Balada z hadrů (Jan Werich)

OBRAZ TŘINÁCTÝ
FRANTIŠKU, UŽ TĚ NEPOTĚŠÍ…

Výslechová síň v pařížské věznici

(Villon v okovech stojí uprostřed scény, v pozadí hustě zamřížovaná stolice pro vyslýchajícího, ze které mluví Prévôt, vedle mříže stojí Kat)

Villon, Prévôt, Kat. Pak Kateřina

PRÉVÔT

(po celou scénu je slyšet jen jeho hlas, neboť za mříž není vidět)

Mistře Františku Villone, já, prévôt města Paříže, odsuzuji vás jménem krále, že jste, se provinil proti královským zákonům a nařízením, hrubě uraziv pana purkmistra a dámu Kateřinu de Vausselles. Toto se vám za vinu klade.

VILLON (se dá do smíchu)

Provinil jsem se, ne proti králi, ale proti sobě, tím, že jsem tak dlouho věrně sloužil té, která, než by mně řekla: Nechci tě, raději mi lhala. Já věřil, že popel je mouka. Po slunce západu, to prý je jasný den. Podívej, sníh, jaký je černý; já, hlupák, přitakal. Bylo by stačilo, kdyby řekla: Ne… Nic není snazší, pane, než věřit tomu, koho máme rádi. To jsem to samou láskou chyt. Nalít jsem. Srdce na hadry. A je-li vám ten trest malý, prosím, odsuďte mne.

PRÉVÔT

Obviněný, mluvte k věci.

VILLON

K věci? Tak řeknu za vás, co si myslíte. Františku Villone, provinil ses tím, že ses narodil básníkem. Tvoje vina, že myslíš a že říkáš nahlas, co si myslíš. Jak my tě jednou oběsíme, abys nemohl myslet a abys nemohl mluvit za ty, kteří se nechtějí spokojit svou bídou.

Františku, už tě nepotěší,

Že Francouz jsi a ze vsi zdejší.

Teď oprátku ti na krk věší.

No, pozná krk, oč že je zadek těžší.

PRÉVÔT

Obviněnému nepodařilo se přesvědčiti soud o své nevině, a proto odsuzuje se jménem královým k veřejnému výprasku. Bude mu vysázeno padesát ran pod okny dámy, kterou urazil. To pro výstrahu a pro spravedlnost!

(Vyjde za mříže, za ním Kateřina, která si ještě upravuje rozepjatý šat. Prévôt jí nabídne rámě a odcházejí. Kateřina na odchodu hodí Katovi váček peněz. Odejdou)

(Kat sebere váček, zdvihne důtky a odvádí Villona do podzemí)

VILLON (na odchodu ke Katovi)

Ty, kate, nic mne nešetři. Věz, že ať mne jak chceš mlátíš, básníkovu pravdu nerozmlátíš. (Oba sejdou do propadla)

Balet

BÁSNÍKOVO SLOVO

(Námět Lotte Goslar)

V okamžiku, kdy Villon mizí v propadle, objeví se na scéně tanečnice, kostýmovaná stejně jako Villon, a tančí balet na téma volnosti Básníkova slova, jež nelze věznit ani umlčet.

Opona