2/ Z Ameriky (1940 a 1945)
Nucená emigrace Jana Wericha v USA trvala od 9. 1. 1939 (odlet z Prahy) do 9. 10. 1945. Během pobytu v Americe, v roce 1940, se manželé Werichovi spolu s Jiřím Voskovcem intenzivně zajímali o osud skupiny českých umělců, zajatých ve Francii. Je známo, že Adolf Hoffmeister a Antonín Pelc se nakonec po všech útrapách dostali do USA, méně už je známo, že na tom měl nemalou zásluhu také Jan Werich (zmínku o záchraně A. Hoffmeistra nalezneme např. v knížce Jan Werich vzpomíná… vlastně Potlach, Melantrich 1982, str. 115 a 127n., Mladá fronta 1995, str. 114 a 127n.) Dobovým dokladem je i závěrečná zpráva tohoto oddílu knížky – opis článku z Mladé fronty. Hned na první straně přináší deník informaci o návratu Jana Wericha z Ameriky a uveřejňuje několik fotografií z přivítání maminkou, přáteli a ctiteli J. W. na ruzyňském letišti v Praze. Nově přetiskujeme: přistěhovaleckou kartu na jméno Jan Carpenter Werich.
New York 3. ledna 1940
Milý pane doktore,
obracím se na vás jako na předsedu Ústředí československých spolků v Americe s žádostí o pomoc ve věci velmi naléhavé pro československou národní kulturu.
Čtyři významní českoslovenští umělci a intelektuálové jsou již od počátku evropské války vězněni francouzskými úřady v pařížském vojenském vězení v Rue du Cherche Midi, jednom z nejobávanějších vězení Francie. Je používáno pro vojenské vyzvědače a stalo se smutně proslulým zejména v době, kdy v něm byl žalářován Dreyfus.
Čtyři naši krajané, o kterých Vám píšeme, žijí bez sebemenší právní ochrany v podzemních kobkách, jsou bídně stravováni a zdravotní a hygienické podmínky jejich vazby jsou žalostné. Byli prostě zatčeni a uvězněni, žádné regulérní soudní řízení s nimi nebylo zahájeno a o jednom z nich, Adolfu Hoffmeisterovi, jsme zjistili, že při zatčení byl surově ztýrán.
Dr. Adolf Hoffmeister, advokát a člen staré pražské české rodiny, je malíř, karikaturista, básník a spisovatel, jehož jméno nalézáme mezi předními jmény české poválečné kultury. Je členem mezinárodního PEN Clubu a řady čelných kulturních organizací československých. Jeho umělecká práce ve vlasti znamenala zejména soustavnou snahu přinést našemu umění moderní vlivy francouzské a anglické, jak v umění výtvarném, tak v literatuře. Tyto snahy a jeho kultivovanost získaly mu ostatně v celém světě řadu vynikajících přátel: byl v osobním styku s Bernardem Shawem, H. G. Wellsem, Thomasem Mannem, André Gidem a řadou jiných světových spisovatelů a umělců. Ještě několik týdnů před svým zatčením byl slavnostně v Paříži pozdraven jako reprezentant mladých československých umělců.
Antonín Pelc, český malíř a karikaturista, český Daumier, jak býval nazýván, patří ke stejné skupině mladého českého umění jako jeho přítel Hoffmeister. Provázel Hoffmeistera do Francie, kam se oba uchýlili po vpádu Hitlera, chtějíce pracovat pro čsl. odboj.
Helena Reinerová, československá žurnalistka, spolupracovala v několika českých i německých čsl. časopisech, známá pro své pokrokové a demokratické smýšlení.
Maxim Kopf, malíř a předseda sudetoněmeckých demokratických umělců. Ocitl se na černé listině henleinovců, protože vždy propagoval a bojoval pro spolupráci Němců s Čechy, pro svou loajalitu k Čsl. republice byl nacisty pokládán za zrádce tzv. Hitlerovy ideologie, ale včas uprchl a dostal se do bezpečí do USA.
Když vypukla válka, odjel odtud okamžitě do Francie. Chtěl se hlásit do legií a bojovat po boku spojenecké armády proti nacismu. Spolu s ostatními členy československého Domu umění, který Hoffmeister spolu s Pelcem a jinými v Paříži založili, byl zatčen a uvržen do vězení. Jeho osud, stejně jako osud ostatních, jichž jména jsou nám neznáma, je nejistý.
Prosíme Vás, pane doktore, abyste v zájmu spravedlnosti a lidskosti a v neposlední řadě též v zájmu československé kultury pozvedl hlas jménem Ústředí a telegraficky požádal francouzskou vládu o nápravu této křivdy a sdělil jí, že Američané čsl. původu jsou v obavách o zdraví a životy jak těchto …
