Můj boj (František Ringo Čech)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Úředníci… úředníci malované děti!

 

R: Citoval bych z jednoho Deníku ČST. Dr. Bohuslav Kále, federální úředník, hovořil o neklidu a napětí úředníků státní federální zprávy. Tak ti hoši prožívají neklid a žijí v napětí, protože 31. 12. budou muset podle zákona končit. Čili nazdar kašpar a všichni domů, chlapci, ale mezi nimi je neklid. Je zvláštní, že se jich zmocňuje neklid nyní po dvou letech, kdy národ z neklidu nevyjde, zaměstnanci v závodech nemají jistotu, neví, co budou vyrábět, peněz mají málo. Ty jsou neklidní dva roky, ale to je normální. Zatím co federální úřednický neklid je něco neobvyklého. A co říkal dále. Dr. Bohuslav Kále. Uklidnil naší veřejnost, že o ty hochy a děvčata bude dobře postaráno, řekl, cituji: „Většina přejde plynule, bez rozvázání pracovního poměru do České republiky.“ A já se ptám, jakým právem? To potřebujeme tolik federálních úředníků? Pozor, to mluvím o tomto problému stále v souvislosti s kulturou, abychom viděli, kam ty peníze mizí. Takže, občane, ještě více se ohni, sedřeme ti hřbet, ale federální úředník, aby nám ho neofouklo, přejde v klidu do České republiky! Teď pozor. Někteří chtěli pětiměsíční odstupné a hned nastoupit do nového zaměstnání. To znamená, že ten neklid také pramenil z toho, že ti dobří hoši a děvčata chtěli ke konci roku pětiměsíční odstupné a přejít plynule do státní správy České republiky. Ale cituji dál. „Převážná většina jich do České republiky přejde, napětí je zbytečné!“ Citoval jsem pana Dr. Kalého. Takže, zaplať bůh, napětí povolilo, kámen nám spadl ze srdce, protože se nás to netýká, my to jenom zaplatíme… a teď pozor! Kolik myslíte, že jich je…

 

M: Nemám představu…

 

R: Je jich několik desítek tisíc. Několik desítek tisíc neproduktivních sil přejde do služeb České republiky! Jak potom mají zbýt peníze na kulturu, jak mají být peníze na zdravotnictví? Jak mají být peníze, když se zaplatí několik desítek tisíc federálních úředníků, kteří byli neklidní. Zase musím říci, stejný metr na vás, chlapci a děvčata, jako na prosté občany. Nazdar kašpar.

Znovu si vzpomínám na toho poslance, co v televizi vyprávěl, jak jsou oni poslanci skvělí, jak by to vlastně nepotřebovali přejít do té druhé komory, jak mnoho z nich je tak schopných, že se okamžitě uchytí jinde! Protože nás mají tak rádi, tak se obětují a půjdou do Senátu, ale já si říkám, když jsou tak chytří, ať se seberou a jdou. My na ně nemáme. Jděte si do těch lepších profesí. Nerad končím otázkou, ale jestliže s námi a se státem takhle bělogvardějci zacházejí, skoro stejně jako komunisté, no tak kdo se nás zastane, když Se takhle chová vládní koalice? A znovu se ptám. Na to jsme volili ODS? Na to jsme volili zastánce tržní ekonomiky, aby takhle mrhali státními penězi? Takže tady jsou peníze na kulturu. Protože tohle v Německu není, tam je trh zdravý a ne ten náš tržní socialismus, který jsme si zavedli. Ale kdo v tomhle udělá pořádek? Pro mě je hrozná představa, že budeme čekat do dalších voleb, než zase vyženeme tyhle. Kdy už konečně přijde někdo, kdo bude poctivý a bude myslet na to, že je tam, aby sloužil občanům. Oni vydávají zákony pro sebe. Nový zákon o sociálním a zdravotním pojištění zvýhodňuje velké podniky a víte proč? Protože oni ty velké podniky mají. Ty akciovky, na tom hrozně vydělají. Postižená je drobná a střední vrstva!! Budete platit dopředu, podle letošního roku, i penále vám nařídíme! Vše dopředu na dlaň, hodně plať a hned. Potřebujeme prachy a my je nepoužijeme ve tvůj prospěch, občane. My je promrháme! Nakoupíme si drahá auta, nakoupíme si drahá zařízení, převezmeme několik desítek tisíc nepotřebných úředníků, uděláme ti Senát a jistě i něco dalšího a ty plať a plať, občane. Sol jak mourovatej. My, bělogvardějci, jsme stejní jako komunisté. Má to jednu výjimku. Netýká se to soudců. Všechny soudce z federálu ano. Vítejte, chlapci, ale nepotřebné úředníky?

 

M: Zdá se mi, že se strany vládní koalice smířily s Václavem Havlem a dělá to dojem, jako by každý pokrčil rameny a řekl: Když není nikdo lepší –a to ani nehovořím o opozici. Myslím si, že to pro formát politika Václava Havla není nejlepší pozice pro jeho funkci. Co si o tom myslíte vy?

 

R: Máte úplně pravdu. Kdybychom to rozvedli, zase bychom skončili u toho, co jsme si říkali už několikrát. Jsem přesvědčený, že se Václav Havel zamiloval do role prezidenta a ztrácí všeobecný pojem o okolním světě.

Dám příklad. Na mou výstavu přišel kamarád, kterého si nesmírně vážím, nesmírně slavný režisér. Byl celý ztrápený, a tak jsme spolu mluvili. Mluvili jsme o politice, o čem jiném, že? Já jsem mu říkal, že se těším na to, až jednou budu mluvit s panem prezidentem Havlem a jak to na něj všechno vysypu. On mi na to řekl, abych se moc netěšil, že na něm leží také spousta problémů a že za ním byl, prý ho velmi ochotně přijal, nekrátil čas jeho návštěvy, pozorně ho vyslechl, ale viděl prý na něm, jak je někde jinde. A tenhle režisér, jak viděl vliv té ochranky okolo, jak vymetá kouty, pečují o něj, aby se mu něco nestalo, to se všechno na člověku nutně musí projevit. My jsme sice oba tvrdili, že nám se to nemůže stát. Já si tím ale úplně jistý nejsem, ale mám pocit, že pan prezident Havel opravdu přistoupil na ponižující podmínky, aby byl zvolen. I když se možná vnitřně kojí nadějí, že si to s nimi, jako prezident vyřídí. Nevyřídí, nastane to, co říkali na Svobodné Evropě, studená válka mezi vládou a parlamentem a nebude to k ničemu. Mám dojem, že se pan prezident Havel nechal vmanévrovat do velice nešťastné pozice.

 

M: Já si také myslím, že pokud se nějaká strana nebo koalice rozhodne pro nějakého kandidáta, mělo to být provedeno jednoznačněji a neměly by se hledat takové a onaké chyby a trumfovat se výhradami…

 

R: Řekl jste to správně. Důstojněji! Když se totiž říká, on tu stejně lepší není a on je na to nejlepší! To je samozřejmě urážející. To totiž znamená, že kdyby se naskytl kdokoliv jiný, tak by ho vzali raději!

 

M: Buď ano nebo ne! A ne, musíme si s ním ještě pohovořit a aby rozptýlil naše pochybnosti… atd. Z toho tvrzení je jasné, že když je někdo nejlepší, tak je prostě nejlepší a není třeba o ničem diskutovat. A to by bylo nejlepší k postavení a pozici prezidenta. Jasné východisko.

 

R: Když jsem četl o kandidatuře pana Stráského, tak se mi vybavila ta nešťastná formulace, se kterou vstupoval jako nový ministr do svého resortu. Že má rád vláčky už od dětství, takže mu nebude dělat problémy řídit ministerstvo dopravy. Možná, že kromě vláčků míval rád i hrad. Je to absurdní, co se v naší politice děje.

 

M: Právě v souvislosti s Václavem Havlem se stále upozorňuje na jeho chyby a politické přehmaty, ale na druhé straně je řada politiků, které nebudeme jmenovat, kteří udělali daleko hrubší chyby. Které byly spojeny s aférami, s úplatky, korupcí, porušením morálky atd. A v této souvislosti na vás vznáším otázku, zda je vůbec něco, na základě čeho by dnešní politik naší scény mohl být okamžitě odvolán. Je něco takového?

 

R: Já myslím, že ne. To je zoufalství naší politické scény. To je to, co žene ostatní k tomu něco dělat. Nemáme žádné zákony o kolizi zájmů. Poslanci mohou cokoliv, nic jim v ničem nebrání. Tady já vidím tu katastrofu. Když lidé rozhodují sami o sobě. Například platy. Je absurdní, když poslanci rozhodují o výši svých platů. To je ten předobraz bídy. Takhle rozhodují o všem. Pak se můžete dozvědět, například ve frontě v obchodě, že narkomafie pronikla do vlády s velice jednoduchým vysvětlením. Všimněte si, jak se nepředkládá zákon o obchodu s narkotiky. To jsou sice lidová vysvětlení, ale znáte to s tím šprochem!

 

M: Musíme upřesnit jednu věc. Když sledujeme ohlasy našeho pondělníku, tak se na ně názory pochopitelně různí. Lidé nás v každém případě se zájmem poslouchají. Někteří říkají, že to je jakoby kritika zprava, že to je až moc zprava, někteří zase píší, že je to na jejich vkus příliš zleva a některým se to zdá příliš kritické, některým míň. Tohle bychom měli upřesnit.

 

R: Vysvětlím to rád na klasickém příkladu. Fakt je, že pražská veřejnost si už na mě trochu zvykla, zaplať pánbůh, ale já jsem udělal takový zvláštní vstup. Volala mě moje přítelkyně Marta Růžičková z hradeckého vysílání po Novém roce a požádala mě o novoroční vstup. Celé vysílání bylo takové rozverné, známé osobnosti, kterým volala, přála jim všechno nejlepší a oni posluchačům… Já jak jsem byl nažhavený sociálním pojištěním a zdravotním – touhle velikou krádeží, největší krádeží této republiky – tak jsem to do toho rádia vypálil. Byl jsem ale konkrétní, mluvil jsem o zrůdnosti těch daní, o likvidaci malých a středních podnikatelů.

Fakt je, že jsem vzbudil nesmírný rozruch ve Východočeském kraji. Volali mi někteří podnikatelé a děkovali mi se slzami v hlase, že jsem se jich zastal, ale pak mi paní redaktorka Růžičková říkala, že volala také spousta lidí, že jsem komouš. A to je ten strašný omyl. Lidé zapomínají, že moje kritika není ani zleva ani zprava. Já bych o sobě spíš řekl, že jsem pravicový politik, ale dnes již kritizuji z občanského pohledu. Ve volbách jsem neprošel, jsem řádný občan, nehledím jestli je levo nebo pravo.

Vy jste, když jsme spolu jednou mluvili, uvedl krásný příklad. Když budu stát ve frontě, neskutečné frontě, jaká dnes byla ve spořitelně, tak velká fronta, že šla až ven, tak je jedno, jestli jsem levičák nebo pravičák. V té frontě jsme postiženi oba. Já se snažím, aby moje pohledy na věc byly naprosto nestranné, proto mně nadávají, když řeknu, můj přítel Pavel Dostál, že je to levicový poslanec. Druzí mi nadávají, když se vyjádřím k něčemu, co je hodně pravicové, třeba že mám rád skiny. Já se vyjadřuji jako občan a myslím to naprosto upřímně a snažím se vše hned zdůvodňovat nebo vysvětlovat. Nevím, jestli se mi to ovšem daří.

 

M: Myslím, že to vysvětlení snad bude stačit s tím, že jeho podstata spočívá v tom, že jde o občanský pohled. Když jste hovořil o těch frontách třeba ve spořitelně, myslím, že bychom si mohli popovídat o tom, jak je vlastně hrozné, když vláda vydá nějaké pokyny, co občané musí splnit, aby mohli provozovat živnost nebo být ve svobodném povolání, mít vlastní příjmy a přitom nevytvoří podmínky pro to, aby se to důstojně dalo absolvovat. Kolotoč front, člověk čeká. Vždycky jsem si spojoval fronty s totalitními režimy. Vždy jsem měl asociaci Moskvy, kde se čeká obrovská fronta na nějaký příděl chleba, nebo Rumunska. Nikdy jsem nevěřil, že by se ve společnosti, která má takové tržní ambice, znovu děly tak strašné věci, které dovedou člověka zdeptat třeba na celý den, ne-li na daleko delší dobu, jako jsou právě fronty, jako je arogantní, přebujelá byrokracie…

 

R: Zase jste vyhmátl podstatu věci. Já vidím největšího nepřítele moderního českého státu v byrokracii, v úřednících. Nárůst úřednického aparátu je kolosální. Narůstá geometrickou řadou a přitom se zpětně špatně a těžko odbourává.

Právě tento týden jsem hovořil s člověkem, který doprovázel ministra zdravotnictví Loma na jeho cestě po Francii. Říkal mi: Já jsem se s ním velice sblížil, vystupoval velice zásadově, zgruntu antikomunisticky, nabitý energií, co všechno udělá, tak jsme jezdili po Francii, on se nakoukal a říkal: Až se vrátím do Prahy, tak tě pozvu, přijdeš ke mně na ministerstvo a dáme to dohromady. A rozvíjel teorii, jak udělá takové České ministerstvo zdravotnictví, jako mají Švýcaři. Švýcary bych dával za příklad, jak jsou nesmírně úsporní. Takové ministerstvo s třiceti lidmi, takové funkční, úsporné ministerstvo, aby nezatížilo kasu. Načež se vrátil a nejen, že tomu mému příteli nezavolal, ale zcela se přizpůsobil té mašině. Nejen že neudělal švýcarský styl ministerstva zdravotnictví, on přijal sto lidí. A to já uvádím jako malý příklad zrůdnosti narůstání byrokratického aparátu. Považuji to za své poslání bojovat proti úředníkům. Oni se chovají arogantně, zpupně k lidem, kteří je platí. Na úřad přicházíte jako daňový poplatník, úředník by měl vyseknout poklonu a říci: dobrý den, občane, já jsem malý český úředníček k vašim službám, neboť jsem placen z vašich peněz.

 

M: Já to za vás vyplním…

 

R: Ano, oni nejenže za vás nic nevyplní, oni vám řeknou, jděte si támhle pro tuhle přihlášku, támhle jděte do Náplavní, zjistěte si číslo banky a tak to těm lidem háží přes pult, takhle nedůstojně. Ale hlavně, že si udělají sankce, to jo, to si určí, když nezaplatíte druhého, tak kolik zaplatíte na pokutách!

 

M: A samozřejmě správní poplatky, protože dnes každý administrativní akt nekonečně narůstá.

 

Informace

  • 22. 3. 2024