Za vaše peníze – kvalitní neochota!
M: Chtěl bych se teď věnovat čistě občanským záležitostem. I když to vlastně děláme pořád, protože když se bavíme o politice, snažíme se na ni dívat odspodu očima občanů.
R: Ano. A všimněte si, že když mluvíme o tzv. velké politice tak se míň rozčilujeme, ale jakmile přejdeme k té praktické, občanské politice tak se vždycky hrozně rozčílíme, nebo přesněji, já se vždycky rozčílím. Občanská politika má totiž podle mého prioritu.
M: Měli jsme, myslím, zpočátku takový pocit: jakmile přejdeme na tržní hospodářství, všechno se rázem zlepší. Třeba v oblasti služeb – číšníci najednou začnou být zdvořilí, vstřícní a obětaví, v obchodech to bude jiné atd. Ale ukazuje se, že tomu tak vůbec není. V mnoha restauracích se stále setkáváme s neochotou, arogancí, nepříjemnou obsluhou atd. Tržní mechanismus nefunguje automaticky a zřejmě bude nutné změnit mentalitu lidí.
R: Podle mě existují dva přístupy. Tržní, v němž působí třeba i ten bič nezaměstnanosti. Někomu není vlastní píle a podnikavost, ale je v něm geneticky zakódovaná poctivá, řemeslná práce, upřímný vztah k dílu. Pokud někomu taková vrozená schopnost chybí, musí být vynucovaná. Třeba jen přítomností majitele, je-li dost důrazný – všimněte si, že v hospodách, kde je majitel soukromník, to vypadá jinak, než v těch, kde, bohatý majitel má najaté i dobře placené zaměstnance. Ale ani vysoká mzda dneska nezaručuje kvalitu odvedené práce. A majitel, který to neví a nekontroluje si to, riskuje, že se v jeho podniku budou dít šílené věci. Kdyby byla skutečná nouze o práci, (určitá míra nezaměstnanosti je nezbytně nutná), vypadalo by to jinak. Podnikatel by mohl klidně vyhodit sedm lemplů, třeba zedníků, protože by věděl, že za dveřmi stojí jiných sedm zedníků, kteří vysloveně dychtí po práci. Ale zatím si podnikatel musí ty lemply držet, protože musí dokončit zakázku v termínu a ohrozil by sám sebe. Lidi holt nad sebou musejí mít karabáč a jeho funkci musí plnit nezaměstnanost. Jinak se nikam nedostáném.
M: Stejné je to například v opravnách. Když tam zanesete nějakou věc, lhůta k její opravě je neúnosně dlouhá, a ještě vám řeknou, že si musíte sehnat náhradní díl, protože oni ho nemají. Zkrátka rozvoj služeb je hrozně pomalý.
R: Mám podobné zkušenosti, i když se už začíná projevovat rozdílný přístup. Ale přijdu třeba do nějaké soukromé opravny a její majitel mi řekne, pane, tohle já nedělám. A já mu odpovím, no tak to začnete dělat! Mám v kapse peníze, chci po vás službu, a vy byste mě měl vyhovět, od toho jste v téhle branži profesionál. A zase jde o stejný princip: ty lidi k tomu nic nenutí, nic jim nehrozí. Vy si jdete dát opravit vysavač a on vás pošle k němu koupit třeba kotvu, že ji nemá na skladě. Vůbec ho nenapadne, že ho místo toho měl rychle poslat babiznu o třista metrů dál koupit ji, aby zákazník nepoznal, že ji nemají. Takovéhleho podnikatele by měl zničit jiný, který o kus dál opravuje stejné věci, ale poskytuje kompletní servis, má hezké prostředí, má tam kytky, je ochotný a ještě vás vyprovodí ke dveřím a dá vám vizitku. Ten by toho prvního bambulu měl zlikvidovat – jenže mě se zdá, že k ničemu takovému nesměřujeme, že pro konkurenci nevytváříme správné podmínky. U těch nejkřiklavějších případů by třeba pomohlo okamžité odebírání licencí. A bylo by to.
