Báro, nebreč! (Ivona Březinová)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

"Tak co, kolik pěknejch chlápků v plavkách jsi natočila?" dloubla večer Simča potuteně do Nikol.

"Ani jednoho, žádnej se mi nelíbil. Asi zůstanu u toho svýho workoholika, kterej nedokáže odolat, když ho slečna průvodkyně poprosí, aby za ni vzal odpolední prodlídky."

"No co, průvodcovskou trasu ratibořickýho zámku jsem se kdysi učil, tak co bych tý holce nevypomoh," namítl Rosťa rázně, ale Fany si všimla, jak mu v koutcích pobaveně poškubává.

"A zaplatila mi, tak co..."

"Svým tělem?" rozhodl se Petroš píchnout do vosího hnízda. Asi se mu zdálo, že slibně se rozvíjející konflikt nebezpečně pohasíná.

"Ne," uculil se Rosťa. "Je tak hubená, že by se schovala za obraz v zámecký galerii. Ale rozdělila se se mnou o obsah svýho měšce, takže vás po večeři všechny zvu na zmrzlinu."

"Konečně rozumná řeč," ucedil Kat a hodil do sebe poslední sousto lančmítu. "Tak jdeme, ne?"

 

"Už jedoóu!"

"Víc nahlas," pobídla Simču Fany.

"Už jedoóóóu!"

"Jo, to by snad šlo. A teď do toho dej trochu nadšení."

"Krucinál, vždyť jsem nadšená, až mě to nadnáší!" utrhla se na ni Simča naštvaně. "Myslíš, že je to jen tak?"

"Nemyslím, a taky neříkám, že bych to uměla líp. Jenže já to líp umět nemusím. Já totiž žádnou mluvenou roli nemám. Na rozdíl od tebe. Tak se koukej snažit Simonko, ano?"

"To je děsný bejt děsně šťastnej, když má člověk vztek," brblala Simča a křikla to svoje Už jedou! tak namíchnutě, div si nevykloubila koleno. Nakopnutý drn totiž v zemi držel víc, než čekala.

"Che, ještě si způsobí pracovní úraz," chechtal se zpovzdálí Petroš. "Kdy že se točí ta její upovídaná role?"

"Pozítří."

"No nazdar!" zaúpěl. "Dneska tu větu křičela i ze spaní. To snad půjdu večer spát ven na lavičku."

"Ako chceš," poznamenala Marika. "Ale potom nepríď plakať, že jsi zožratý!"

"Já a ožratý?" bránil se Petroš. "Já, takový skoroabstinent?"

"Áno ty, a takisto ten zvukár zo štábu, čo jste s ním minule pozdvihovali poháre s vínom," smála se Marika. "Lenže ja som nehovorila ožratý, ale zožratý, vieš, miláčik."

"A v tom je nějaký rozdíl, Slovenka moja najkrajšia?"

"Áno, ja som totiž myslela, že ťa na tej lavičke budú obhrýzať komáre."

***

"Hej, je někdo doma? Haló," ozvaly se před chatičkou cizí hlasy.

"Co je?" vyhoukl Rosťa oknem.

Na prostranství postávala dvojice neznámých mladíků v kloboucích, které asi měly vypadat jako kovbojské.

"Potřebujete něco?" ptal se Rosťa se zájmem.

"No...hledáme jednu holku."

"Holku? A kterou? Tady jich je víc. Eee... Teda jak se to vezme," opravil se rychle po Nikolině varovném kopnutí. "Možná tu momentálně není ani jedna."

"My chceme mluvit s tou hodně vysokou, štíhlou."

"Zeptej se, co mi chtěj," sykla Nikol Rosťovi za zády.

"Potřebovali bychom ji do jezdeckýho oddílu."

"Jako... ko... koňskýho?" zakoktal se Rosťa, jak se snažil poslouchat ty dva venku i Nikoliny pokyny zároveň.

"Asi motorkářskýlo, ty vole," odsekl jeden z kovbojů." Jasně že ji chcem ke koním."

"Jenže já na koni nejezdím," vynořila se náhle Nikol vedle Rosti.

Informace

Bibliografické údaje

  • 17. 2. 2024