DÍL DRUHÝ
OBRAZ DEVÁTÝ
JE S TÍM HLÍDÁNÍ
U Purkmistra. Místnost, která celou svou měšťanskou spořádaností ukazuje na majitele praktického a peněz milovného. Uzamčené skříně dýší pečlivě chovaným majetkem, důkladné závory uzavírají přístup pobertům, vzduchu a myšlence.
Purkmistr, Prévôt
(Purkmistr sedí u stolu, má hlavu pod pokrývkou a inhaluje)
PRÉVÔT (vstoupí, v ruce má stočený pergamen)
Promiňte, osobo, je tu pan purkmistr?
PURKMISTR (pod pokrývkou)
Je.
PRÉVÔT
To není, osobo, žádná odpověď.
PURKMISTR (nevrle)
Purkmistr nemá čas.
PRÉVÔT
Však on si pro mne čas udělá.
PURKMISTR
Co si myslíte, pane? (Odhodí pokrývku, z níž se vyvalí pára, stoupající z nádoby na stole) Božínku, to jste vy, pane kolego?
PRÉVÔT (žoviálně)
Ale, jéminku, pan purkmistr sám!
PURKMISTR
Já se léčím, vždyť jsem celý nastydlý!
PRÉVÔT
No jo, na tom pranýři. Muselo vás to profouknout.
PURKMISTR (starostlivě)
Řekněte, pane kolego, mluví se o tom hodné?
PRÉVÔT
No dost.
PURKMISTR
Hm. To je ostuda…
PRÉVÔT
A neštěstí. Přece jenom purkmistr, hlava města, na pranýři, ono je to ošemetné.
PURKMISTR
Notabene v noční košili.
PRÉVÔT (s účastí)
Dejte pokoj! To jsem ani nevěděl. A prý vás okradli?
PURKMISTR
To bych prosil! A prosím vás, pátrali jste v té věci?
PRÉVÔT
Bez prodlení. Všechno jsme obklíčili, ale nikdo tam nebyl. Ale všechno vám snad neukradli?
PURKMISTR (kýchá)
No, něco mám ještě ulité. (Kýchne)
PRÉVÔT
Pozdrav pánbůh! Budeme to potřebovat.
PURKMISTR (vyskočí)
Co?
PRÉVÔT
Píše mně královský výběrčí daní.
PURKMISTR
Vždyť s ním mám vyjednáno, že nic neplatím.
PRÉVÔT
O daně nejde. Tady mi píše. (Rozbalí pergamen a čte) Vysoce vážený pane a kolego, královský prévôte města Paříže a věznice Chateletské… (K Purkmistrovi) To je čistě zdvořilostní úvod, ale dál říká… (Čte) Věc se má totiž tak. Mám býti pověšen, protože král potřebuje peníze.
PURKMISTR
Jak to?
PRÉVÔT
Počkejte, to hned vysvětluje. (Čte) Tak mne král odsoudil k smrti a hned mi prodal milost. A jelikož, co jsem z daní defraudoval, jsem již bohužel investoval…
PURKMISTR
… probendil.
PRÉVÔT
… píše investoval… (čte dál) … obracím se na vás o výpomoc. Byl bych vám neobyčejně zavázán, vážený příteli, kdybyste mi laskavě poslal deset tisíc dukátů. V případě, že by vám to nebylo možno, dám vás oběsit. Doufaje, že tento dopis si nebudete vykládat jako vyděračství, trvám ve středověké úctě zcela váš… (k Purkmistrovi) To už je podpis.
PURKMISTR
A co ode mne chcete?
PRÉVÔT
O tom je tady douška. (Čte) Jestliže něco víte na purkmistra, jako že jo, tak ať vám na to něco přidá, nebo ho dejte zavřít.
PURKMISTR
A víte něco na mne?
PRÉVÔT
S těmi parcelami.
PURKMISTR
Richtig! (Věcně) Tak já vám na to přidám. Prosím vás, zavřel byste oči?
PRÉVÔT
Samo sebou. (Křečovitě zavře oči)
PURKMISTR
(vytáhne z úkrytu měšec, přičemž Prévôt se tajně dívá, a pak mu jej odevzdává)
Jsou to ale poměry, pane kolego.
PRÉVÔT (bere peníze)
Neudržitelné, pane kolego. Já nevím, kam to povede.
PURKMISTR
A v takových těžkých dobách se najdou syčáci, kteří ještě bouří
lid. – Jako ten Villon s tou písničkou.
PRÉVÔT
To se nemá trpět.
PURKMISTR
Buďte bez starosti. Já čekám jenom na záminku. Když si nedá říci, ať visí.
PRÉVÔT
Docela správně. Musí být úcta k majetku. Takhle aby se člověk třást o každý groš.
PURKMISTR
Podívejte se, jak jsem hubený, celé noci nespím.
PRÉVÔT
To nebude od toho! Já se třikrát za noc jdu podívat do truhlice, spím jako na trní, a tloustnu.
PURKMISTR (důvěrně)
Prosím vás, taky račte tak lpět na penězích?
PRÉVÔT (s přesvědčením)
Velmi. On ten lesk těch zlatých mincí tak pěkně dovádí.
PURKMISTR (souhlasí)
Při svíčce, viďte! Ale stříbro je taky krása.
PRÉVÔT (s nadšením)
Pane, a měď, když je jí hodně? (Libuje si) Ihm!
PURKMISTR
Jako drobné? Jéje! Vůbec platidlo.
PRÉVÔT
Jenže je s tím hlídání a starosti. Ale já říkám, (u vytržení) jednou lidstvo vyspěje, budou tady instituce: banky, záložny, pojišťovny, burza, akc…
