Aristokratka na koni (Evžen Boček)

18. 8.

Maxovi je mnohem lépe. Je sice pořád hodně bledý, ale už chodí sám na záchod. Nad postelí má přilepené moje fotky vystřižené z časopisu. Vzteklou mrchu četl a pořád si myslí, že jsem úžasná. Začal mi říkat Mrško. Až se uzdraví a až Benda nechá vyklepat karoserii na hyundai, pojedeme spolu na výlet po českých hradech a zámcích (jako středověcí kejklíři). Už teď se nemůžu dočkat.

Málem bych zapomněla na prsten — Maxův otec (mimochodem byl na mě hrozně milý) mi řekl, že má nevyčíslitelnou cenu, protože jde o rodový prsten, který po staletí nosila hlava našeho rodu (to není stylisticky zvládnutá věta — prsten, který nosila hlava). Jak to napsat?

No, prostě to byl jakýsi odznak vládnoucího Kostky.

Včerejší otázky zůstávají a přibyla k nim další.

Proč ho tetička dala mně?