JÁ NEBOHÉ KACHŇÁTKO, CO JSEM KOMU UDĚLALO?
Je 16. září, což je pátek, a já sedím na chalupě v Krkonoších, kam jsem byl přibyl včera večer a zůstanu tady až do neděle do oběda, a své dceři Judy i své uprchlé ženě, která přijela s námi, jsem s autoritou sobě vlastní oznámil, že v neděli před obědem je návrat děj se, co děj, počasí-nepočasí, kdybych je měl srazit z lehátek, jede se, neb nás čeká ligový zápas s Jabloncem a já tam nejen nemohu chybět, ale musím být v Praze –včas, abych mohl opruzovat na stadionu již dvě hodiny před zápasem. Mám tam totiž samé důležité věci:
Nacpu se do kanceláře k panu ing. Leskoví a nechám si do nejmenších podrobností vyprávět naši remízu ve Stockholmu. Pak budu číhat u šaten hráčů a odchytnu si trenéra Beránka, aby mi řekl, jaká je nálada v mužstvu, a pokusím se vyzvědět sestavu a jaké dal pokyny našim chlapcům. Potom se posadím do klubu a budu až do zápasu žvanit o fotbale –páni, jaká rozkoši
Český čtenář pochopí, že mám tedy řádný důvod přerušit víkend, který naštěstí je zatím odporný. Je sedm nad nulou a prší. To mi ale vůbec nevadí, protože jsem přijel psát knihu.
Jelikož do všech svých knížek trousím příhody svého života, vědí čtenáři mých předchozích, že naši rodinu tvoříme: já, má dcera Judy, její štěně Sety a kocour Mikeš. Můj syn má svou rodinu a svého psa a svoji práci a své starosti, a tak k mé žalosti má velmi málo času na užší kontakty se svou základní rodinou, od které se sňatkem oddělil.
Ptáte se tedy, co zde dělá moje – před čtyřmi lety uprchlá – žena Magda? Pravý důvod nikdo nezná, neb babizna, jak jí s láskou říkáme, dokonale mlží, ale „ten pravý“ zřejmě má nějakou práci mimo Prahu a Magda nemusí dělat ve svém novém domově sváteční neděli a může jet s námi.
Uprostřed společnosti sním svůj staročeský jihosedlácký sen o důstojném stáří pravého muže. Obýváme římovský statek do čtverce s vraty a uzavřenou zdí. Nalevo žije syn s rodinou, napravo dcera s rodinou, já sedím ve štruksovejch kalhotách uprostřed na vejminku, kouřím fajfku, smrděj mi nohy v holinách, mám o všem přehled, všechno se odehrává na prostorném dvoře před mýma očima.
Babizna vedle kydá hnůj, já lezu z levého křídla statku do pravého, všude se mě ptají na radu, do všeho mluvím, o všem rozhodují já, milovaný tatínek. Ty, Míšo, se ženou pro vojtěšku! Ty, Judy, s mužem jeďte pokosit to žito! Děti pobíhají po dvoře a volají: Dědečku, dědečku, všude plno zvířat, která miluju a která nezabíjíme, každé zvíře má své jméno a právo na život na našem statku. Tak běží staročeský ideální život celý týden v dokonalé symbióze s přírodou a Božími zákony.
V pátek si beru džíny a svetr, celý statek, všichni se sbíhají rozloučit se s dědečkem, i babizna slzí, stále však vidlemi kydá hnůj
Syn mi vyváží ze stodoly jaguára, přesně stejného, jako má Ringo Starr, a já odjíždím do Prahy do senátu, nebo parlamentu, to je fuk, a tam z tribuny za jásotu mých věrných Čechů rozsekám na cucky levici i pravici!
Ze senátu či parlamentu, to je fuk, odjíždím za jásotu shromáždivších se Pražanů na Slavii, kde porážíme za umělého osvětlení Spartu po velkém boji 4:3 a rozhodující čtvrtý gól Slavie dává Franta Veselý, kterého poslal trenér na hřiště na mé výslovné přání v 89. minutě zápasu.
Po vítězství Slavie odjíždím ke své přítelkyni, o které nikdo neví, která má svůj byt a celý týden klečí před mou fotografií a čeká, až přijedu.
Je to vysoká, dvoumetrová blondýna se čtyřkama kozama, zelenejma očima, v posteli čuník, v životě filozofka a děsně mě žere – Mistře… můj drahý, jediný, Mistře, miláčku, no, pojď… zkus to znovu, no, nejde to? To máš fuk, lásko! Jednou mi to stačilo! Hlavně že jsi u mě! Ráno se to ještě jednou povede, zelenooká jásá, pláče při loučení a zamyká se ve svém bytě, než opět přijedu.
Vracím se na statek, všichni vybíhají, je krásný jihočeský ráno, beru si posraný holiny, fajfku, sroluji si pečlivě kraje rádiovky do ruličky, sedám na zápraží a sleduji, jak babizna kydá hnůj.
Není to nádhera? Aspoň mužský muse…
