Celá e-kniha Hra o trůny 2 ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Sansa
„Neposlal tam sera Lorase,“ stěžovala si Sansa Jeyne Poole toho večera, když se spolu ve světle lampy dělily o studenou večeři. „Myslím, že to bylo kvůli jeho noze.“ Lord Eddard večeřel ve svých komnatách s Alynem, Harwinem a Vayonem Poolem, aby dal odpočinout svojí zlomené noze, a septa Mordane si stěžovala na nohy bolavé od toho, jak celé odpoledne stála na galerii. Arya se k nim měla připojit, ale ta se ze své taneční lekce vrátila pozdě.
„Kvůli noze?“ řekla Jeyne nejistě. Byla to pohledná tmavovlasá dívka Sansina věku. „Ser Loras si zranil nohu?“
„Ne kvůli jeho noze,“ řekla Sansa, delikátně oždibujíc kuřecí stehýnko. „Kvůli otcově noze, ty hloupá. Pořád ho tak bolí, že je kvůli tomu protivný. Jinak by tam určitě poslal sera Lorase.“
Rozhodnutí jejího otce ji stále rozčilovalo. Když k němu Rytíř květin promluvil, byla si jistá, že uvidí přetvářet se ve skutečnost jeden z příběhů staré chůvy. Ser Gregor byl monstrem a ser Loras opravdovým hrdinou, který ho zabije. Dokonce i vypadal jako opravdový hrdina, tak štíhlý a krásný, se zlatými růžemi kolem svého útlého pasu a s bohatými hnědými kadeřemi padajícími mu do očí. Jenomže otec jeho nabídku odmítl! Rozčílilo ji to víc, než dokázala vypovědět. Postěžovala si i septě Mordane, když spolu sestupovaly po schodech z galerie, ale septa jí na to řekla, že jí nepřísluší pochybovat o rozhodnutích jejího otce. Právě tehdy se k nim přitočil lord Baeliš a řekl: „Och, já nevím, septo. O některých z rozhodnutí jejího otce lze maličko pochybovat. Zde přítomná mladá dáma je stejně chytrá, jako je půvabná.“ Rozmáchle Sanse vysekl poklonu, tak hlubokou, že si nebyla jistá, zda je míněna jako kompliment nebo jako urážka.
Když si septa Mordane uvědomila, že lord Baeliš je poslouchal, byla velmi rozrušená. „To děvče jen tak plácalo, můj pane,“ řekla. „Pošetilé žvatlání. Nic tou svojí poznámkou nemyslela.“
Lord Baeliš si pohladil svoji špičatou bradku a řekl: „Nic? Řekni mi, dítě, proč bys tam poslala sera Lorase?“
Sansa neměla jinou možnost než mu vysvětlit to o monstrech a hrdinech. Králův rádce se usmál. „Nu, nejsou to zrovna důvody, které bych uvedl já, ale…“ Dotkl se její tváře, palcem lehce přejel po linii její lícní kosti. „Život není píseň, drahá. Jednoho dne se to ke svému zármutku možná dozvíš.“
Tohle však Sansa Jeyne vypravovat nechtěla; bylo pro ni nepříjemné, jen když si na to vzpomněla.
„Vykonavatelem královy vůle je přece ser Ilyn, ne ser Loras,“ namítla Jeyne. „Lord Eddard tam měl poslat jeho.“
Sansa se zachvěla. Pokaždé, když se podívala na sera Ilyna Paynea, celá se otřásla. Měla z něj pocit, jako by se něco mrtvého plazilo po její nahé kůži. „Ser Ilyn je téměř jako monstrum. Jsem ráda, že otec nevybral jeho.“
„Lord Beric je stejný hrdina jako ser Loras. Je vždycky tak statečný a galantní.“
„Já bych neřekla,“ odsekla Sansa pochybovačně. Beric Dondarrion byl sice pohledný, ale byl strašně starý, téměř dvaadvacetiletý; Rytíř květin by byl mnohem lepší volbou. Samozřejmě, Jeyne milovala sera Berika od té doby, co ho poprvé spatřila na turnaji, Sansa si říkala, že je hloupá; konec konců, Jeyne byla jen dcerou majordoma, a bez ohledu na to, jak po něm toužila, lord Beric nikdy nepohlédne na nikoho, kdo na společenském žebříčku stojí tak hluboko pod ním, dokonce i kdyby byla jeho věku.
Bylo by však necitlivé říci jí to, a tak se Sansa napila mléka a změnila téma. „Měla jsem dnes v noci sen o tom, že toho bílého jelena skolil Joffrey,“ řekla. Ve skutečnosti to bylo spíš její zbožné přání, ale znělo lépe, když tomu říkala sen. Každý věděl, že sny bývají prorocké. Bílí jeleni jsou velmi vzácná a magická zvířata a ona ve svém srdci věděla, že její galantní princ stojí za víc než jeho věčně opilý otec.
„Sen? Opravdu? Přišel k němu princ Joffrey jen tak a dotkl se ho holou rukou a nic mu neudělal?“
„Ne,“ řekla Sansa. „Zastřelil ho zlatým šípem a přivezl ho sem pro mne.“ V písních rytíři magická zvířata nikdy nezabíjeli, jenom šli k nim, dotkli se jich a nic jim…
