Italské prázdniny (Jan Werich)

Obsah

Werich navštívil několikrát Itálii, v knize popisuje cestu s dcerou Janou.

Benátky

Werich se diví, proč centrum Benátek učarovalo tolika známým i neznámým lidem, ale nakonec mu to je jedno. I jemu se to líbí.

"Jsou místa, o kterých všichni tvrdí, že jsou nádherná, jedinečná. Nesmíte se však zeptat proč. Nikdo neví proč. A tvrdí-li, že ví, šidí nebo lže. Náměstí svatého Marka je jedno z takových míst."

Florencie

Werich obdivuje sochu Davida před Palazzo Vecchio. Není jisté, jestli socha ukazuje Davida po porážce Goliáše nebo před. Werich si sedl do kavárny a za ním si přisedl Australan Bob. Povídá mu: "Člověče, potkat v noci chlapa, který si prohlíží Davida, tak jako tys to dělal, to mi vrací víru v umění." Werich povídá o soše Davida: "Pro mne je to vzkaz, že není třeba se bát Goliášů."

Bob pracuje u televize. Povídá, že televize šíří nevkus a nemůže jinak, protože musí něco prodat, to je její pravý účel. Prodává se mnohým a musí prodat mnoho.

Bob si také myslí, že v naší době je disharmonie. Měli bychom žít v harmonii mezi mozkem a srdcem, jinými slovy mezi vědou a uměním. Ale mezi námi vede příliš moc mozek.

Pisa

Werich by určitě nedoporučil navštívit tohle město. Jediné zajímavé, co v Pise je, je nepovedená věž. A potom miliony lidí, kteří ji fotografují.

Řím

Werich má rád Řím. Všímá si, že uniformy stráží před chrámem svatého Petra navrhoval Raffael a strážníci je pořád nosí.

Werich má rád povahu Římanů. Nejsou hrubí, ale spontánní, rádi se baví a jí. V Římě prý jezdí všichni na motorkách a skútrech. Kdo se chce vrátit do Říma, má vhodit malý peníz do fontány di Trevi.