8/ (Světo) známí, blízcí, nejbližší (1970-1985)
Nejen vyjádření toho, co pro význačné a veřejnosti většinou dobře známé osobnosti znamenalo přátelství či tvůrčí příklad Jana Wericha, ale také částečný portrét jednotlivých pisatelů přináší závěrečné listování – tentokrát nejrůznější příležitostnou korespondencí. Dopisy řadíme chronologicky až k textům, které byly napsány již po smrti Jana Wericha (+31. 10. 1980). Nově přetiskujeme 6 lístků a 1 dopis od Jiřího Voskovce (z let 1965, 1972, 1973, 1974 a 1978), 2 lístky J. W. Voskovcovi, pohlednice od Miloše Formana (22. 11. 1970), Vojtěcha Jasného, Járy Kohouta, Josefa Hlinomaze, Jiřího Brdečky, Františka Nepila a Marie Vášové, dopis od Václava Havla, Jiřího Suchého a článek Jiřího Brdečky.
1. září 65
Drákulo – děkuju za lístek z Vídně s rodinou. Pásek či páska z Velhartic byla zároveň dojemná a zároveň ohromná sranda. Horníček je na ní v úžasné formě. Strašlivě jsem řval. Měl jsem velikou radost. Poděkuj všem. Zítra začnu zkoušet. Kdyby se mi to nemělo líbit, mohu na short notice ze hry ven. Kdyby se to nemělo líbit kritikům, eště rychleji.
Měj se – já se mám.
Tvůj Casave des Pumpompiculos
Až budeš někde v cizině, musíš vidět Beatles v HELP! Takový filmy bysme za mlada byli dělali, kdyby nás byli nechali – a kdyby byl bejval réža!
(Voskovcova velká pohlednice Janovi, 1. 9. 1965.)
22. 11. 1970
Pane Werich,
Ve vší honesty Vám chci říct, že od tý doby, co mi sem posílají „Ahoje“, tak ty Lajfy a Tajmy už nečtu. Vaše „řeč“ je nádherná.
Váš kdykoli a kdekoli
oddaný a věrný
Miloš Forman
(Pohlednice s portrétem Freda Astaira od M. Formana)
7/12/70 Salzburg
Moc na Vás vzpomínám, a kdybyste mě pozvali jako vloni, ani nevíte, jak rád bych k Vám došel. Ale momentálně to je moc daleko. Ale snad se ještě někdy, a doufám při práci, uvidíme.
Váš Jasňák
ZDF dávala „Magnetické vlny“, byl jste prima. Ozvu se.
P. S. Vzpomeňte mi nastokrát za mě za Jiřího Trnku.
(Vánoční pohlednice od režiséra Vojtěcha Jasného, který v roce 1970 emigroval.)
Milý Semafore,
vy všichni, kteří pro mě a pro mnoho jiných jste zaznamenali a znamenáte neustále naději na normálnost, kladnost života (i když „kladnost“ je blbě zprofanované slovo, stejně jako „zakotvit“, „dopad“ atd.),
zkrátka Vy lidi divadelní,
chtěl jsem Vám říct, jak mi Šlitrův nešťastný zánik násobený Trnkovým koncem ublížil. Ano, ublížil. Ano, ublížil mému stáří, které se blíží, protože jsem přišel o dva lidi, které jsem měl rád a kterých jsem si vážil.
A Šlitra jsem byl fanda jako divák. Jeho vychytrale přihlouplý „dead pan“ mně vždycky zvedl náladu a trošku vrátil důvěru v jsoucno.
Vážil jsem si toho, co uměl, mám říct toho všeho, co uměl.
Trnka ho měl rád. Ale Trnkovi neřekli o tom neštěstí, aby ho v jeho nemoci, těžké nemoci, nerozčílili.
Nevím, komu bych napsal, jak je mi líto, a celé naší rodině, že umřel. A tak píšu Vám všem, protože byl kousek Vás všech, a dlouho, dlouho nebudete bez něho celí. Jako my kdysi bez Ježka.
Ale protože mrtvým se pomoci nedá, musí si pomáhat živí tím víc. Žijte dobře, buďte zdraví, veselí a stateční.
Váš Jan Werich
(Fotografie obrázku od Josefa Hlinomaze a text z její rubové stránky – 1970.)
1/VII 70
Jsme od teďka v Kersku, a tak Vás odtud zdravím. Jak vidíte – je to civilizovaná obec, Girardi tady má pomník. Pojedeme možná do Lhenic, tak bych se – jestli to je vhod – na hodinku zastavil. Nebo až na tu Sázavu na hodinku a půl. Pozdravuji paní Zdenu – Váš Branald.
(Odesílatel: zasloužilý umělec Adolf Branald. Text je napsán na staré fotografii Girardiho ve Vídni.)
Milá paní Píšová,
poslala jste mi knížku a já si teď nad tím lámu hlavu, proč a zač se omlouváte. Píšete, že z ní třeba nebudu mít radost. Jemine, proč bych neměl mít?
My jsme s Voskovcem brali Píšu vždycky vážně. Jeho kritiky byly poctivé a upřímné, zatímco zdrcující většina tehdejších kritiků byla podivná horda zklamaných talentů. Ostatně to se dochovalo dodneška. Píša byl objektivní, byl objekti…
