Arya
Tam na Zimohradu jí říkali „Arya Koňská tvář“ a ona si tehdy myslela, že horší přezdívka snad neexistuje, jenomže to bylo předtím, než jí sirotek Zelenoruký Lommy začal říkat „Tupohlavec“.
Opravdu měla pocit, jako by měla tupou hlavu, když si na ni sáhla. Ve chvíli, kdy ji Yoren odtáhl do té uličky, byla přesvědčena, že ji chce zabít, ale kysele čpící stařec ji jenom pevně držel a svojí dýkou jí odřezával chumáče a spletence vlasů. Ještě teď si vybavovala, jak mírný větřík honil plné hrsti špinavých hnědých vlasů přes dlažební kameny směrem k septu, kde před chvílí popravili jejího otce. „Odvádím muže a chlapce pryč z města,“ zavrčel Yoren, když ji ostrá ocel škrábla do hlavy. „Tak hezky drž, chlapče.“ Než s tím byl hotov, měla hlavu porostlou jen pár nevzhlednými chumáči a místy dokonce strništěm.
Potom jí řekl, že od nynějška až do té doby, než se dostane na Zimohrad, bude sirotkem jménem Arry. „Přes bránu by to nemělo být obtížné, ale pak to bude něco jiného. Budeš muset přežít dlouhou cestu ve velice špatné společnosti. Tentokrát jich mám třicet, chlapce a muže, které chci odvést na Zeď, a nemysli si, že jsou takoví jako ten tvůj nevlastní bratr.“ Zacloumal jí. „Lord Eddard mně dovolil vybrat si je v královských žalářích a já tam dole žádné mladé lordy nenašel. Polovina z téhle sebranky by tě rychleji, než by sis stačila odplivnout, udala královně za milost a možná pár stříbrných. Druhá polovina by udělala to samé, jenomže předtím by tě ještě znásilnili. Takže si dávej pozor a choď močit do lesa, samotná. To bude ta nejobtížnější část, potřeba chodit na stranu, takže raději nepij víc, než budeš muset.“
Jak řekl, odejít z Králova přístaviště bylo snadné. Lannisterští strážní u brány každého zastavovali, ale Yoren na jednoho z nich zavolal jménem a ten jenom mávl rukou a jejich povozy bez problémů projely. Nikdo se na Aryu ani nepodíval. Hledali urozenou dívku, dceru králova pobočníka, ne kostnatého chlapce s osekanými vlasy. Arya se ani jednou nepodívala za sebe. Přála si v tom okamžiku, aby Černovodý proud vystoupil z břehů a spláchl celé město, Bleší zadek, Rudou baštu, Baelorovo septum, prostě všechno, a taky všechny, především prince Joffreyho a jeho matku. Věděla však, že se to nestane, a kromě toho, Sansa stále byla ve městě a tu by voda spláchla taky. Když si na ni vzpomněla, Arya se rozhodla, že si raději bude přát, aby se v bezpečí dostala na Zimohrad.
Yoren se však mýlil ohledně močení. Vůbec to nebyla ta nejobtížnější část; tím nejhorším ze všeho byli Zelenoruký Lommy a Horký koláč. Sirotci. Některé Yoren sebral na ulici s příslibem jídla pro jejich žaludky a bot na jejich chodidla. Ty ostatní našel v řetězech. „Hlídka potřebuje dobré muže,“ řekl jim, když se vydali na cestu, „ale ta vaše chátra bude tentokrát muset stačit.“
Yoren si v žalářích vybral také dospělé muže, zloděje, pytláky a násilníky. Nejhorší z nich byli tři, které našel v černých celách a kteří zřejmě děsili i jeho, protože je nechával spoutané na rukou i na nohou v zadní části jednoho z povozů a ujišťoval je, že zůstanou v železech po celou cestu až ke Zdi. Jeden neměl nos, jenom díru v obličeji, kde mu ho uřízli, a ten ošklivý holohlavý se špičatými zuby a otevřenými boláky na tvářích měl oči, které se nepodobaly lidským.
Z Králova přístaviště vyjeli s pěti povozy naloženými zásobami určenými pro Zeď: kůžemi a štůčky plátna, předvalky surového železa, klecí plnou havranů, knihami, papírem a inkoustem, žokem kyselistů, džbány oleje a truhlicemi plnými léčiv a koření. Do povozů byli zapřaženi těžcí tažní valaši a pro chlapce Yoren koupil dva malé jezdecké koníky a půl tuctu oslů. Arya by dala přednost opravdovému koni, ale i na oslovi to rozhodně bylo lepší než jet ve voze.
Dospělí muži jí nevěnovali pozornost, ale s chlapci takové štěstí neměla. Byla o dva roky mladší než nejmladší ze sirotků, nemluvě o tom, že byla mnohem menší a hubenější, a Lommy a Horký koláč si její mlčenlivost vyložili jako příznak skutečnosti, že je v…
