Básník v báglu (Ivona Březinová)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Ve vlaku se poprvé všechny tři v klidu sklonily nad plánem své trasy.

"Je to Máchova cesta, holky," prohlásila Fany téměř velebně. "I v mapě to píšou. V srpnu 1833 tudy Karel Hynek Mácha šel až do Krkonoš. Na Sněžku. Všechno pěšky."

"Ježíši, nechceš doufám říct, že se taky potáhnem až do Krkonoš," vyjevila se Simča. "Na Sněžce jsem už byla. Lanovkou. Jít pěšky do Krkonoš a na Sněžku jako ten tvůj šílenec, nestihla bych se vrátit ani do Vánoc. A ve škole bych pak musela opakovat nejen pololetí, ale rovnou celej ročník."

"Neboj, zatím jdeme jen do Doks k naší bábrlince," odsekla Fany přezíravě. "Ale schválně si přečtěte, jak to měl Mácha naplánovaný," a strčila holkám pod nos svůj sešit plný poznámek a výpisků.

Díl první plánu cesty do Krkonošů z Prahy

Outerý.

"Hele, vyšel v úterý jako my," všimla si Nikol. "Teda, Fany, ty pečlivko! Z Prahy ráno ve čtyry hodiny dne 20. srpna 1833..."

"Ve čtyři ráno! On vyšel ve čtyři ráno, jo? Já omdlím," vyjekla Simča a dělala, že se kácí na Nikol, které tím pádem vyrazila z ruky láhev s vodou.

"Co cvokatíš! Radši Fany poděkuj, že jsme vyjely až v osm. Víš, jaký ji to muselo stát přemáhání, aby se po Máchovi ve všem neopičila?

...přes Líbeň, Prosík, okolo Střížkova, přes Ďáblice, okolo Bakoměřic do Líbeznice, odtuď po silnici přes Labe na Štěpánském přívoze až do Mělníka. Tam se zdržíme do dvanácti hodin..."

"Hele, Fany, on tu píše, že se v Mělníku zdržej na oběd. A co my? Taky bych si něco dala. Třeba přírodní kuřecí řízek s hranolkama a zeleninovým nebem," zasnila se Simča.

"Ráno na nádraží jsi měla lávovou klobásu, tak kušuj."

"...Odtuď k Svatému Jánu na kopci, tam zustaneme skoro do třech hodin. Odtuď na Vysokou přes nový Kokořín do zřícenin starého Kokořína, v jehož sklepích nám bude přenocovati. (Zde nocleh i večeře.)"

"Ukaž?" zaujalo to Nikol, "on spal na Kokoříně? To by nemuselo bejt marný."

"Na to zapomeň," otřásla se Simča a pokračovala:

"Středa. Dne 21. Ráno ve čtyry hodiny..."

"Zase!"

"...pujdeme ze starého Kokořína oudolím Svatovojtěšským na Housku, zde nám lze býti do sedmi hodin, odtuď na Bezděz, tam pobudeme do třech hodin. Z Bezdězu po silnici do Mladého Boleslavu, tam náš druhý nocleh."

"Dál nečtu," zaklapla Simča sešit. "Na mě je to příliš šílený."

"Šílený?" urazila se Fany. "Chápete, jak je úžasný, že půjdeme v Máchových stopách?"

"Nechápu, co je na tom úžasnýho," odsekla Simča, která se stále ještě nemohla smířit s faktem, že včera čerstvě nalakované nehty u nohou musí skrývat v nedůstojných botaskách.

"Mácha tenhle kraj miloval," nedala se Fany zviklat ve svém nadšení.

"Já miluju jahody se šlehačkou," pokrčila Nikol rameny.

"A já Jakuba Krobáčka ze 3. A," zasnila se Simča. "Ale princ na bílém koni by byl lepší," zakřenila se.

"To by bylo moc jednoduchý," namítla Fany a znovu zalistovala v zápisníku, aby jim vznešeně zarecitovala:

"Já miluju květinu, že uvadne, zvíře, poněvadž pojde, člověka, že zemře a nebude, poněvadž cítí, že zhyne navždy. Já miluju - ba více než miluju - já se kořím Bohu, poněvadž není. Každý člověk by miloval druhého, kdyby mu rozuměl, kdyby v něj mohl nahlédnouti."

"Teda uznávám, že tohle je na mě vážně moc složitý," odbyla Simča slova básníka pečlivě pěstěnou rukou. "Já radši zůstanu u Krobáčka. Slohy mu prej sice moc nejdou, ale zato je dobrej ve fotbale. Uměl ten tvůj Mácha vůbec kopnout do míče, co?"

"To nevím," zarazila se Fany. "Ale když chtěl, ušel denně padesát nebo i šedesát kilometrů. Rád lezl na kopce, z kterých měl výhled do krajiny, a navštěvoval zříceniny hradů."

"Zříceniny," odfrkla Simča. "Tam žádnýho prince nepotkám. A Krobáčka taky ne. Ten odjel s rodičema do Chorvatska."

"Prince ne, ale barona třeba jo," pokoušela se Simču nalákat Nikol. "Po revoluci spoustu hradů vraceli původním majitelům v restituci. Třeba některýho na nádvoří potkáš a uděláš na něj dojem."

"Bez natočených vlasů?" vzdychla Simča. "To sotva."

Informace

Bibliografické údaje

  • 17. 2. 2024