PŘIVÁZ. J. A JEJÍ SESTRA KRÁVA
Tahle epizoda bude mírně narušena tím, že se všichni aktéři jmenují od J, takže musím dobře figury prezentovat a vy musíte dávat trochu větší pozor, nic víc.
Jsme lidé různí a různě se chováme. Já bych třeba nebyl dobrým hráčem pokeru, protože je na mně děsně vidět, jaký mám karty! V divadle se mnou nikdo nechtěl hrát cviká, protože když jsem se po rozdání rozzářil jako sluníčko, všichni pokládali karty a nikdo do toho nešel. Nic nepomohlo školení Oldy Navrátila – kamenný ksicht! Snažil jsem se, ale nic plátno. Koukám do země – poznaj, co mám za karty! Koukám z okna a klidně si hvízdám – poznaj všichni, že mám dobrou kartu!
Co mám ale dělat, uznejte, když mi přijdou čtyři esa, tak to je důvod k radosti, ne?
Nechtěl jsem ale tenhle důvod uvádět, protože není typický. Už jsem se přiznal, že karty nejsou moje silná stránka, i když je rád hraju (viz Ota Jirák – už je poslední kolo a Ringo neví, s kým hraje a jaký jsou trumfy).
Chtěl jsem jen udělat úvod složitosti přetvářky. Vždycky, když jsem něco proved, maminka to hned poznala. To se se mnou táhne pořád. Kdybych jezdil načerno, stačilo by revizorovi podívat se po vagónu a můj ksicht by němě volal – Tady! Tady! Tady jsem! Černá jízda!
Když jsem se čirou náhodou zapletl s děvčetem některého ze svých známých, či nedejbože přátel, vždycky jsem se jim musel léta vyhýbat a mazat na druhý chodník, protože vina se mi nesmazatelně vryla do tváře a já v hanbě prchal!
Jak jsem ale napsal, každý je jiný, a tak můj manažer J. se vyžíval ve své vině a kochal se hanbou jiných. Tam, kde jsem já cítil lítost nad svým proviněním, hanbu s tím spojenou, vyžíval se J. v ponižování postiženého.
Vždycky mi to strašně vadilo,takže jsem musel jít pryč a představovaná hanba mi znemožňovala zúčastnit se kapelového posměchu dotyčnému.
J. přišla do fučíkárny za svým mužem bubeníkem J. Už u toho byl manažer J. a spustil přede všemi.
Teda, J., ty máš ale krásnou ženu, viďte, kluci! To ti ji musí všichni závidět! Něco takového se jen tak nevidí, co?
Bubeník J. se přitrouble usmívá a přitakává. Jeho žena J. se k němu tiskne a zamilovaně na něj hledí.
Ale manažer J. pokračuje: To je klika, mít takovouhle nádhernou ženu, vědět, že ti ji všichni záviděj, a ona je ti věrná! Věrná jako skála, co?
Bubeník J. přitakává, jeho žena J. taky!
To je ženuška! To je radost! Gratuluju ti, J.! volá manažer J. na celou fučíkárnu.
Celá kapela se směje J., já pádím v hanbě pryč a je mi toho nešťastnýho vola líto. Až v šatně ale slyším skřehotání manažera J. o přednostech věrné ženy J.! Všichni dobře víme, že manželka J. chodí šukat k manažerovi J., který s ní obcuje ještě ve společnosti svého nohsleda Č.
Cituji: Ty vole, to jsou kurvy! rozčiluje se a současně chválí manažer,… J. má pěknou sestru… pěknou, takovou kyprou, udělanou slovanskou samici, mrchu krev a mlíko, má muže nějakýho právníka na ministerstvu či co, a to je ti děsná kráva! Představte si, my je šukáme po celým baráku, přivazujeme je ke schodům, musej dělat naše otrokyně a všechno, co poručíme, musej splnit a těm kurvám se to děsně líbí! A ta její sestra kráva pořád říká – kluci, prosím vás, pozor, ať není malér, já jsem děsně plodná… prosím vás, kluci, pozor!
To víte, jak s tím začala, tak my to do ní pereme navostro, co to dá, do tý krávy, ať to přinese domů, tomu debilovi, co si ji vzal!
A nebojíte se, že bude průser? ptá se kytarista K.
Vždyť to do ní rve každej, do tý krávy! Co jsem se ptal kluků, ona to vykládá každýmu a to víš, jak s tím začne, tak ji všichni vosolí, to je přeci bžunda, ne?
Hudebníci se smějí, protože vědí, že je to hezký chlapský zvyk. Jak je nevěrnice vdaná, má vážnou známost, či je reálná naděje na někoho to svést, plodí a plodí, ať se s tím ta kurva už nějak vyrovná!
Považoval jsem to za děsnej podraz a nechápal jsem dlouho smysl tohoto jednání. Ptal jsem se vždycky pachatele, který to navíc vyprávěl pro pobavení společnosti, jestli je mu jedno, kde a jak bude jeho případný p…
