Daenerys
Muži na hradbách Qarthu začali bít do gongů, aby oznámili její příchod, zatímco jiní foukali do podivných rohů, které měli obtočené kolem těl jako velké bronzové hady. Z města se vynořil zástup mužů na velbloudech, kteří tvořili její čestnou stráž. Jezdci na sobě měli zbroj z bronzových šupin a přilbice s protáhlou obličejovou částí, s měděnými kly a dlouhými hedvábnými chocholy černé barvy a seděli vysoko v sedlech vykládaných rubíny a granáty. Jejich velbloudi na sobě měli čabraky ve stovce odlišných barev.
„Qarth je tím největším městem, jaké kdy bylo nebo bude,“ řekl jí Pyat Pree tam mezi kostmi Vaes Tolorra. „Je středem světa, bránou mezi severem a jihem, mostem mezi východem a západem, starší než paměť člověka a tak úchvatné, že Saathos Moudrý si poté, co Qarth poprvé uzřel, vydloubl oči, protože věděl, že všechno, na čem by spočinul zrakem poté, by ve srovnání s tímto městem vypadalo uboze a ošklivě.“
Dany čarodějova slova považovala za přehnaná, avšak velkolepost a nádheru města nešlo popřít. Qarth obklopovaly troje silné zdi, důmyslně dekorované. Vnější byla z rudého pískovce, třicet stop vysoká a ozdobená zvířaty: klouzajícími hady, létajícími draky, plovoucími rybami, vším se proplétajícími vlky rudé pustiny, pruhovanými zebrami a obrovitými slony. Prostřední zeď, čtyřicet stop vysoká, byla z šedé žuly, oživlá válečnými výjevy, hrdiny bitev, čtvrcenými dětmi a hranicemi mrtvol. Vnitřní zeď byla padesát stop vysoká, z černého mramoru, a byly na ní výjevy, při pohledu na které se Dany musela červenat, dokud si neuvědomila, že se chová jako blázen. Nebyla už přece pannou; když se mohla dívat na výjevy vraždění, proč by měla odvracet oči od pohledu na muže a ženy vzájemně si poskytující rozkoš?
Vnější brána byla pobitá mědí, prostřední železem a ta vnitřní byla ozdobena zlatýma očima. Jakmile se k nim Dany přiblížila, všechny se otevřely. Když na své stříbrné vjížděla do města, rozběhly se k ní malé děti, aby cestu, po které se ubírala, posypaly květinami. Na nohou měly zlaté sandály, byly pestře pomalované, ale jinak na sobě neměly nic.
Všechny barvy, které se vytratily z Vaes Tolorra, našly cestu sem do Qarthu; budovy se tísnily kolem ní, fantastické jako v horečnatém snu, ve všech možných odstínech růžové, fialové a žlutohnědé. Projížděla pod bronzovým obloukem utvářeným do podoby dvojice pářících se hadů, jejichž kůži tvořily jemné šupinky z nefritu, obsidiánu a lazuritu. Do výše kolem ní se tyčily štíhlé věže, vyšší, než Dany kdy viděla, a náměstí zdobily nádherné fontány, vytvarované do podoby ptáků nohů, draků a mantikorů.
Qarthéňané plnili ulice a dívali se na ně z krásných balkonů, které zdánlivě vypadaly až příliš křehce, než aby unesly jejich váhu. Byli to vysocí bledí lidé ve lnu, zlatem protkávaném aksamitu a tygřích kůžích, a každý v jejích očích vyhlížel jako urozený pán nebo dáma. Ženy na sobě měly šaty, ve kterých jedno ňadro zůstávalo odhalené, zatímco muži upřednostňovali hedvábné suknice pošité korálky. Dany, která mezi jejich zástupy projížděla ve své lví kůži a s Černým Drogonem na rameni, si vedle nich připadala ošuntěle a barbarsky. Její Dothrakové Qarthéňanům říkali „Mléční lidé“, a sice kvůli jejich bledé kůži, a khal Drogo snil o dni, kdy si toto velké město východu podmaní. Pohlédla na svoje pokrevní jezdce, z jejichž mandlově tvarovaných očí se nedalo vyčíst nic o myšlenkách, které se honily za nimi. Vidí kolem sebe jen město, které by šlo vydrancovat? říkala si. Jakými divochy musíme být v očích těchto Qarthéňanů.
Pyat Pree provedl její malý khalasar středem velkého klenutého podloubí, kde v trojnásobné nadživotní velikosti stáli na sloupech z bílého a zeleného mramoru pradávní hrdinové města. Projížděli bazarem v obrovité budově, jejíž mřížovaný strop byl domovem tisíce vesele zbarvených ptáků. Na terasovitých zdech nad stánky kvetly stromy a nejrůznější rostliny, zatímco pod nimi jako by se nalézalo všechno, co bohové dali tomuto světu na prodej.
Přijel k ní princ Xaro Xhoan Daxos a její stříbrná se začala nepokojně vzpínat; Dany zjistila, že koně přílišnou blízkost velbloudů nesnášejí. „Pokud spatříš něco, po čem toužíš, ó, nejkrásnější z žen, stačí slovo a je to tvé,“ zavolal na ni Xaro dolů ze svého zdobeného sedla s rohy.
„Patří jí celý Qarth, žádné cetky nepotřebuje,“ zazpíval svými modrými rty Pyat Pree z její druhé strany. „Dám ti vše, co jsem ti slíbil, khaleesi. Pojeď se mnou do Domu neumírajících a budeš pít z pravdy a moudrosti.“
„Proč by potřebovala Palác prachu, když já jí mohu nabídnout sluneční svit, sladkou vodu a hedvábí, ve kterém bude spát?“ řekl Xaro čaroději. „Třináct na její půvabnou hlavu položí korunu z černého jadeitu a ohnivých opálů.“
„Jediný palác, po kterém toužím, je rudý hrad v Králově přístavišti, můj lorde Pyate.“ Dany měla z čaroděje strach; to maegi Mirri Maz Duur byla příčinou její nedůvěry a zatrpklosti vůči těm, kdož si zahrávali s kouzly a čarami. „A pokud mi velcí Qarthu chtějí dát dary, Xaro, ať mi dají lodě a meče, se kterými získám zpět to, co mi po právu náleží.“
Pyatovy modré rty se zkroutily do zdvořilého úsměvu. „Stane se, jak poroučíš, khaleesi.“ Poodjel od ní, houpaje se na svém velbloudu, s dlouhou, korálky pošitou róbou vlající za ním.
„Mladá královna je moudřejší, než naznačují její léta,“ poznamenal Xaro Xhoan Daxos z vysokého sedla. „Tady v Qarthu máme rčení. Čarodějův dům je postaven na kostech a lžích.“
„Proč v tom případě lidé ztišují hlas, když mluví o čarodějích Qarthu? Po celém východě si jejich moci a moudrosti váží.“
„Kdysi byli mocní,“ připustil Xaro, „ale nyní jsou stejně směšní jako slabí staří vojáci, kteří se vychloubají svojí udatností dlouho poté, co je síla a obratnost opustily. Čtou z těch svých drobivých svitků, pijí stín večera, dokud jim nezmodrají rty, a dělají tajemné narážky na strašlivou moc, kterou mají, ale ve skutečnosti jsou ve srovnání s těmi, kdož byli před nimi, jen prázdnými skořápkami. Varuji tě, dary Pyata Pree se ve tvých rukou promění v prach.“ Jemně švihl bičem svého velblouda a odjel pryč.
„Vrána nazývá havrana černým,“ zamumlal ser Jorah ve společném jazyce Západozemí. Exilový rytíř jel po její pravici, jako vždy. Při příležitosti jejich vjezdu do Qarthu odložil svůj dothracký oděv a znovu si oblékl plátovou a kroužkovou zbroj a vlnu Sedmi království, která byla půl světa vzdálená. „Podle mne by ses měla vyhýbat oběma těm mužům, Tvoje Výsosti.“
„Ti muži mi pomohou získat moji korunu,“ řekla. „Xaro má nezměrné bohatství a Pyat Pree –“
„Předstírá, že má nezměrnou moc,“ řekl rytíř strohým hlasem. Na jeho temně zelené bojové suknici stál na zadních medvěd rodu Mormontů, černý a divoký. Jorah, mračící se na dav, který plnil bazar, nevypadal o nic méně divoce. „Já bych se zde dlouho nezdržoval, moje královno. Nelíbí se mi už jen pach tohoto místa.“
Dany se usmála. „Možná ti páchnou velbloudi. Qarthéňané sami mému nosu připadají až příliš sladcí.“
„Sladké vůně někdy bývají používány k zakrytí odporných pachů.“
Můj velký medvěd, pomyslela si Dany, jsem jeho královna, ale vždycky budu taky jeho medvídětem a on mne vždy bude chránit. Navozovalo jí to pocit bezpečí, ale také z toho byla smutná. Přála si, aby ho mohla milovat víc než jen takto.
Xaro Xhoan Daxos Dany nabídl na dobu jejího pobytu ve městě pohostinnost svého domu. Očekávala něco velkolepého. Neočekávala palác větší než leckteré tržní město. Palác magistra Illyria v Pentosu by vedle něho vypadal jako prasečí chlév, pomyslela si. Xaro ji ujistil, že jeho příbytek pohodlně pojme všechny její lidi a také jejich koně; vskutku, vešli se do něho. Dostala k dispozici celé jedno křídlo. Měla tam svoje vlastní zahrady, skvostný bazén ke koupání, jasnovidcovu věž a čarodějův labyrint. Otroci se měli postarat o každou její potřebu. V jejích soukromých komnatách byly podlahy ze zeleného mramoru a stěny byly ověšené barevnými hedvábnými závěsy, které se leskle třepetaly při sebemenším závanu větru. „Jsi až příliš štědrý,“ řekla Xarovi Xhoan Daxovi.
„Pro Matku draků není žádný dar příliš velký.“ Xaro byl unylým elegantním mužem s holou hlavou a velkým zobanem nosu pokrytým rubíny, opály a vločkami nefritu. „Zítra budeš jíst pávy a skřivaní jazýčky a uslyšíš hudbu hodnou té nejkrásnější z žen. Dostaví se Třináct, aby ti složili slib věrnosti a s nimi všichni velcí Qarthu.“
Všichni velcí Qarthu se přijdou podívat na moje draky, pomyslela si Dany, ale přesto Xarovi za jeho laskavost poděkovala a dovolila mu jít si po svém. Pyat Pree také odešel, se slibem, že pro ni požádá o audienci u Neumírajících. „Což je pocta zřídkavá jako letní sněhy,“ dodal. Než odešel, políbil ji svými bledě modrými rty na bosá chodidla a vnutil jí darem nádobku s mastí, o které tvrdil, že jakmile se jí natře, její duch se bude vznášet. Jako poslední ze tří hledačů draků odešla Quaithe, poutačka stínů. Od ní Dany dostala jenom varování. „Střež se,“ řekla jí žena v lakované rudé masce.
„Koho?“
„Všech. Budou přicházet ve dne v noci, aby spatřili div znovu zrozený do tohoto světa, a jakmile ho uvidí, budou po něm toužit. Protože draci jsou ohněm s tělem a v ohni je moc.“
Když Quaithe také odešla, ser Jorah řekl: „Mluví pravdu, moje královno… Třebaže se mi nelíbí nic víc než ti dva.“
„Já jí nerozumím.“ Pyat a Xaro Dany od okamžiku, kdy spatřili její draky, zahrnovali sliby a prohlašovali se za její věrné služebníky ve všech ohledech, ale od Quaithe se jí dostávalo jen občasného tajemného slova. A znepokojovalo ji také to, že nikdy nespatřila ženin obličej. Vzpomeň si na Mirri Maz Duur, říkala si v duchu. Vzpomeň si na zradu. Otočila se ke svým pokrevním jezdcům. „Dokud budeme zde, musíme držet svoji vlastní stráž. Postarejte se o to, aby bez mého svolení nikdo nevkročil do této části paláce, a dbejte o to, aby draci byli vždy dobře střeženi.“
„Vykonáme, co si přeješ, khaleesi,“ ujistil ji Aggo. „Viděli jsme jenom ty části Qarthu, které Pyat Pree chce, abychom viděli,“ pokračovala. „Rakharo, jeď a prohlédni si zbytek. Pak mi povíš, co jsi viděl. Vezmi s sebou dobré muže – a také ženy, aby se mohly podívat na místa, kam mají muži vstup zakázaný.“
„Udělám, jak pravíš, krvi mojí krve,“ řekl Rakharo.
„Sere Jorahu, ty najdi zdejší přístav a podívej se, jaké lodě v něm kotví. Je to již půl roku, co jsem naposledy slyšela zprávy ze Sedmi království. Možná sem bohové přiváli nějakého dobrého kapitána ze Západozemí, s lodí, která by nás mohla odvézt domů.“
Rytíř se zamračil. „To by nebylo moudré. Uchvatitel tě zabije, tak jistě, jako slunce znovu vyjde.“ Mormont si zahákl palce za opasek s mečem. „Moje místo je zde po tvém boku.“
„Jhogo mne uhlídá. Znáš víc jazyků než moji pokrevní jezdci a Dothrakové moři a těm, kdo se po něm plaví, nedůvěřují. Jenom ty mně v této věci můžeš posloužit. Jdi mezi lodě, promluv si s posádkami, zjisti, odkud jsou, kam mají namířeno a jací muži jim velí.“
Rytíř v exilu neochotně přikývl. „Jak si přeješ, moje královno.“
Když všichni muži odešli, její služebné ji svlékly z hedvábí znečištěného cestováním a Dany vyšla ven, tam, kde se ve stínu skrytého sloupoví skvěl mramorový bazén. Voda byla nádherně chladivá a bazén samotný byl plný drobných zlatých rybek, které zvědavě oždibovaly její pokožku a nutily ji do smíchu. Bylo jí dobře. Zavřela oči a vznášela se, vědomá si skutečnosti, že takto může odpočívat, jak dlouho bude chtít. Říkala si, zda Aegonova Rudá bašta má stejný bazén jako tento palác a také vonné zahrady plné levandule a máty. Určitě je má. Viserys vždycky říkal, že Sedm království je krásnějších než jakékoli jiné místo na světě.
Pomyšlení na domov ji znepokojilo. Kdyby žil khal Drogo, její slunce a hvězdy, převedl by svůj khalasar přes jedovatou vodu a smetl by její nepřátele, ale jeho síla svět opustila. Jeho pokrevní jezdci zůstali, odpřísáhli, že budou chránit její život, a byli zkušení v zabíjení, ale jenom po způsobu pánů koní. Dothrakové města plenili a království drancovali, nevládli jim. Dany si nepřála proměnit Královo přístaviště ve zčernalou ruinu plnou nepokojných duchů. Slz již musela spolykat dost. Chci svoje království učinit krásným, zaplnit je silnými muži, půvabnými ženami a rozesmátými dětmi. Chci, aby se moji lidé usmívali, když mne uvidí jet kolem, tak jak se podle Viseryse usmívali na mého otce.
Než toho však dosáhne, musí město dobýt.
Uchvatitel tě zabije, tak jistě, jako slunce znovu vyjde, řekl Mormont. Robert zabil jejího statečného bratra Rhaegara a jeden z jeho mužů překročil Dothracké moře, aby otrávil ji a jejího nenarozeného syna. Říkali, že Robert Baratheon je silný jako býk a nebojácný v bitvě, muž, který nic nemiluje víc než válku. Za ním stáli velcí lordi, které její bratr nazýval Uchvatitelovými psy, chladný Eddard Stark s jeho zmrzlým srdcem a zlatí Lannisterové, otec a syn, tak bohatí, tak mocní a tak zrádní.
Jak by mohla doufat, že se jí podaří přemoci takové muže? Když ještě žil khal Drogo, muži se před ním chvěli a dávali mu dary, aby udrželi na uzdě jeho hněv. Pokud to neudělali, zmocnil se jejich měst, bohatství, žen a všeho ostatního. Jenomže jeho khalasar byl silný a početný, zatímco její je pouze ubohou hrstkou lidí. Následovali ji přes rudou pustinu, když se hnala za svou kometou, a půjdou za ní i přes jedovatou vodu, ale není jich dost. Dokonce ani její draci možná nebudou stačit. Viserys věřil, že říše povstane za svého právoplatného krále… Jenomže Viserys byl blázen a blázni věří v pošetilé věci.
Pochybnosti ji přiměly zachvět se. Voda jí najednou připadala chladná a malé zlaté rybky šimrající ji po těle ji znervózňovaly. Dany vstala a vyšla z bazénu. „Irri,“ zvolala. „Jhigui.“
Když ji její služebné otřely dosucha a zahalily ji do róby z písečného hedvábí, Danyiny myšlenky opět zalétly k těm třem, kteří ji vyhledali ve Městě kostí. Krvácející hvězda mne do Qarthu přivedla za nějakým účelem. Zde naleznu to, co potřebuji, když budu mít sílu, abych si vzala, co mi bude nabídnuto, a moudrost, abych se vyhnula pastem a nástrahám. Pokud bohové chtějí, abych dobývala, pomohou mi, pošlou mi znamení, a když ne… když ne…
Byl již takřka soumrak a Dany krmila svoje draky, když skrze hedvábné závěsy vešla Irri, aby jí řekla, že ser Jorah se vrátil z doků… a nepřišel sám. „Pošli ho za mnou, s kýmkoli, koho s sebou přivedl,“ řekla, zvědavá.
Když vstoupili, seděla na hromadě polštářů, se všemi svými draky kolem sebe. Muž, kterého s sebou rytíř přivedl, měl přes ramena přehozený plášť ze zelených a žlutých per a kůži měl temnou jako leštěný černý jantar. „Tvoje Výsosti,“ řekl rytíř, „přivedl jsem ti Quhura Mo, kapitána Skořicového větru z Města vysokých stromů.“
Černý muž poklekl. „Je mi velkou ctí, moje královno,“ řekl, nikoli jazykem Letních ostrovů, který Dany neznala, ale plynnou valyrijštinou devíti svobodných měst.
„Čest je na mé straně, Quhuru Mo,“ odvětila Dany stejným jazykem. „Připlul jsi z Letních ostrovů?“
„Ano, Tvoje Výsosti, ale předtím, před necelým půlrokem, jsme zavítali do Starého města. Odtamtud ti přináším cenný dar.“
„Dar?“
„Dar zpráv. Matko draků, za bouře zrozená, podle pravdy ti zvěstuji, že Robert Baratheon je mrtev.“
Za zdmi jejích komnat se na Qarth snášel soumrak, ale v Danyině srdci jako by najednou vyšlo slunce. „Mrtev?“ opakovala nevěřícně. Černý Drogon na její klíně zasyčel a před její obličej se jako závoj zvedl bledý kouř. „Jsi si tím jistý? Uchvatitel je mrtev?“
„Tak se to říká ve Starém městě, v Dorne, Lysu a všech ostatních přístavech, kam jsem zavítal.“
On mne poslal otrávené víno, a já přesto žiju, zatímco on sám je mrtev. Bledý Viserion na jejím rameni zamával křídly krémové barvy, rozvířil jimi vzduch.
„Byl roztrhán obrovitým kancem při lovu v jeho královském lese, jak jsem alespoň slyšel ve Starém městě. Jiní říkají, že ho zradila jeho královna nebo jeho bratr nebo lord Stark, který byl jeho pobočníkem. Ale všechny příběhy se shodují v jednom: král Robert je mrtvý a leží v hrobě.“
Dany Uchvatitelův obličej nikdy neviděla, ale zřídkakdy minul den, kdy na něho nemyslela. Jeho velký stín přes ni padl v hodinu jejího narození, když v krvi a bouři přišla na svět, kde pro ni už nebylo místo. A tento ebenový cizinec z ní ten stín nyní sňal.
„Na Železném trůně teď sedí chlapec,“ řekl ser Jorah.
„Král Joffrey sedí na trůně,“ souhlasil Quhuru Mo, „ale vládnou Lannisterové. Robertovi bratři uprchli z Králova přístaviště. Povídá se, že mají v úmyslu získat korunu pro sebe. A pobočník, lord Stark, který byl přítelem krále Roberta, padl. Byl sťat za zradu.“
„Ned Stark zrádcem?“ zavrtěl hlavou ser Jorah. „Něco takového je nemyslitelné. To by spíš znovu přišlo Dlouhé léto, než by ten poskvrnil tu svoji drahocennou čest.“
„Jakou čest mohl mít?“ zeptala se Dany. „Zradil svého pravého krále, stejně jako Lannisterové.“ Těšilo ji, když slyšela, že Uchvatitelovi psi se rvou mezi sebou, třebaže ji to nijak zvlášť nepřekvapilo. Ke stejné věci došlo, když zemřel její Drogo a jeho velký khalasar sám sebe roztrhal na kusy. „Můj bratr Viserys, který byl skutečným králem, je také mrtvý,“ řekla muži z Letních ostrovů. „Khal Drogo, můj manžel, ho zabil korunou z roztaveného zlata.“ Byl by její bratr alespoň o maličko moudřejší, kdyby věděl, že pomsta, o kterou se modlil, je tak blízko?
„V tom případě za tebe truchlím, Matko draků, a také za krvácející Západozemí, zbavené svého právoplatného krále.“
Zelený Rhaegal pod Danyinými něžnými prsty na cizince hleděl očima barvy roztaveného zlata. Když otevřel tlamu, zaleskly se mu v ní zuby jako černé jehly. „Kdy se tvoje loď vrací do Západozemí, kapitáne?“
„Obávám se, že ne dříve než za rok. Odsud se Skořicový vítr plaví dál na východ, aby učinil obchodní okružní cestu kolem Nefritového moře.“
„Chápu,“ řekla Dany zklamaně. „V tom případě ti přeji příznivé větry a dobré obchody. Přinesl jsi mi skutečně cenný dar.“
„Byl jsem za něj bohatě odměněn, velká královno.“
Jeho odpověď ji zmátla. „Čím?“
Cizinci se zaleskly oči. „Viděl jsem draky.“
Dany se zasmála.
„Jednoho dne z nich uvidíš víc, jak doufám. Přijď za mnou do Králova přístaviště, až budu sedět na trůnu svého otce, a dostaneš velkou odměnu.“
Muž z Letních ostrovů slíbil, že to udělá, a na odchodu jí zlehka políbil prsty ruky. Jhiqui ho vyprovodila ven, zatímco ser Jorah Mormont zůstal.
„Khaleesi,“ řekl rytíř, když se ocitli o samotě, „kdybych byl na tvém místě, nehovořil bych o svých plánech tak otevřeně. Ten muž tvůj příběh rozhlásí na všech místech, kam zavítá.“
„Ať to udělá,“ řekla. „Ať se celý svět dozví o tom, co mám v úmyslu. Uchvatitel je mrtvý, co na tom záleží?“
„Ne každá námořnická povídačka je pravdivá,“ varoval ji ser Jorah, „a dokonce i kdyby Robert skutečně byl mrtev, na jeho místě nyní vládne jeho syn. Což na věci ve skutečnosti nic nemění.“
„Mění to všechno.“ Dany prudce vstala. Její draci se se sykotem rozvinuli a roztáhli křídla. Drogon jimi zamával a zachytil se drápy o překlad římsy. Druzí dva letěli těsně nad podlahou, křídly se dotýkali mramoru. „Předtím bylo Sedm království silných jako khalasar mého Droga, stovka tisíc sjednocená jeho silou. Nyní se rozpadá na kusy, tak jako khalasar poté, co můj khal zemřel.“
„Urození pánové spolu bojovali odjakživa. Řekni mi, kdo vyhrál, a já ti povím, co to znamená. Khaleesi, Sedm království ti nespadne do rukou jako přezrálá broskev. Potřebuješ flotilu, zlato, armády, spojence –“
„To všechno vím.“ Vzala jeho ruce do svých a pohlédla mu do podezřívavých tmavých očí. Někdy o mně uvažuje jako o dítěti, které musí chránit, a jindy jako o ženě, se kterou by rád léhal, ale vidí ve mně skutečně svoji královnu? „Já už nejsem to vystrašené malé děvče, které jsi poznal v Pentosu. Pravda, napočítala jsem zatím jen patnáct dnů svého jména, ale jsem stejně stará jako stařeny dosh khaleenu a stejně mladá jako moji draci, Jorahu. Porodila jsem dítě, spálila jsem khala a přešla jsem rudou pustinu a Dothracké moře. Moje krev je krví draka.“
„Tak jako u tvého bratra,“ řekl tvrdohlavě.
„Já nejsem Viserys.“
„Ne,“ připustil. „Myslím, že v tobě je víc z Rhaegara, ale dokonce i Rhaegar byl zabit. Robert to dokázal tam na Trojzubci, s ničím víc než jen s válečným kladivem. Dokonce i draci umírají.“
„Draci umírají.“ Natáhla se na špičky, aby ho zlehka políbila na oholenou tvář. „Jenomže umírají také drakobijci.“
