NE, PITÍ NE! TO PATŘÍ MÉMU MILÁČKOVI!
Uvědomuji si, jakou jámu jsem sám sobě vykopal, když jsem se pustil do tyhle knihy. Můj úmysl byl čistý a nápad jednoduchý – nastavit zrcadlo nám všem, aby si aspoň někdo tu a tam uvědomil něco a jen trošičku zkusil udělat to lepší. Teď zjišťuju, že příběhy vyprávěné mezi kamarády a budící bujaré veselí jsou najednou jiné, když je napíši.
Veselé stává se smutným a naopak! A nejhorší je, že jsem si usmyslil, že budu každý příběh komentovat, že se pokusím udělat nějaký závěr, takové shrnutí, ale vidím, že to nevychází.
Naráží to na dva problémy. Ten první je pravdivý přepis sdělených příběhů. Dokaž být nad věcí, pokus se shrnout věci jako žalobce a obhájce současně před čtenářskou porotou.
Pochval! Odsuď! Zesměšni! Ale nevyčleňuj se z té Sodomy a Gomory, nedělej se lepší, ať si čtenář neřekne – hleďme, Jeho Svatost pan pokrytec v tomhle divadle života. Je to velmi těžké.
A druhý problém je ten, že popisovaným příběhům vůbec nerozumím. Neporozumím tomu, co se děje v hlavě dotyčné osoby, jak uvažuje, že se chová zrovna takhle nelogicky!
Některé ty věci nosím v hlavě už léta, a když si na ně vzpomenu znovu, marně hledám odpověď.
Můj přítel V. byl šťastně ženat. Zplodil dvě děti a vše bylo k naprosté spokojenosti, až potkal osudovou dívku. Musím přiznat, že byla velmi pěkná a všem se líbila, l vzplanula láska mezi dvěma lidmi a události, jak tomu v takových případech bývá, dostávaly spád.
Doma to prasklo, žena nešťastná, děti plakaly nešťastné a i můj přítel V., citlivý člověk, byl nešťastný z toho všeho ve svém štěstí.
Dívka – krev a mlíko – pocházela z velmi vážené rodiny, která ve společnosti mnoho znamená a ekonomicky je silně nadprůměrná.
Láska je mocná čarodějka, a tak přítel V. přes všechny překážky opustil svou rodinu a rozvedl se.
Dívka – krev a mlíko – vzbouřila se proti vůli, radám a domluvám svých rodičů, nechala se vydědit z domu, rodiny i majetku a vzala si za muže mého přítele V.
Chodili všude spolu a nebylo jediného utkání, aby s láskou nesledovala svého muže, jak kope kulatý míč.
Ona, studentka, nevydělávala nic a můj přítel V. velmi málo. S láskou žili téměř nuzně spartánsky v jedné místnosti a spali na posteli za skříní, která v polovině malé místnosti oddělovala část na spaní a na žití.
Do pytle, to je ale láska, záviděli jsme příteli V. jeho mladou ženu. To je, pane, ženská, která opustí hojnost a dostatek, teplo rodičovského krbu pro lásku ke svému manželovi a sdílí s ním komůrku velmi těsnou!
Uprostřed manželského štěstí octla se dívka – krev a mlíko – v mém ateliéru – doupěti neřesti. Šlo o nějaký kšeft, ale jak ji tam vidím sedět, Bůh mě netrestej – děvče krev a mlíko, něco pro horňáka i dolňáka, ďábel, prevít jeden, ve mně zvítězil, takže jsem lil do mléčné dívky whisku, doufaje ve špatnosti své mysli – co kdyby… známe nejeden případ…
A tak jsem použil také (viz kapitola Čestné neférovosti) velmi pomlouvačnou kampaň proti svému příteli – skvělému klukovi.
Krev a mlíko se jen smálo a všechny útoky na milovaného V. nezabíraly, jako bych hrách na stěnu házel. A najednou to přišlo jako blesk z čistého nebe!
Když jsem hanobil (samozřejmě že neprávem!) mužskou a erotickou zdatnost přítele V., řka, jak může stačit něco takového něčemu takovému, jako je krev a mlíko, když jsem byl předtím zhanobil nuzotu jejich bytí, tak to prásklo! Krev a mlíko se přiznalo, že ji šuká jakýsi desetibojař!
Byl to takový šok, že jsem na to přestal mít chuť. Jedna rodina se rozbije, dvě malý děti nešťastný, ona z domova odejde, nouzi s přítelem drží, život společný sdílí v ústrcích a odříkání, ale desetibojař ji šuká! Proč? Ptám se znovu: proč?
Ne proč šuká s desetibojařem, tady bych vilnou mrchu dokázal pochopit i omluvit, a to i přesto, že jsem lhal a V. je v pelíšku dobrej, to všechno bych možná s potlačením veškerého logického myšlení pochopil, ale nač ten mazec? Proč ta zkáza? Co se všechno udalo za zbytečné špatnosti!
Nenašel jsem odvahu se zeptat, proč jsi, t…
