JIŘÍ MUCHA I.
Bydlel jsem s Laufrem v ostravském Imperiálu a jdeme na večeři. Dole byla slavná zpěvačka, naše kolegyně (nenapíšu ani počáteční písmeno, protože už byste věděli, o koho jde), stála tam v recepci a chystala se taky do restaurace. Protože se s ní léta nesnáším, sedl jsem si k jinému stolu a zpěvačka večeřela s Laufrem. Celá debata u jejich stolu se nesla ve velmi vážném duchu, bylo vidět, že zpěvačka svěřuje svému kolegovi nějaké důležité informace.
Co ti ta káča vyprávěla? ptám se ze zvědavosti, když jsme seděli u baru.
Ale, povídá Pepík,… má těžkou depresi, to víš, stárne a chtěla by konečně vedle sebe někoho, koho by si mohla vážit, na koho by mohla být hrdá, někoho, na koho je spolehl Koho by mohla obdivovat a mít ho v úctěl
Rozčílil jsem se:
Husa pitomá! A co on? Co ten, který by byl v úctě? Čeho ten by si vážil? Co on by obdivoval za kvalitu?
Je to fakt, povídá Laufer a oba vzpomínáme, jak sama slavná zpěvačka dávala k lepšímu pro pobavení společnosti, jak v sauně usnul její muž a ona tam šukala s kapelníkem své doprovodné kapely a jak u toho byli ještě dva její hudebníci a všichni se jejímu manželovi smáli!
Přemýšlíme, proč bychom si měli zpěvačky vážit, a hledáme nějaký záchytný bod, od kterého by se odvinula vzájemná úcta, ale nic nenacházíme!
Už to mám, říkám Pepovi,… jí by pomohl inzerát tohoto znění:
Slavná zpěvačka hledá hodnotného muže, vzácného charakteru, za účelem soužití při vzájemné úctě! Nabízím parohy jako Petřínská rozhledna a mnoho švagrů v oblasti pop-music! Zn: Sauna – základ úcty!
Oba se tomu smějeme a už předem litujeme toho, koho zpěvačka k uctívání získá! Buď klidný, říká Pepík, však ta se nečapne a každý ji vykope, jako její první muž!
Vzpomínám si ještě, vyprávím Laufrovi, když už jí myjeme zadek,… co mi řekl Petr Novotný (skokan na gumě), jak jednou byl na zkoušce a zpěvačka tam měla svého malého potomka. Byl tam i její muž a taky kapelník její kapely a bylo vidět, jak oba s takovou láskou a něhou hledí na to dítě a jak si oba myslí, že je jejich, protože ta zrádkyně nakukala oběma, že jsou otcové! Tomu ze sauny, i tomu z manželského lože.
A oni se, ti troubové, podle toho chovali, povídá mi Novotný,… a mně ti to přišlo tak k smíchu, protože to dítě nebylo podobné ani jednomu, a všichni jsme z toho měli děsnou prču, jak se dva otcové trumfují v jistotě!
Pepa Laufer, sám velký znalec žen, mi vypráví, jak se dožadovala úcty jedna herečka Černého divadla:
Mám to od manažéra, protože v divadle z toho byla veliká psina.
Ta holka si vzala velmi slavného a zavedeného umělce. Byla pyšná na to, že nosí jeho jméno, a vyžadovala zvláštní zacházení. Přitom ji v tom divadle šukal nějakej technik, co tam pucoval boty a běhal pro pivo! A tak ráno, když vylezla ošukaná od toho technika, se načančala u zrcadla a zakazovala si v restauraci, aby se před ní mluvilo sprostě, hned se urážela a odcházela a požadovala, aby jí vykali a pouštěli v autobuse sednout. A ještě mnoho dalších privilegií vyplývajících z jejího ctnostného manželství. A pořád o něm mluvila (o svém manželovi, ne o tom bedňákovi), a když přišel do divadla, pyšně si ho vodila mezi všemi a ten bedňák se jim poškleboval oběma. My to všichni věděli a viděli a říkali jsme si – je to možný, je tak blbá nebo co? Co si ta kráva vlastně myslí?
Máš pravdu, říkám Laufrovi,… vzpomínám, jak jsem si k nim jednou v Bratislavě sedl ke stolu na snídani, a když ona na vteřinku odběhla, naklonil se ke mně její manžel, můj slavnej kolega, a povídá mi – Ringo, prosím tě, já vím, jak ty, když se rozjedeš, dokážeš mluvit sprostě… prosím tě, ona je na to M. strašně citlivá… prosím tě, je taková jemná, však víš, každý není… znáš to, prosím tě, ovládni se!
Já jsem mu to, Pepíku, slíbil, ale celou dobu, co jsme seděli u tý snídaně a mluvili spisovně, jsem na ni koukal a představoval si, jak na ní rajtuje ten bedňák a krká a prdí u toho!
Jo, není nad to, když si někdo dokáže získat úctu a vážnost, smějeme se, a vtom do baru vchází zpě…
