčelníka. Na okamžik se střetli v mlčenlivém souboji vůlí. Ale mog-ur věděl, že logika za totemem dívky je nenapadnutelná, ať se to zdá sebevíc podivné, že má mít žena ochranu tak mocného ducha. Mog-ur jenom zvýraznil, co už jeskynní lev sám učinil.

Brun nikdy dřív nezpochybnil vidění svého bratra, ale teď se cítil nějak podvedený. Nelíbilo se mu to, ale musel přiznat, že ještě nikdy neviděl nějaký totem tak jasně potvrzený. Byl první, kdo sklopil zrak, ale nebyl spokojený.

Už myšlenka vzít tohle cizí dítě do tlupy byla dost těžko přijatelná a tohle s totemem bylo přespříliš. Bylo to něco, co se příčilo všem zvyklostem. Brun neměl rád ve své dobře uspořádané tlupě takové odchylky. Zarputile sevřel čelisti, k žádným dalším výjimkám nedojde. Pokud se to dítě smělo stát členem tlupy, tak se bude muset řídit jejími zákony, ať už je chrání jeskynní lev, nebo ne.

Izu přemohl údiv. Nadále držela dítě v náručí a nyní sklonila hlavu v souhlasném gestu. Pokud to říká mog-ur, musí to tak být. Věděla, že Ajlin totem je silný, ale tohle bylo překvapení. Jeskynní lev! Ta myšlenka ji trochu zneklidňovala. Dívka, která měla totem nejsilnější ze všech kočkovitých šelem. Teď si byla Iza jistá, že Ajla nikdy nedostane muže. To ji posílilo v úmyslu naučit ji léčitelskému umění a magii tak, aby mohla získat vlastní postavení. Zatímco ji držela v náručí, dal jí Kreb jméno, aby mohla být přijata do tlupy, a odhalil její totem. Pokud ji tohle neučinilo její dcerou, pak asi sotva něco jiného. Samotné narození nebylo zárukou přijetí. Iza si najednou připomněla, že bude brzy znovu stát před mog-urem s novorozenětem v náručí, pokud všechno půjde dobře. Ona, která byla tak dlouho bezdětná, má mít teď najednou děti dvě.

Všichni byli rozrušeni a mumlali a gestikulovali. Iza se vrátila na své místo, ale cítila na sobě pohledy všech. Většinou se snažili necivět na ni a na dítě, protože věděli, že je to nezpůsobné, ale jeden muž se nespokojil pouze tím, že by civěl.

Nenávist, která vyzařovala z Broudových očí, když hleděl na Ajlu, Izu vyděsila. Pokusila se postavit mezi ty dva, aby chránila Ajlu před zlými pohledy mladého muže. Broud musel vzít na vědomí, že už není středem pozornosti. Nikdo už nemluvil o něm. Jeho hrdinský čin byl zapomenut a stejně tak jeho tanec a jeho velká odvaha, když mu mog-ur vyznačoval totem na hrudi. Léčivá stahující mast bolela víc než samotný zářez, ale nebyl tu nikdo, koho by zajímalo, jak statečně svou bolest nese.

Hlavně si ho vůbec nikdo nevšímal. Obřady, při nichž se chlapci stávají muži, se konaly pravidelně a bylo samozřejmé, že i ten, který se měl jednou stát náčelníkem, tím prošel. Nemohlo to vzbudit stejnou pozornost, jako když mog-ur odhalil totem té cizí dívky. Broud si dobře všiml, jak se někteří upamatovali, že to byla ona, kdo první objevil jeskyni. Říkali, že to byla tahle ošklivá holka, která našla jejich nový domov! Co už na tom záleží, že jejím totemem je jeskynní lev, pomyslel si Broud podrážděně. Byla to snad ona, kdo skolil bizona? Tohle měl být jeho večera on měl být v centru pozornosti všech. Jeho měla tlupa obdivovat a závidět mu, ale teď mu Ajla ukradla představení.

Zíral na tu podivnou holku, ale když viděl, že Iza odběhla dolů ke starému tábořišti u potoka, obrátil se na mog-ura. Brzy se bude účastnit tajných obřadů mužů. Nevěděl, oč se jedná, ale slyšel, že poprvé bude smět zažít, co je skutečně paměť. To byl poslední krok na cestě stát se mužem.

Vedle ohniště dole u potoka ze sebe Iza rychle shodila kožešinu a vzala dřevěnou misku a rudý váček se sušenými kořeny, který položila blízko vody. Než vstala, naplnila misku vodou a odešla nahoru k velkému ohni, který teď plápolal ještě víc, když Grod přiložil dříví.

Izino oblečení skrývalo tajemství, proč byla velkou část dne v ústraní. Když ranhojička předstoupila a postavila se znovu před mog-ura, byla úplně nahá až na amulet a červené čáry, které jí pokrývaly tělo. Velký kruh zdůrazňoval křivku jejího břicha, a rovněž prsa byla obkroužená kruhy, a z nejvyššího bodu každého kruhu vycházela čára přes rameno na záda, kde se obě linie spojovaly jakou soutok dvou řek. Rudé kruhy zdobily i její zadek. Tyto záhadné symboly, jejichž význam znal jenom mog-ur, chránily ji a stejně tak chránily muže. Bylo nebezpečné mít na náboženském obřadu ženu, ale pro tento obřad byla její přítomnost nezbytná.

Iza stála blízko mog-ura a viděla kapky potu na jeho čele. Stál po celou tu dlouhou dobu v tlusté medvědí kožešině u ohně. Na jeho téměř neznatelné znamení Iza zvedla misku a obrátila se proti tlupě. Byla to prastará miska, která se uchovávala po generace právě pro tento obřad. Některá z dávných ranhojiček ji vyřezala z kmene stromu a pak tak dlouho brousila pískem a kulatým kamenem a potom ještě dál hladila drsnými kapradinami, dokud nebyla hladká a na povrchu lesklá. Miska byla uvnitř potažená bílou vrstvou od častého používání obřadního nápoje.

Iza vzala do úst suché kořeny a pomalu je žvýkala. Dbala na to, aby nespolkla jedinou slinu, když její mohutné zuby a silné čelisti rozmělňovaly silná vlákna. Nakonec vyplivla rozžvýkanou hmotu do misky s vodou a míchala ji, dokud všechno nebylo mléčně bílé. Pouze ranhojičky Iziny pokrevní linie věděly, jaký tajný kořen se má použít. Rostlina byla dost vzácná, ale ne neznámá. Navíc bylo zvláštní, že čerstvé kořeny neměly nijak zvlášť silné omamné účinky. Tento kořen se sušil a uchovával po dva roky, a když se dával sušit, tak kořen musel směřovat dolů, a ne obráceně, jak bylo obvyklé věšet většinu rostlin. Jenom ranhojičky měly za úkol připravit nápoj, a pouze muži ho směli pít.

Existovala stará legenda, která se předávala z matky na dceru společně s tajným návodem, jak se mají přenést účinné látky z rostliny do kořene. Podle legendy to kdysi dávno byly jenom ženy, které užívaly tuto silnou drogu. Obřady a rituály pak ukradli muži a ženám bylo zakázáno nápoj pít, ale muži nedokázali ukrást tajemství jeho přípravy. Léčitelky, které znaly tajemství, je nesdělily nikomu jinému než své dceři a nástupkyni, a z toho vyplynulo, že všichni ostatní tajemství ztratili a znala je jenom žena, která byla v dlouhé pokrevní linii ranhojiček, sahající až do hloubek dávnověku. Nadále bylo zvykem, že nápoj se nedával bez toho, aby se nedostalo něco stejně hodnotného výměnou.

Když byl nápoj připravený, přikývla Iza a Guv předstoupil s miskou čaje z durmanu, který byl připraven jako obvykle, ale který byl tentokrát určen ženám. Vyměnili si misky obřadně a důstojně. Pak mog-ur odešel jako první před ostatními muži do malé jeskyně.

Když muži zmizeli z dohledu, obcházela Iza s durmanovým čajem všechny ženy tak, aby každá ochutnala. Ranhojička užívala často stejný odvar jako bolest tišící nebo uspávací prostředek, a uvařila dnes večer i trochu slabší čaj pro děti. Ženy by se nemohly zcela uvolnit, pokud by nebyly jisté, že je děti nebudou rušit, a proto Iza zařídila pro jednu z těchto mála příležitostí, kdy směly ženy slavit obřad, aby děti klidně a mírumilovně spaly.

Netrvalo dlouho a ženy odcházely s ospalými dětmi. Sotva je uložily ke spánku, vrátily se k ohni. Když i Iza uložila Ajlu pod měkkou kožešinu a vrátila se k ohni, přistoupila k dřevěné misce, kterou Dorv užíval jako buben při loveckých tancích, a začala vyťukávat pomalý rytmus, který měnil barvu podle toho, jestli bubnovala blíž okrajům misky nebo ke středu dna.

Nejdřív seděly ženy nehnutě. Byly příliš zvyklé ovládat se před muži a nečinit žádná zbytečná gesta. Ale po chvíli, když droga začala účinkovat, se některé z nich pohnuly s vědomím, že muži jsou z dohledu. Ebra vstala jako první. Tančila složitými figurami kroků v kole kolem Izy, a když ranhojička zrychlila tempo, přilákalo to postupně i další ženy. Brzy byly všechny na nohou a následovaly ženu náčelníka.

Když rytmus zrychlil a byl čím dál složitější, odhodily obvykle tak poslušné a pokorné ženy veškerý oděv a zcela se odevzdaly tanci. Ani si nevšimly, když Iza přestala bubnovat a sama se vrhla do víru tance, tak je strhl vlastní vnitřní rytmus. Všechny city, které byly ve všedním životě tak silně potlačované, se teď uvolnily v bezuzdných tanečních pohybech. Napětí polevilo a mocný očistný rituál je učinil schopné přijmout své bytí s jeho přísnými pravidly. Ženy tančily, vířily a dupaly v extázi až do svítání, kdy zcela vyčerpané a ospalé padly jedna po druhé k zemi.

 

Když první paprsky nového dne prosvětlily temnotu, začali muži opouštět obřadní jeskyni. Přelezli natažená těla žen a sami padli do hlubokého bezesného spánku. Vnitřní očištění mužů souviselo s lovem, kdy ze sebe setřásli všechen nahromaděný strach, mrzutosti a stísněnost. Jejich obřad měl jiné vnitřní napětí, byl zdrženlivější, niternější, ale nebyl proto méně vzrušující.

Když se slunce zvedlo na východě nad obzor, přikulhal Kreb z jeskyně a pohlédl na všechna ta těla na zemi. Kdysi, už tomu bylo dávno, se díval na obřad žen ze skrytého místa, ze zvědavosti. Moudrý starý mág chápal, že ženy měly potřebu se uvolnit. Věděl, že by muži rádi věděli, co ženy dělají, že jsou pak z toho tak vyčerpané, ale mog-ur to nikdy neprozradil. Muži by byli šokováni bezuzdným uvolněním žen, stejně jako by byly šokované ženy, kdyby viděly, jak pokorně a odevzdaně se chovají jejich jinak tak panovační druhové při obcování s duchy během jejich tichého obřadu.

Mog-ur občas uvažoval, jestli by někdy nemohl vést ducha žen zpátky k počátku všeho. Jejich paměť byla rozdílná, ale měly stejnou schopnost vzbudit prastaré znalosti. Mohly se rozpomenout na počátek svého druhu? Mohly by se účastnit obřadu společně s muži? Mog-ur by to rád věděl, ale nechtěl vzbudit nevoli duchů tím, že by se o to pokusil. Mohlo by to zničit celou tlupu, kdyby se nějaká žena zapojila do tak posvátné ceremonie.

Kreb dokulhal dolů k tábořišti a uložil se ke spánku. Viděl rozcuchané světlé vlasy, které vykukovaly zpod Iziny kožešiny, a to ho přimělo vzpomínat na to, co všechno se stalo od té doby, kdy se v posledním okamžiku stačil dostat ze staré jeskyně, než se zřítila. Jak k tomu došlo, že se tomu podivnému dítěti podařilo tak rychle získat jeho srdce? Rušilo ho vědomí, že ji Brun nemá rád, a neušly mu ani nenávistné pohledy Brouda. Narušení tohoto druhu v těsně spjatém životě tlupy ho trochu rozladilo.

Broud to takhle nenechá, pomyslel si. Srstnatý nosorožec je vhodný totem pro našeho budoucího náčelníka. Broud je odvážný, ale je příliš umíněný a hrdý. Jednu chvíli je klidný a rozumný a dokáže být dokonce milý a přívětivý. V příští chvíli se rozzuří bez nejmenšího důvodu. Doufám, že nebude Ajle ubližovat.

Nebuď hloupý, řekl sám sobě. Syn Brunovy ženy se nedá provokovat dívkou. Jednoho dne bude náčelníkem a Brun by nikdy nic takového nedovolil. Broud je teď mužem a musí se naučit ovládat své nálady.

Starý zmrzačený muž se pohodlněji uložil a teprve teď cítil, jak je unavený. Žil od zemětřesení v neustálém napětí, ale teď si mohl konečně oddechnout. Mají jeskyni a jejich totemy byly dostatečně zabydlené v novém domově. Všichni se můžou nastěhovat dovnitř, až se probudí. Unavený mág zazíval a protáhl se, než zavřel oko.

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024