Smrt na jazyku – vitamíny v krku!
M: Hodnoty znečištění na severu Čech dosáhly v posledních dnech téměř astronomické výše, jsou vyšší než kdykoli předtím. Ale zdá se, že zdraví lidí se stalo kartou ve hře ekonomických a politických zájmů.
R: Samozřejmě. Taky co se nestalo kartou ve hře politických stran. Myslím si, že tenhle problém opravdu nikdo neřeší. Několikrát jsem upozorňoval na plýtvání miliónů a miliard. Tahle i minulá vláda řešila problém znečištění ovzduší jenom na papíře – založí se ministerstvo, jmenují se úředníci, ale nic dalšího se neudělá. Stát to stojí jenom peníze a nic se přitom neděje. Přispívali jsme – jako federace – na hliníkárnu v Žiaru nad Hronom, stavěli jsme Gabčíkovo – Nagymaros, rozhazovali jsme peníze a mám pocit,že je rozhazujeme dál. A přitom, jak mi řekl jeden můj kamarád ze severních Čech, by tam za to už všechny komíny mohly být pozlacené. Nekoupili jsme žádné odsiřovací zařízení, aspoň já o žádném nevím, protože kdyby se nějaké vezlo, jistě by to televize po celou cestu přenášela v přímém přenosu. Nic se nedělo, jen se kecá, a lidem se – to mého kamaráda rozčílilo nejvíc – rozdají zadarmo vitamíny. Aby se jim veseleji umíralo.
M: Já mám skutečně pocit, že zdraví lidí, kteří žijí na severu Čech, se využívá v politickém a předvolebním boji, v boji o privatizaci, a přitom by péče o zdraví lidí měla být řešena nepředpojatě.
R: Já vám řeknu jak. Pořád se vytahujeme, jak máme vyrovnanou bilanci, jak se příliš nezadlužujeme, jak jsme na tom dobře. Panebože, tak se pořádně zadlužme, vždyť je to normální, všechny státy mají dluhy, půjčme si aspoň na ta odsiřovací zařízení, lidi by to jistě pochopili, vždyť část národa vlastně vymírá, dusí se.
M: Teď o něčem jiném. Jste členem Československého výboru.
R: Ano. Měl bych to možná trošku vysvětlit. Československý výbor vznikl ze zoufalců, kteří si myslí, že zánik Československé republiky byl zbytečný. Rád bych přitom znovu citoval slova pražského arcibiskupa, který ve svatovítské katedrále řekl, že jsme ‚promrhali dědictví otců‘. To je i můj názor. Myslím si, že k dělení republiky nemělo dojít, nikdo z toho ani v Praze, ani v Bratislavě neměl na Nový rok velkou radost. Československý výbor je organizace nadstranická, sedí tam zarytí Čechoslováci, já jsem taky zarytý Čechoslovák. To vůbec nevylučuje mé české vlastenectví, ale já jsem se prostě narodil jako Čechoslovák a jako Čechoslovák asi i umřu. Nedávno jsem byl v Bratislavě na prvním setkání Československého výboru se ‚slovenskými Čechoslováky‘. Bylo to strašně smutné, přátelé nám říkali, prosím vás, my už tu nemáme vůbec možnost mluvit, ani nic zveřejňovat, tady je hrozná cenzura. Předělávají se tu učebnice, píše se v nich Tiso – tatíček vlasti‘, ‚Hlinka – spasitel národa‘, falšuje se vztah k Čechům. Už tu nemůžeme nahlas říct, že na Slovensku byly jen 2 % průmyslu a zásluhou Čechů je ho tam dnes 26 %. Zásluhou Čechů nezahynul slovenský národ. Měl jsem z toho depresi, když jsem se vracel, a ta hranice mi ještě dodala. Tam, kde jsem dřív volně frčel s kapelou na koncerty, mě dnes zastavovali, a i když byli slušní, najednou jsem si uvědomil, že se s republikou stalo něco, co se nikdy stát nemělo.
Když jsem byl malý, způsobil jsem v první třídě jednu nepříjemnost. Do školy Na Santošce přišel komunistický ministr a ptal se dětí, jestli umějí nějakou písničku. Já jsem se přihlásil a začal zpívat:
„Náš tatíčku Masaryku, klidně dřímej v hrobě svém, to co jsi nám vybojoval, tomu věrni zůstanem.“
Masarykovu republiku rozbili a teprve v budoucnosti uvidíme, jak to bylo špatné pro nás pro všechny.
