Daenerys
Když bylo po bitvě, Dany projížděla na své stříbrné poli mrtvých. Její služebné a muži jejího khasu jeli za ní, usmívali se a žertovali jedni s druhými.
Dothracká kopyta rozedrala zemi a zadupala do země ječmen a čočku, zatímco arahky a šípy zasely strašlivou novou úrodu a zavlažili ji krví. Umírající koně zvedali hlavy a naříkali, když jela kolem nich. Zranění muži sténali a modlili se. Mezi nimi procházela jagga rhan, muži milosrdenství s těžkými sekerami, kteří stínali hlavy mrtvým a umírajícím. Za nimi pobíhala skupina malých děvčátek, která vytahovala šípy z mrtvých těl a plnila jimi svoje košíky. Jako poslední přijdou psi, čenichající, vyzáblí a hladoví, pohřební smečka, která nikdy nezůstávala daleko za khalasarem.
Ovce byly mrtvé nejdéle. Zdálo se, že jich tam jsou tisíce, černých mouchami, s šípy trčícími z každé mrtvoly. Dany věděla, že to udělali jezdci khala Oga; žádný muž Drogova khalasaru nebyl takový blázen, aby plýtval šípy na ovce, když ještě byli živí pastýři.
Město bylo v ohni a do tmavě modré oblohy stoupaly černé sloupce dýmu, které se svíjely a převalovaly nad ruinami. Mezi strhanými zdmi ze suchého bláta cválali sem a tam jezdci, práskali svými dlouhými biči a vyháněli z doutnajících ruin ty, co přežili. Ženy a děti Ogova khalasaru kráčeli v průvodu s ponurou pýchou, dokonce i poražení a v poutech. Byli nyní otroky, ale zdálo se, že z toho strach nemají. S obyvateli města to bylo jiné. Dany je litovala; pamatovala si, jak je cítit hrůza. Matky klopýtaly kupředu s prázdnými mrtvými obličeji a za sebou táhly vzlykající děti. Mužů mezi nimi bylo poskrovnu, byli to mrzáci, zbabělci a starci.
Ser Jorah říkal, že lidé této země pojmenovali sami sebe Lhazaréni, ale Dothrakové jim říkali haesh rakhi, Ovčí lidé. Kdysi by je Dany také považovala za Dothraky, protože měli stejnou měděnou kůži a mandlově tvarované oči. Nyní jí připadali jiní. Byli menšího vzrůstu, s plochými obličeji, a jejich černé vlasy byly stříhány nepřirozeně nakrátko. Byli to pastevci stád, kteří se živili zeleninou, a khal Drogo říkal, že patří na jih od ohybu řeky. Tráva Dothrackého moře nebyla určena pro ovce.
Dany viděla, jak jeden chlapec utekl od ostatních a rozběhl se k řece. Jezdec mu odřízl cestu a otočil ho, ostatní ho obklíčili, práskali mu svými biči po obličeji, hnali ho tím směrem a hned zas oním. Jeden cválal za ním a šlehal ho do hýždí, dokud mu po stehnech nestékala rudá krev. Další chytil jeho kotník do smyčky a chlapec se natáhl na zem. Nakonec, když už nebyl schopen ničeho jiného než se jen plazit, ta zábava je omrzela a prostřelili mu záda šípem.
Ser Jorah se s ní setkal před rozbořenou bránou. Měl na sobě tmavě zelený svrchní kabátec oblečený přes drátěnou košili. Jeho železné rukavice, holenní chrániče a velká přilbice byly vykovány z tmavě šedé oceli. Když si svoje brnění oblékl, Dothrakové ho začali urážet a nadávat mu do zbabělců, ale rytíř se nedal, stejným jim to oplácel, až se nakonec v záchvěvu temperamentu dlouhý meč zkřížil ve vzduchu s arakhem, a jezdec, jehož urážky byly nejhlasitější, zůstal ležet v prachu, ponechán tam, aby vykrvácel k smrti.
Ser Jorah si během jízdy po jejím boku zvedl hledí svojí velké přilbice s plochým vrcholem. „Tvůj pan manžel tě očekává ve městě.“
„Je Drogo v pořádku?“
„Utržil jen pár šrámů,“ odpověděl ser Jorah, „nic, co by zanechalo trvalé následky. Dnešního dne zabil dva khaly.Nejdříve khala Oga a pak jeho syna Foga, který se stal khalem, když Ogo padl. Jeho pokrevní jezdci odřezali zvonečky z jejich vlasů a khal Drogo teď s každým krokem zvoní hlasitěji než kdy předtím.“
Ogo a jeho syn seděli vedle jejího manžela na vysoké lavici při jmenovací hostině, kde byl korunován Viserys, jenomže to bylo ve Vaes Dothrak, pod Matkou hor, kde jsou všichni jezdci bratry a všechny spory jsou odkládány stranou. Venku v travinách to bylo jiné. Ogův khalasar právě útočil na město, když ho přepadl khal Drogo. Napadlo ji, co si asi Ovčí lidé museli myslet, když z vrcholů svých popraskaných hliněných stěn spatřili oblaka prachu zvedaná koňskými kopyty. Pár z nich, těch mladších a pošetilejších, co stále věřili, že bohové vyslyší prosby zoufalých lidí, to možná považovalo za vysvobození.
Na druhé straně cesty naříkala vysokým, kvílivým hlasem dívka ne starší než Dany, kterou jeden z jezdců smýkl na hromadu mrtvol, obličejem dolů, skočil na ni a hrubě se jí zmocnil. Ostatní jezdci sesedali z koní, aby se na ní také vystřídali. Takový druh vysvobození přinášeli Dothrakové Ovčím lidem.
Jsem krev draka, připomínala Daenerys Targaryen sama sobě, když odvracela obličej. Stiskla rty k sobě, zatvrdila svoje srdce a pokračovala v cestě směrem k bráně.
„Většina Ogových jezdců uprchla,“ řekl jí ser Jorah. „Přesto je tu možná až deset tisíc zajatců.“
Otroků, pomyslela si Dany. Khal Drogo je bude hnát dolů po řece do jednoho z měst v Zálivu otroků. Nejraději by se z toho dala do pláče, ale říkala si, že musí být silná. Tohle je válka, právě tak to ve válce vypadá, taková je cena za Železný trůn.
„Radil jsem khalovi, že by měl zamířit do Mérénu,“ řekl ser Jorah. „Zaplatí tam za ně víc, než by dostal od otrokářské karavany. Illyrio psal, že minulý rok tam řádil mor, takže nevěstince platí dvojnásobnou cenu za zdravá mladá děvčata a trojnásobnou za chlapce mladší deseti let. Pokud cestu přežije dostatečné množství dětí, zlato za ně nám koupí všechny lodě, které potřebujeme, a najme nám muže, aby je kormidlovali.“
Znásilňovaná dívka za nimi vydala srdceryvný výkřik, táhlé vzlykavé zakvílení, které pokračovalo dál a dál a dál. Dany prudce sevřela otěže a obrátila hlavu své stříbrné. „Ať toho nechají,“ nařídila seru Jorahovi.
„Khaleesi?“ Rytíř zněl zmateně. „Slyšel jsi moje slova,“ řekla. „Zastav je.“ Drsným dothrackým jazykem promluvila ke svému khasu. „Jhogo, Quaro, pomůžete seru Jorahovi. Nechci tu žádné znásilňování.“
Válečníci si vyměnili zmatený pohled.
Jorah Mormont popohnal svého koně blíž. „Princezno,“ řekl, „máš laskavé srdce, jenomže tomuhle nerozumíš. Tak to v tomto národě chodí odjakživa. Tito muži prolévali krev za khala. Nyní si činí nárok na odměnu.“
Dívka za cestou stále naříkala, zpěvavým jazykem, podivně znějícím Danyiným uším. První muž s ní byl hotov a na jeho místo nastoupil druhý.
„Je to ovčí dívka,“ řekl Quaro v dothračtině. „Neznamená vůbec nic, khaleesi. Ti jezdci jí prokazují čest. Je známo, že Ovčí lidé se páří s ovcemi.“
„Je to známo,“ řekla v ozvěně její služebná Irri.
„Je to známo,“ souhlasil Jhogo, sedící na vysokém šedém hřebci, kterého mu daroval Drogo. „Pokud její nářek uráží tvoje uši, khaleesi, Jhogo ti přinese její jazyk,“ dodal a tasil svůj arakh.
„Nechci, aby jí někdo ublížil,“ řekla Dany. „Zabírám si ji pro sebe. Udělejte, jak vám poroučím, nebo se khal Drogo dozví, že jste mne neposlechli.“
„Ai, khaleesi,“ odpověděl Jhogo a kopl svého koně do slabin. Quaro a ostatní se rozjeli za ním a zvonečky v jejich vlasech tiše cinkaly.
„Jeď s nimi,“ nařídila seru Jorahovi.
„Jak poroučíš.“ Rytíř se na ni podíval se zvláštním výrazem ve tváři. „Jsi pravou sestrou svého bratra.“
„Viseryse?“ Nechápala to.
„Ne,“ odpověděl. „Rhaegara.“ Odcválal pryč.
Dany slyšela Joraha vykřiknout. Násilníci se mu smáli. Jeden z mužů na něj cosi zavolal zpět. Vzduchem zasvištěl Jhogův arakh a mužova hlava se skutálela z jeho ramen. Smích se změnil v klení a páni koní sahali po zbraních, ale to už tam byli Quaro, Aggo a Rakharo. Viděla Agga ukazovat prstem přes cestu tam, kde seděla na své stříbrné. Jezdci se na ni dívali chladnýma černýma očima, jeden z nich si odplivl. Ostatní se rozešli ke svým koním, mumlajíce si cosi pod fousy. Po celou tu dobu muž ležící na dívce neustával v přirážení, dovnitř a ven, tak zabraný do své rozkoše, že si zřejmě vůbec nebyl vědom toho, co se děje kolem něj. Ser Jorah sesedl z koně a odtrhl ho od ní rukou v železné rukavici. Dothrak se natáhl do bláta, vyskočil s nožem v ruce a zemřel s Aggovým šípem v hrdle. Mormont dívku stáhl z hromady mrtvol a zahalil ji do svého krví potřísněného pláště. Pak ji odvedl přes cestu k Dany. „Co s ní hodláš udělat?“
Dívka se chvěla, oči měla rozšířené a zračila se v nich hrůza. Vlasy měla slepené krví. „Doreah, ošetři jí její zranění. Nevypadáš jako Dothrak, snad se tě nebude bát. Vy ostatní pojeďte se mnou.“ Popohnala svoji stříbrnou a projela s ní pod rozbořenou dřevěnou bránou.
Ve městě to bylo ještě horší. Mnohé z domů hořely, ajaqqa rhan tam vykonávala svoji děsivou práci. Křivolaké úzké uličky byly plné bezhlavých mrtvol. Projížděly kolem dalších znásilňovaných žen. Dany pokaždé zastavila, poslala svůj khas, aby tomu učinil přítrž, a prohlásila oběť za svou otrokyni. Jedna z nich, otylá žena s plochým nosem, zhruba čtyřicetiletá, žehnala Dany lámaným Společným jazykem, ale od ostatních se jí dostávalo jenom bezvýrazných temných pohledů. Smutně si uvědomila, že se k ní chovají podezřívavě, protože mají strach, že je rozkázala ušetřit kvůli nějakému ještě strašlivějšímu osudu.
„Nemůžeš si je pro sebe zabrat všechny, dítě,“ namítl ser Jorah, když takto zastavili počtvrté, zatímco válečníci jejího khasu hnali její nové otrokyně za nimi.
„]sem khaleesi, dědička Sedmi království, krev draka,“ připomněla mu Dany. „A tobě nepřísluší říkat mně, co mohu nebo nemohu.“ Na druhém konci města se ve velkém zášlehu ohně a mračnu kouře zřítila budova a Dany uslyšela vzdálené výkřiky a kvílení vystrašených dětí.
Khala Droga našli sedět před čtverhranným chrámem bez oken, se silnými hliněnými zdmi a baňatou kupolí připomínající obrovskou hnědou cibuli. Vedle něho byla hromada hlav vyšší, než byl sám. Z paže mu trčel jeden z krátkých šípů Ovčích lidí a krev pokrývala i levou stranu jeho nahého hrudníku, jako cákanec rudé barvy. Jeho tři pokrevní jezdci tam byli s ním. Jhiqui pomohla Dany sesednout; s tím, jak se její břicho zvětšovalo, byla stále neohrabanější. Poklekla před khalem. „Moje slunce a hvězdy je zraněné.“ Rána od arakhu na hrudi byla široká, ale mělká; levou bradavku měl useklou a na hrudníku se mu jako vlhký hadr houpal velký cár masa a kůže.
„Je to jen škrábnutí, měsíci mého života, od arakhu jednoho z pokrevních jezdců khala Oga,“ řekl khal Drogo Společným jazykem. „Zabil jsem ho za to a Oga taky.“ Zavrtěl hlavou a zvonečky v jeho copu tiše zacinkaly. „To je Ogo, co slyšíš, a Fogo, jeho khalakka, který byl khalem, když jsem ho zabil.“
„Žádný z mužů neobstojí před sluncem mého života,“ řekla Dany, „před otcem hřebce, který si osedlá svět.“
Přijel k nim válečník na koni a seskočil ze sedla. Promluvil k Haggovi, proudem hněvivé dothračtiny, příliš rychle, než aby mu Dany stačila porozumět. Než se otočil ke svému khalovi, obrovitý jezdec se na ni ztěžka podíval. „To je Mago, který jezdí v khasu koa Jhaqa. Říká, že khaleesi mu vzala jeho kořist, dceru Ovčích lidí, která mu po právu náležela. Zakázala mu zmocnit se jí.“
Obličej khala Droga byl pevný a tvrdý, ale jeho černé oči, které se stočily k Dany, byly plné zvědavosti. „Povez mi, jak to bylo, měsíci mého života,“ vybídl ji v dothračtině.
Dany mu řekla, co udělala, jeho vlastním jazykem, aby jí khal lépe rozuměl, a její řeč byla přímá a jednoduchá.
Když skončila, Drogo se mračil. „Tak to ve válce chodí. Ty ženy jsou nyní našimi otrokyněmi a my si s nimi můžeme dělat, co se nám zlíbí.“
„Mně se líbí držet je v bezpečí.“ řekla Dany a v duchu přemýšlela, zda se neodvážila příliš. „Pokud tvoji válečníci chtějí s těmito ženami obcovat, ať si je vezmou nenásilně a ponechají si je jako svoje manželky. Dej jim místa v khalasaru a nech je porodit ti syny.“
Qotho byl tím nejkrutějším z Drogových pokrevních jezdců. Byl to on, kdo se dal do smíchu. „Copak se kůň páří s ovcí?“
Khal Drogo se usmál. „Vidíte, jak divokou se stává?“ řekl. „To můj syn v jejím břiše, hřebec, který si osedlá svět, ji plní svým ohněm. Dávej si pozor, Qotho… Když tě matka neupálí na místě, kde sedíš, syn tě polapí do bažiny. A ty, Mago, drž jazyk za zuby a najdi si jiné jehňátko, na které skočíš. Tahle patří mojí khaleesi.“ Chtěl k Daenerys natáhnout ruku, ale když zvedl paží, zkřivil obličej v náhlém záchvěvu bolesti a odvrátil hlavu.
Dany téměř cítila jeho agónii. Zdaleka to nebyly jen šrámy, jak jí napovídal ser Jorah ve víře, že mu uvěří. „Kde jsou léčitelé?“ začala se shánět. Khalasar měl dva druhy ranhojičů: neplodné ženy a vykastrované otroky. Bylinkářky se zabývaly léčivými nápoji a kouzly, zatímco eunuchové léčili nožem, jehlou a ohněm. „Proč nepřišli ke khalovi?“
„Khal poslal bezvlasé muže pryč, khaleesi,“ ujistil ji starý Cohollo. Dany viděla, že pokrevní jezdec sám je také zraněn; hlubokou sečnou ránou na levé paži.
„Mnoho jezdců je zraněných,“ řekl khal Drogo umíněně. „Ať jsou oni ošetřeni první. Ten šíp není ničím víc než jen štípnutím mouchy a tahle malá ranka jen další z jizev, kterými se budu chlubit svému synovi.“
Tam, kde měl odseknutou kůži, Dany viděla obnažené svaly na jeho hrudníku. Od šípu, který se zavrtal do jeho paže, stékal pramínek krve. „Khalu Drogovi nepřísluší čekat,“ prohlásila. „Jhogo, vyhledej eunuchy a okamžitě je sem přiveď.“
„Stříbrná paní.“ ozval se ženský hlas za ní. „Mohu velkému jezdci jeho zranění ošetřit.“
Dany otočila hlavu. Hovořila jedna z otrokyň, které si pro sebe zabrala, žena s plochým nosem, co jí žehnala.
„Od otroků, co léhají s ovcemi, khal žádnou pomoc nepotřebuje,“ okřikl ji Qotho. „Aggo, vyřízni jí jazyk.“
Aggo ji popadl za vlasy a přitiskl jí nůž na krk.
Dany zvedla ruku. „Ne. Patří mně. Nechte ji mluvit.“
Aggo pohlédl z ní na Qotha a sundal nůž z ženina krku.
„Nechtěla jsem vás urazit, ohniví jezdci.“ Žena mluvila slušnou dothračtinou. Šaty, které měla na sobě, kdysi byly tou nejlehčí a nejjemnější vlnou, bohatou výšivkami, ale nyní byly zacákané blátem, zakrvácené a rozervané. Tiskla si otrhanou látku živůtku ke svým objemným prsům. „Oplývám určitou dovedností v léčitelském umění.“
„Kdo jsi?“ zeptala se jí Dany.
„Jmenuji se Mirri Maz Duur. Jsem boží ženou tohoto chrámu.“
„Maegi,“ zabručel Haggo a pevně sevřel svůj arakh. Jeho pohled byl temný. Dany si na to slovo vzpomínala z děsivého příběhu, který jí jednou Jhiqui vypravovala u ohně. Maegi byla žena, která léhala s démony a praktikovala ta nejtemnější kouzla a čáry, ničemné stvoření, zlé a bez duše, co přicházelo k mužům uprostřed temných nocí a vysávalo život a sílu z jejich těl.
„Jsem léčitelka,“ řekla Mirri Maz Duur.
„Léčitelka ovcí,“ ušklíbl se Qotho. „Krvi mojí krve, já říkám, zabij tu maegi a vyčkej příchodu bezvlasých mužů.“
Dany výbuch pokrevního jezdce ignorovala. Ta stará, prostá žena se zavalitým tělem jí vůbec nepřipadala jako čarodějka. „Kde ses naučila svému léčitelskému umění, Mirri Maz Duur?“
„Moje matka byla boží ženou přede mnou a naučila mne všechny písně a zaříkávání, co nejvíc těší Velkého pastýře, a také rozdmýchávat posvátné kouře a vyrábět masti z listů, kořenů a bobulí. Když jsem byla mladší a krásnější, vydala jsem se s karavanou do Ašaje u Stínu, abych se učila od jejich mágů. Do Ašaje připlouvají lodě z mnoha zemí, tak jsem se tam zdržela dlouho a učila se léčitelským praktikám jiných národů. Měsíční pěvkyně z Jogos Nhai mne obdarovala svými porodními písněmi, žena z tvého vlastního jezdícího lidu mne naučila magii trav, zrní a koní a mistr ze Zemí zapadajícího slunce pro mne otevřel tělo a ukázal mi všechna tajemství, která se nalézají pod kůží.“
„Mistr?“ ozval se ser Jorah Mormont.
„Marwyn říkal sám sobě,“ odpověděla žena ve Společném jazyce. „Z moře. Ze země za mořem. Ze Sedmi zemí, říkal. Ze Zemí zapadajícího slunce, kde lidé chodí v železe a vládnou tam draci. Naučil mne této řeči.“
„Mistr v Ašaji,“ řekl ser Jorah zadumaně. „Pověz mi, boží ženo, co ten Marwyn nosil kolem krku?“
„Řetěz tak těsný, že ho málem udusil, železný pane, s články z mnoha kovů.“
Rytíř pohlédl na Dany. „Jenom muž vyučený v Citadele Starého města nosí takový řetěz,“ řekl, „a tito muži toho znají o uzdravování hodně.“
„Proč chceš pomoct mému khalovi?“
„Všichni lidé jsou z jednoho stáda, či alespoň taková je naše víra,“ odpověděla Mirri Maz Duur. „Velký pastýř mne poslal na zem, abych léčila jeho beránky, kdekoli je naleznu.“
Qotho jí vyťal prudký políček. „My nejsme ovce, maegi.“
„Nech toho,“ pokárala ho Dany rozezleně. „Je moje. Nikdo jí nebude ubližovat.“
Khal zasténal. „Ten šíp musí ven, Qotho.“
„Ano, velký jezdče,“ odpověděla Mirri Maz Duur, dotýkajíc se otoku na svém obličeji. „A tvoji hruď je nutno vymýt a zašít, aby se rána nezanítila.“
„Udělej to tedy,“ poručil jí khal Drogo.
„Velký jezdče,“ řekla žena, „moje nástroje a lektvary jsou uvnitř božího domu, kde je léčivá moc největší.“
„Odnesu tě tam, krvi mé krve,“ nabídl se Haggo.
Khal Drogo jeho nabídku mávnutím ruky odmítl. „Já pomoc žádného muže nepotřebuju,“ řekl hrdým, pevným hlasem. Vstal bez pomoci, tyčící se nad nimi všemi jako hora. Z místa, kde arakh odsekl jeho bradavku, se mu dolů po hrudi vyvalil čerstvý pramínek krve. Dany rychle přešla k němu. „Já nejsem muž,“ pošeptala, „takže o mne se opřít můžeš.“ Drogo položil svoji velkou ruku kolem jejích ramen. Podepřela ho a spolu takto kráčeli k velkému hliněnému chrámu. Tři pokrevní jezdci šli za nimi. Dany nařídila seru Jorahovi a válečníkům svého khasu střežit vchod a postarat se o to, aby budovu nikdo nepodpálil, zatímco budou uvnitř.
Řadou malých místnůstek prošli do vysoké centrální síně pod cibulovitou kupolí. Skrytými okénky nad jejich hlavami dovnitř pronikalo slabé světlo a v držácích na stěnách hořelo pár čadících pochodní. Po hliněné podlaze byly rozprostřeny ovčí kožešiny. „Tam,“ řekla Mirri Maz Duur a ukázala k oltáři, masivnímu, modře žilkovanému kameni, na kterém byly vytesané tvary pastýřů a jejich stád. Khal Drogo si na něj lehl. Stará žena hodila do železného koše hrst plnou suchého listí a místnost zaplnil vonný kouř. „Bude lépe, když zůstanete venku,“ pověděla ostatním.
„Jsme krev jeho krve,“ namítl Cohollo. „Počkáme tady.“
Qotho přistoupil k Mirri Maz Duur. „Varuju tě, ženo Ovčího boha. Ubliž khalovi a budeš trpět stejně jako on.“ Vytáhl z pochvy u pasu svůj stahovací nůž a ukázal jí jeho čepel. „Ona mu neublíží.“ Dany cítila, že té staré ženě s plochým obličejem a rozpláclým nosem může důvěřovat; konec konců zachránila ji z krutých rukou jejích prznitelů.
„Pokud chcete zůstat, pomozte mi alespoň,“ řekla Mirri pokrevním jezdcům. „Velký jezdec je na mne příliš silný. Držte ho v klidu, zatímco budu tahat šíp z jeho masa.“ Nechala cáry svého oděvu spadnout ke svému pasu, otevřela vyřezávanou skříňku a chvíli měla plné ruce práce s lahvičkami, krabičkami, noži a jehlami. Když byla připravená, odlomila zubatý hrot šípu a vytáhla jeho dřevěné tělo, prozpěvujíc si melodickým jazykem Lhazarénů. Ohřála džbán vína a nalila je do jeho ran. Khal Drogo ji proklínal, ale nehýbal se. Přiložila na ránu po šípu obklad z vlhkých listů a obvázala ji a pak se obrátila k ráně na jeho hrudi. Pomazala ji světle zelenou pastou a pak volný kus kůže přilepila zpátky na místo. Khal stiskl zuby k sobě a spolkl výkřik. Boží žena vytáhla stříbrnou jehlu a cívku hedvábné niti a začala maso stahovat k sobě. Když byla hotová, natřela kůži rudou mastí, pokryla ji listy a obvázala hruď otrhaným kusem ovčí kůže. „Musíš říkat modlitby, které tě naučím, a nechat ovčí kůži na místě po deset dní a deset nocí,“ řekla. „Dostaneš horečku a bude to pálit, a až se rána zahojí, na místě zůstane velká rudá jizva.“
Khal Drogo se za cinkotu svých zvonečků posadil. „O svých jizvách budu zpívat, ovčí ženo.“ Ohnul paži a zamračil se.
„Nepij víno ani makové mléko,“ upozornila ho. „Budeš mít bolesti, ale musíš své tělo udržovat silným, abys mohl bojovat proti jedovatým duchům.“
„Jsem khal,“ odsekl Drogo. „Plivu na bolest a budu si pít, co chci, Cohollo, přines mi moji vestu.“ Starší muž pospíchal ven.
„Předtím,“ obrátila se Dany k ošklivé lhazarénské ženě, „jsem slyšela, jak jsi říkala něco o porodních písních…“
„Znám všechna tajemství krvavého lože, Stříbrná paní, a ani jednou jsem neporodila dítě mrtvé,“ odpověděla Mirri Maz Duur.
„Můj čas se blíží,“ řekla Dany. „Chtěla bych, abys byla u mne, až dítě bude přicházet na svět, pokud můžeš.“
Khal Drogo se dal do smíchu. „Měsíci mého života, otrokyně se neptej, nařiď jí to. Udělá, co jí poručíš.“ Seskočil dolů z oltáře. „Pojďte, krvi mojí krve. Koně čekají, tohle místo je popelem. Je načase jet dál.“
Haggo následoval khala ven z chrámu, ale Qotho se zdržel dostatečně dlouho, aby Mirri Maz Duur ještě stačil obdařit kamenným pohledem. „Pamatuj, maegi, jak dopadne khal, tak skončíš ty.“
„Jak pravíš, jezdče,“ odpověděla mu žena, sbírajíc svoje džbány a lahvičky. „Velký pastýř bdí nad všemi ze svého stáda.“
