Poslední aristokratka (Evžen Boček)

14. 12.

V noci se mi zdálo o břišních tanečnicích.

U snídaně byl otec stále zasmušilý. Pozoroval Olina s Laďou, jak chlemtají kuřecí vývar z desetilitrového kastrolu, a ztrápeným hlasem je pobízel, ať se nají do zásoby, protože bída a hlad už stojí za dveřmi. Nevím jak bída, ale hlad za dveřmi určitě nestojí. Zásoby masa odhaduji tak na rok. Dnes v noci se v umělé líhni narodila další várka housat. Ostatně co se stravy týká — jsem překvapená, jak rychle jsem si zvykla na kuchyni paní Tiché. Ještě před měsícem bych nevěřila, že se dají sníst napohled tak odpudivé věci jako tlačenka, pajšl nebo lečo. Kupodivu jsem zvládla i zabijačkovou polévku, přestože jsem stále přesvědčená, že jídlo by nemělo mít černou barvu.

Taky už umím oškubat, vykuchat a naporcovat drůbež a dnes jsem poprvé smažila vepřové řízky.

Odpoledne jsme s paní Tichou lezly po čtyřech v hlavním sále a ručně leštily parkety. Leštička už je několik let mimo provoz a Josef ji odmítá dát opravit, protože dělá velký hluk. Po včerejší četbě deníku Velkého Prasáka jsem měla určitý problém otočit se k jeho portrétu v nadživotní velikosti zadkem. Vzala jsem s sebou i Carevnu, která je od příchodu Olina a Ladi uražená, nejspíš i proto, že ji Laďa předevčírem nechtěně pomočil. Zatímco jsme leštily sál, Carevna seděla před vitrínou s vycpanou kocouří četou a čas od času zamňoukala. Paní Tichá tvrdí, že v Carevně se bouří hormony, což se mi při pohledu na vypelichané kocoury v červených rajtkách zdá nepochopitelné.

Večer jsem si četla deník komtesy Dory. Ačkoliv byla nepochybně nymfomanka, svoje milostné eskapády zaznamenává, na rozdíl od Velkého Prasáka, pouze okrajově. Většina zápisů se omezuje jen na stručný výčet počtu a druhů zvířat, které ten den zastřelila. Lovecká vášeň jí podle všeho překazila i vdavky s knížetem Schwarzenbergem. Na honu, který následoval po jejich zásnubách na Orlíku, postřelila kromě dvou hajných a kočího také nejoblíbenějšího psa následníka trůnu, a kníže zasnoubení zrušil. Zhrzená Dora se vrátila na Kostku a během jednoho měsíce vybila zřejmě veškerou zvěř na panství, protože si z Německa záhy objednala dva vagony zajíců. Pokud lze věřit výstřižku z dobového tisku, který je do deníku vlepený, zajíci se při vykládání rozutekli a Dora do nich zahájila palbu právě v okamžiku, kdy nádražím projížděl vlak s ruským carem. Dora tento incident nijak nekomentuje, ale následující rok strávila v Africe. Její africké skóre je tak impozantní, že safari snad musela absolvovat s kulometem.