Aristokratka na koni (Evžen Boček)

26. 8.

Sedím v autě na dohled hájovny. Cesta mi trvala mnohem déle než obvykle, protože jsem si každou chvíli ve zpětném zrcátku prohlížela perlový náhrdelník, který mám na krku. Přejela jsem naštěstí jen ježka, který už byl stejně mrtvý.

Je úúú-žas-nýý! (Ten náhrdelník, pochopitelně, z ježka se mi zvedl žaludek.)

Myslím, že už chápu, proč si většina žen před vstupem do klenotnictví musí vzít nějaký uklidňující prášek. Díky perlám na hrudi mi srdce buší, jako bych těch dvě stě kilometrů nejela autem, ale sprintovala.

Jak jsem k té nádheře přišla?

Když jsem v pět hodin ráno vyšla z koupelny, uviděla jsem tetičku. Stála ve dveřích svého pokoje a několika prudkými pohyby ukazováčkem pravé ruky mi naznačila, abych šla k ní.

Posadila mě na židli a se slovy: „Na dostaveníčko musíš být šik,“ vzala z nočního stolku perlový náhrdelník a na první pokus mi ho zapnula u krku. Pak ještě dodala, že opravdová aristokratka se pozná hlavně podle toho, jak umí nosit perly.

Když jsem vycházela z pokoje, zakopla jsem o práh. Moc aristokraticky to nevypadalo. Teprve na chodbě jsem si uvědomila, že jsem ani nepoděkovala. Vrátila jsem se, ale tetička už zase spala. Snad ji vzbudili včas: přestože máme zavřeno, na devátou hodinu jsou do věštírny objednané nějaké učitelky.

A ještě něco — vůbec mě nezajímá, kde k náhrdelníku tetička přišla. Nevzdám se ho, ani kdyby pocházel z nějaké loupeže. Pokud tetička udrží zvolené tempo, mohla bych k Vánocům dostat jantarovou komnatu. Otci samozřejmě nic neřeknu. Byl by schopný tetičku natáhnout na skřipec.

Ještě jeden pohled do zpětného zrcátka: Vypadám fakt šik!

Půlnoc

Vrátila jsem se před půl hodinou. Jsem stále v radostném vytržení.

Před chvílí jsem si ve slovníku našla význam slova šik. Znamená to elegantní.

Perly jsem zabalila do ručníku a dala je do psacího stolu. Jsem zvědavá, jestli odolám nutkání pověsit si je před spaním ještě jednou na krk.