Poslední aristokratka (Evžen Boček)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

7. 3.

 

Otcův subdurální hematom se do rána vstřebal. Zázračné uzdravení zřejmě způsobila igelitka s včerejší tržbou, kterou si dal večer pod polštář a do rána na ní spal. Během ranního sprchování si přezpíval většinu šlágrů pana Spocka a nakonec přidal ještě Helenčino svět je nádherný, růžový, béžový.

Ještě před snídaní vlastnoručně dosmýkal z depozitáře esesácký trezor uklizený kvůli novinářům a hákový kříž na dveřích přelepil výstražnou tabulkou s lebkou, zkříženými hnáty a nápisem POZOR JED!, kterou objevil na půdě.

Bankovky z igelitové tašky zamkl do trezoru a všechny tři klíče si zavěsil na krk, ačkoliv je na každém nápis Heil Hitler a jejich hmotnost vzbuzuje obavy ze zlomení vazu. Zároveň dospěl k rozhodnutí, že nahradí Miladu v pokladně, což zdůvodnil tím, že bude v přímém kontaktu s návštěvníky. Obávám se, že otci nejde ani tak o přímý kontakt s návštěvníky jako s jejich peněženkami.

Tímto tahem si otec také vyřešil problém naprostého utajení tržeb, který ho trápil celý včerejšek. Když se ho odpoledne Milada ptala, kolik se vydělalo, uvedl poměrně vágní údaj nic moc. Přitom návštěvníků bylo podle mého odhadu víc než včera. Milada je v roli průvodkyně neocenitelná. Nejen že svědomitě provází návštěvníky, ale současně zvládá kontrolovat Josefa a usměrňovat Denisku. Občas jsem měla pocit, jako by se vyskytovala zároveň na několika místech. Díky jejímu nasazení jsem dnes absolvovala vcelku přijatelných sedm prohlídek. Bohužel si nejsem jistá, jestli se takové tempo dá vydržet celou sezonu. Josef nevydrží určitě. Navzdory Miladinu napomínání jsou jeho prohlídky stále kratší a odbývají se v téměř naprostém tichu rušeném jen šoupáním papučí.

Svoji poslední prohlídku dnes zvládl za dvacet minut, přičemž většinu času strávila jeho skupina v sále předků pokřikováním na figurínu čarodějnice zavěšené v komíně. Katakomby a rodinnou hrobku zatajil úplně. Na jednu z Josefových prohlídek odběhla z kuchyně i paní Tichá, jelikož provázejícího Josefa zažila naposledy před patnácti lety, když na Kostku přijel bulharský velvyslanec. Vrátila se s tím, že se nic nezměnilo, byla ovšem mimořádně rozčilená. Na dotaz jedné malé holčičky, kde je ta stará čarodějnice, prý Josef ukázal na fotku rozesmáté Helenky Vondráčkové, čímž u paní Tiché málem vyvolal infarkt.

U večeře na Josefa křičela, že Helenka není žádná čarodějnice. Josef se smutně usmál a řekl, že ji asi neviděla nenalíčenou, čímž přiměl paní Tichou k vydatnému loku ořechovky přímo z lahve. Milada si také myslí, že bychom se o Helenku neměli otírat, aby nás nezažalovala. Kromě zneuctění Helenky vytýká Milada (právem!) Josefovi mnohem závažnější prohřešky:

• zkracování prohlídek

• vynechávání místností

• výklad omezující se v podstatě na organizační pokyny

• hrubost — poté co si nějaký hošík pohladil vycpaného krokodýla, dočkal se od Josefa výstrahy: Ještě jednou na něco mákni a urazím ti pracky.

• trvale otrávený až nenávistný výraz v obličeji

• na dotazy reaguje Nevím, zeptejte se v pokladně.

Josef zasáhl Miladu na citlivém místě, když prohlásil, že v porovnání s jejím otcem je komunikativní a vstřícný lidumil. Vzápětí dodal, že v Čechách neexistuje zámek ani hrad, kde by kastelán otročil muflonům. Přitom filozofické fakulty jsou plné romantických pitomců, kteří si za bydlení na zámku radostně ušoupají nohy. Nevím, jestli na jednoho obyvatele připadají v Čechách tři studentky kunsthistorie a pět budoucích politologů, jak tvrdí Josef, a jestli je zájem o provázení několikanásobně větší než o brigádu u McDonalds, ale bez průvodců se podle mého názoru neobejdeme. Ostatně i Milada opatrně naznačila, že heslo Všichni dělají všechno bude nutné mírně upravit.

Ani ne tak kvůli tomu, aby si Helenčin nactiutrhač mohl dál válet šunky, jak vcelku správně odhalila Josefovo volání po brigádnících rozezlená paní Tichá. Uplynulé dva dny totiž ukázaly, že dostát scénáři Totálního zámku není možné bez toho, aniž bychom se naklonovali. Při nejlepší vůli je fyzicky nemožné provázet skupinu návštěvníků a současně se procházet po nádvoří s guvernatkou a nějakým zvířetem. Nemluvě o vytváření živých obrazů a malebných skupinek na prohlídkové trase. Ke změně Miladina názoru nepochybně přispělo i několik zápisů v knize návštěv, kde se dokonce objevuje slovo podvod. Jakýsi Karel Vrána s rodinou si stěžuje, že místo hraběcí rodiny a služebnictva viděli jen přiblble se usmívajícího chlápka se síťkou na vlasy a divnou ženskou mluvící chorvatštinou.

Otec ovšem o náboru nových sil nechce ani slyšet, jelikož nemíní živit bandu darmojedů blábolících nesmysly. Průvodkyně na Orlíku prý nebyla schopná ani správně vyslovit jméno svého chlebodárce a místo Schwarzenberg vytrvale říkala Schwanzenberg, což u německy mluvících návštěvníků vyvolávalo značné rozpaky.

Vzdělanostní úroveň českých vysokoškoláků neznám, ale zdráhám se uvěřit, že by mohla být nižší než Denisčina. Dnes jsem zaslechla, že v bitvě u Waterloo zvítězil Winston Churchill. A raději ani nechci vědět, co Deniska říká návštěvníkům o mně. Skupina dětí z jedné její skupiny na mě po skončení prohlídky křičela: Strašidlo!

Později

V německo-českém slovníku jsem si našla význam slov Schwarz a Schwanz.

Pokud se nám podaří přesvědčit otce a přijmeme nějaké průvodce, bude nutné kontrolovat, co návštěvníkům říkají.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024