Deník kastelána (Evžen Boček)

Neděle 14. dubna

Tím rozhovorem v novinách jsem si pěkně nasral na hlavu.

První prohlídku měla Klára a nějaký chlap vytáhl hned na chodbě železnou pružinku a začal zkoumat „patogenní zóny“. Klára ty jeho pindy vydržela poslouchat deset minut a pak přišla pro mě. Prý ji skoro nepustí ke slovu.

Šel jsem mu slušně říct, aby toho nechal, nebo ho vyvedu.

Ale to jsem neměl dělat. Zbytek muflonů ho poslouchal s otevřenýma hubama, a když jsem ho vyzval, aby sklapl, jeden manželský pár se na mě obořil, že prý je to velice zajímavé. A ostatní se k nim přidali. Myslel jsem, že mě trefí šlak.

To byla prohlídka! Klára odhrkala v každé místnosti text a potom spustil ten šílenec. Ježišmarjá, to byly bludy. Přečetl si ten článek v novinách a vydal se na průzkum do terénu.

Rezignoval jsem. Muflony evidentně nezajímalo ani baroko ani holandské malířství, ale brána do jiného světa, kterou ten zoufalec našel v kabinetu hraběnky. Nevydržel jsem a vrátil se zpátky do kanceláře.

A to měl ten chlap ještě tolik drzosti, že za mnou po prohlídce přišel a chtěl si vyměňovat zkušenosti s „paranormálními jevy“. Vyrazil jsem s ním dveře.

Když jsem odpoledne nesl Lorenzové ze skladu do pokladny balík pohlednic, odchytily mě na nádvoří čtyři ženský. Něco mezi čtyřicítkou a padesátkou. Byly to duchařky. Zámek je prý plný duší zemřelých, které se z tohoto světa nemůžou dostat.

„A co se s tím dá podle vás dělat?“

„Přivoláme bytosti světla a ty je odvedou.“

Ty baby často postávaly někde v průvanu, nebo je už pěkně dlouho nikdo nepřefikl.

Holky jsou za celý den pořádně otrávené. Každý druhý muflon o tom článku věděl a všichni byli zvědaví. Stereotypně jim odpovídaly, že o tom nic neví (což je pravda), a mufloni byli krajně nespokojení.

Tak nevím — jsou ti lidi tak zpitomělí nebo tak znudění nebo co to vlastně je?

A proč se nad tím vůbec pozastavuju, když si z hodinové prohlídky každý zapamatuje jenom to, že jeden z majitelů píchal vlastní sestru a jejich mongoloidní děcko se potom utopilo v kašně.