Tyrion
Rohože pod bosýma nohama ho škrábaly do chodidel. „Můj bratranec si k návštěvě vybírá vskutku podivné hodiny,“ stěžoval si Tyrion spánkem zmámenému Podricku Payneovi, který nepochybně očekával patřičné pokárání za to, že ho probudil. „Uveď ho do mého soláru a řekni mu, že tam za ním hned přijdu.“
Z černi před oknem usuzoval, že je hodně po půlnoci. Myslí si snad Lancel, že mne v tuto hodinu najde ospalého a mdlého rozumu? divil se v duchu. Ne. Lancel zřídkakdy vůbec přemýšlí, což znamená, že tohle je Cerseino dílo. Jeho sestra bude zklamaná. Dokonce i v posteli často pracoval dlouho do noci – četl si v mihotavém světle svíce, studoval zprávy od Varysových našeptávačů a byl zabrán do Malíčkových účetních knih, dokud se mu sloupce nezačaly rozmazávat před očima a nezačala ho pálit víčka.
Opláchl si obličej vlažnou vodou z mísy vedle postele a dřepl si do svojí soukromé místnůstky, kde si dával načas. Noční vzduch ho chladil na holé pokožce. Lancelovi bylo šestnáct a nebyl znám svou trpělivostí. Jen ať si počká a ať čekání jen zvýší jeho nervozitu. Když měl střeva prázdná, Tyrion si oblékl noční háv a prsty si rozcuchal svoje řídké vlasy v barvě lnu, aby to vypadalo, že se pravě probral ze spánku.
Lancel chodil sem a tam před vychladlým popelem v krbu. Byl oblečený v rudém sametu s rozparky a černými hedvábnými rukávci pod nimi, z opasku mu visela drahokamy vykládaná dýka a pozlacená pochva s mečem. „Bratranče,“ uvítal ho Tyrion. „Tvoje návštěvy bývají tak zřídkavé. Čemu vděčím za toto nezasloužené potěšení?“
„Její Výsost královna regentka mne poslala, abych ti nařídil, že máš okamžitě propustit velmistra Pycelleho.“ Ser Lancel Tyrionovi ukázal šarlatovou stuhu, na které byla ve zlatém vosku otištěna Cerseina pečeť se lvem. „Zde je její plná moc.“
„Ať si je.“ Tyrion mávl rukou, aby stuhu dal pryč. „Doufám, že moje sestra nepřepíná svoje síly, tak záhy po nemoci. Velice by mne mrzelo, kdyby se jí to mělo vrátit.“
„Její Výsost je zcela zdráva,“ odsekl Lancel stroze.
„To je hudba pro moje uši.“ Třebaže ne zrovna melodie, která by se mi líbila. Měl jsem jí dát větší dávku. Tyrion doufal, že získá dalších pár dnů bez Cerseina vměšování, ale její brzké zotavení ho zas tak nepřekvapilo. Konec konců, byla Jaimeho dvojčetem. Přinutil se mile se na Lancela usmát. „Pode, rozdělej nám oheň, vzduch je na můj vkus příliš mrazivý. Dáš si se mnou pohár vína, Lanceli? Zjistil jsem, že svařené víno mi pomáhá lépe spát.“
„Já nic na spaní nepotřebuju,“ řekl ser Lancel. „Dostavil jsem se na rozkaz Její Výsosti, ne s tebou pít, Skřete.“
Rytířství chlapce obdařilo troufalostí, říkal si Tyrion – to, a ta neblahá role, kterou sehrál v zavraždění krále Roberta. „Víno má svá nebezpečí.“ Když naléval, usmíval se. „Co se týče velmistra Pycelleho, myslím, že kdyby si o něho moje drahá sestra dělala až takové starosti, přišla by sama. Místo toho poslala tebe. Co si o tom mám myslet?“
„Mysli si, co chceš, pokud svého vězně necháš okamžitě propustit. Velmistr je oddaným přítelem královny regentky a je pod její osobní ochranou.“ Na mladíkových rtech byl patrný jemný náznak úšklebku; vyžíval se v tom. Učí se od Cersei. „Její Výsost s tímto potupným činem nesouhlasí. Připomíná ti, že ona je Joffreyho regentkou.“
„A já jsem Joffreyho pobočníkem.“
„Pobočník slouží,“ informoval ho mladý rytíř prostořece. „Regent vládne, dokud král nedosáhne patřičného veku.“
„Možná bys mi to měl napsat, abych si to zapamatoval.“ Oheň vesele praskal. „Můžeš odejít, Pode,“ řekl Tyrion svému panošovi. Jakmile byl chlapec pryč, otočil se zpátky k Lancelovi. „Ještě něco?“
„Ano. Její Výsost mi přikázala, abych tě informoval, že ser Jacelyn Bywater odmítl vykonat příkaz vydaný v králově jménu.“
Což znamená, že Cersei již Bywaterovi nařídila propustit Pycelleho, a ten odmítl. „Rozumím.“
„Trvá na tom, aby ten muž byl odstraněn ze svého Úřadu a uvržen do žaláře za zradu. Varuji tě –“
Tyrion odložil svůj pohár. „Od tebe žádná varování slyšet nechci, chlapče.“
„S…
