Alibaba a čtyřicet loupežníků
(nedokončená pohádka)
Kdyby byl Alibaba křesťan, byl by teď určitě křičel krucinál mordie cucky! Nebo něco podobného. Ale Alibaba byl mohamedán, i klel nekřesťansky, po svém. Vztek měl ukrutný a důvod k němu pádný. Ten starý hadr džíp, který už deset let potřeboval opravu, na kterou Alibaba už jedenáct let neměl, ten osla tupohlavější dopravní prostředek nechce naskočit.
Startér už dávno nemá, Alibaba točí klikou, co na tom?, ale proč zrovna on má tu smůlu.
Z Alibaby, jak byl sehnutý nad klikou a lapal po dechu, kapal pot. Ze špičky nosu, z brady pod vousiskem, z hubených loktů…
Džíp byl nacpaný dřívím, které Alibaba vozil do města a prodával. Tahle dřina, do lesa pro dříví, s dřívím do města na trh. A znovu a opět. Stejná cesta, znáš každý kámen, každé vosí hnízdo, to byly dny života Alibaby. A vztek na bratra Kasima. Táta jim spravedlivě rozdělil majetek, než umřel. Vlastně to skoro nic, co po sobě nechal. Bratr si vzal vdovu po kupci. Vdova začala dědit, a než se brácha nadál, leželo mu v klíně všechno, co rodina nebožtíka muže jeho ženy nahromadila pílí, umem a sem tam někdy i jinak. Ženu měl nevraživou, aby se zasmála, to musel někdo alespoň nohu zlomit, ale co Kasimovi do ženy. Má největší krám ve městě, vaří si nejsilnějšího turka ve městě, jde si do lázní, kdy ho napadne, jde si do Mekky pro zelený turban každý druhý rok, Kasim, Kasim! Jak je to možné? Na jednoho se smůla lepí a druhý jen nastavuje ruce a ono se to sype samo. Už i ten džíp, ten střep mi sloužit nechce.
Alibaba se rozkročil a kopl do džípu.
Džíp naskočil, Alibaba zasedl za volant a opatrně vyjel. Jel lesem do prudkého kopce, až vyjel na vrcholek, kde kopec končil vysokou neschůdnou skálou. Alibaba objel skálu a zastavil na strmém svahu u lakomého praménku vody. Podložil všechna čtyři kola. Umyl se, osvěžil, přitáhl stokrát navazovaným provazem náklad a vrátil se na temeno hory.
Sedl si a koukal do kraje. Kamkoli se podíval, viděl Persii. On to byl sice tamhle od těch hor Irák a z pouště ten cíp, běložlutý, to je kus Íránu, a i když Alibaba viděl Írán a Irák, myslil Persii. Protože odkud přijel a kam se teď vrací s dřívím, tam byl ještě kousek staré Persie, bez silnic, bez nafty, bez hotelů a turistů.
Tohle dělával Alibaba vždycky, když se mu zrovna nechtělo moc domů. Seděl a koukal a přemýšlel. Obyčejně si zapálil cigaretu, pomalu ji vykouřil, pak se ještě jednou pořádně rozhlédl, vykopl kameny pod koly, naskočil do džípu, nechal jej rozjet z kopce, pak zařadil rychlost a znáte to přece, rozjel se do všedního dne.
Zahodil oharek. Pozoroval, jak modrý kouř se zatočil do klubíčka, jak zbělel a táhl se po písku. Papír na oharku zažhnul a poslední obláček kouře se utrhl rovnou k nebi. Alibaba jej sledoval očima.
Jen trochu zvedl zrak, jen co pozadím se obláčku stala poušť hluboko dole pod horou. Alibaba zapomněl na obláček a začal pozorovat mrak prachu, který se značnou rychlostí pohyboval po poušti směrem k hoře.
První myšlenka byla koně! Jezdci na koních!
Ale na to je to mračno prachu příliš rychlé. A příliš dlouhé. V nerovném terénu pouště mrak prachu chvílemi mizel mezi dunami jako loďky mezi vlnami a teď, jak se nejbližší část mraku vyhoupla do slunce, něco se zablýsklo bleděmodře, a teď zase růžově.
Automobily!
Ano, mnoho aut, tři, šest, devět, je jich hodně přes dvacet a ten první je bílý s růžovou střechou.
První již je pod horou, Alibaba sotva na něj vidí, za ním jeden jako druhý, jen barvy jiné, konce to nebere. Cadillaky!
Mračno prachu a v něm mračno cadillaků a všechno musí projet tudy kolem Alibaby. Cadillac, to Alibaba dobře ví, cadillac je nejdražší automobil. Na cadillaka se poctivě vydělat dneska nedá. Z toho nemůže koukat nic dobrého!
Alibaba zajel s džípem hlouběji do lesa. Vrátil se ke skále. Cadillaky dole už najížděli na cestu necestu k temeni hory. Než se Alibaba vyšplhal na vysoký strom, než si našel větev, která ho kryla před pohledem zespoda.
Alibaba byl zvědavý muž. U…
