Deník kastelána (Evžen Boček)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Středa 27. prosince

 

Takže se mi to nezdálo. Volal jsem na mezinárodní hovory. Potvrdili mi, že jsem měl v 02.13 hovor, který trval dvacet vteřin.

Celou noc jsem nespal a hned, jak se rozednilo, jsem šel do kaple.

Sedl jsem si do dřevěné lavice a snažil se modlit. Nešlo to. Byl jsem roztěkaný.

Zbyněk je na návštěvě u rodičů v Polsku, ale obávám se, že by mi nepomohl ani on.

Nějak divně se to nahromadilo.

Evička, Evička, Evička.

Myslíme na to oba, ale bojíme se to říct nahlas. Toto není obyčejná angína. Je skoro průsvitná, jako by v sobě neměla žádnou krev. Dnes odpoledne si Ivanka všimla, že její ruce a nohy jsou poseté jakýmisi miniaturními fialovými tečkami. Vyděsila se k smrti. Chtěla jet okamžitě do nemocnice, ale přemluvil jsem ji, ať to necháme na zítřek. Že se to třeba zlepší. Ale sám tomu nevěřím.

Přesto mi to nedalo a z kanceláře jsem volal do střešovické nemocnice, abych se zeptal Fardy. Řekli mi, že je na horách. Pochopil jsem to jako dobré znamení.

Nevím, co mě popadlo (ale vím to moc dobře — nechtěl jsem se vrátit do bytu a dívat se na trpící Evičku a taky jsem se potřeboval nějak rozptýlit), ale z ničeho nic jsem se rozhodl, že se projdu po noční instalaci. Baterku jsem měl nahoře, tak jsem si nasadil na hlavu ten bizarní přístroj na noční vidění. Byla to přízračná procházka a já jsem měl díky infračervenému světlu zpočátku pocit, že se procházím v úplně cizím prostředí. Jako bych se ocitl v jiné realitě. Celý den čekám, že znovu zavolá Míťa. Telefon jsem si přetáhl do ložnice.

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024