ČTYŘI
O několik dní později Gerald Martin zatelefonoval výkonnému řediteli oblastního ústředí Národní americké společnosti pro výrobu robotů a řekl: „Mám malý problém s domácím robotem řady NDR, kterého jste mi přidělili.“
Ředitel se jmenoval Elliott Smythe. Podobně jako celá řada vysokých představitelů Národní americké byl také on příslušníkem rozvětveného a mocného klanu Robertsonů, potomků prvního Lawrence Robertsona, který na sklonku 20. století založil Národní americkou společnost pro výrobu robotů.
V současné době se společnost natolik rozrostla, že už se nedala považovat za čistě rodinný podnik Robertsonů - neustálá potřeba přísunu nového kapitálu, nezbytného pro další rozšiřování společnosti, donutila Smythe a Robertsony postupně rozprodat značnou část vlastních akcií Národní americké investorům zvenčí - přesto však nebylo pro nikoho mimo okruh rodiny nikdy jednoduché prostě zvednout sluchátko a vyžádat si k telefonu nějakého Robertsona nebo Smythe. Ale Gerald Martin byl koneckonců předsedou Výboru pro vědu a techniku Oblastní legislativy. Robertsonové a Smythové, ať byli jakkoli bohatí a mocní, v žádném případě neměli takovou pozici, aby si mohli dovolit ignorovat telefonáty Geralda Martina.
„Problém?“ opáčil Elliott Smythe a jeho tvář na telefonní obrazovce vyjadřovala hluboké a upřímné znepokojení. „Je mi nesmírně líto, že to slyším, pane Martine. A musím se přiznat, že mne to především opravdu překvapuje. Váš NDR je naším nejmodernějším výrobkem, jak víte, a testování, kterým prošel, než opustil náš závod, bylo neobyčejně důkladné. - O jaký druh poruchy se vlastně přesně jedná? Robot v nějakém ohledu nesplňuje vaše očekávání?“
„Neříkal jsem nic o žádné poruše.“
„Zmínil jste se však o problému, pane Martine. NDR by měl být schopen vykonávat jakékoli domácí práce, které mu -“
Pán ho úsečně přerušil. „Nemá to nic společného se zadanými domácími pracemi, pane Smythi. NDR vykonává uložené povinnosti dokonale. Problém je, že tento robot zřejmě disponuje některými schopnostmi, které v jeho specifikacích nebyly přímo uvedeny, když jsme spolu poprvé probírali možnost vybavit můj dům skupinou služebných robotů.“
Smythův zdvořile účastný výraz se teď začal měnit v pohled plný skutečných obav. „Chcete tím říct, že váš robot překračuje naprogramovaný soubor zadání a dělá věci, které mu nikdo nenařídil?“
„To vůbec ne. Kdyby došlo k něčemu takovému, ujišťuji vás, že bych se s vámi spojil daleko dříve. Ne, pane Smythi, jde o to, že se zcela neočekávaně pustil do práce se dřevem. Vyrábí dřevěné šperky a nábytek. Má mladší dcera ho požádala o nepatrnou maličkost tohoto druhu a on jí vyhověl způsobem, který předčil všechna očekávání; přiměl jsem ho tedy, aby od té doby vyrobil slušné množství dalších věcí. Způsob, jakým tvaruje dřevo, je prostě fantasticky dokonalý, a nikdy neudělá nic dvakrát stejně. To, co vyrábí, jsou umělecká díla, pane Smythi. Originální umělecká díla. Každé muzeum by bylo pyšné, kdyby je mohlo vystavovat.“
Když Pán domluvil, Smythe chvíli mlčel. Koutky úst se mu poněkud stáhly, ale jinak nic nesvědčilo o nějaké emotivní reakci.
„Výrobky série NDR jsou poměrně všestranné, pane Martine,“ řekl konečně. „Není tak docela nemyslitelné, že by NDR byl schopen nějaké té truhlařiny.“
„Myslím, že jsem se vyjádřil dost jasně. Tady jde o mnohem víc než o ‚nějakou truhlařinu‘,“ namítl Pán.
„Ano. Řekl jste to dost jasně.“ Další dlouhá odmlka. Pak se Smythe ozval: „Rád bych nějaké ty kusy viděl. Rád bych se kvůli tomu také podíval na toho vašeho robota. Vyhovovalo by vám, pane Martine, kdybych přiletěl na západní pobřeží a v krátkosti si ho prověřil?“
„Ale pokud ho musíte prověřovat, nechtěl byste to raději udělat v laboratorních podmínkách? Odhaduji, že budete potřebovat všemožné testovací vybavení, a jak to všechno chcete dopravit do mého domu? Připadá mi, že by bylo každopádně daleko jednodušší, kdybych Andrewa prostě přivezl k vám na ústředí, kde byste ho mohli řádně zkontrolovat.“
„Andrewa?“
Pán…
