Aristokratka na koni (Evžen Boček)

3. 7.

Od probuzení myslím na Maxe a v jednom kuse se usmívám.

Miladě se to ovšem nelíbí, protože jsem podle jejího názoru až nenormálně plná života. Aristokratka stojící jednou nohou v hrobě si přece nemůže prozpěvovat Sladké mámení a být zdvořilá a milá. (Podle této definice by Josef musel být mrtvý už dávno.) Návštěvníci, kteří od příštího týdne zaplaví Kostku, přijedou kvůli pološílené chodící mrtvole komunikující se záhrobím a budou se cítit sprostě podvedení, pokud uvidí rozesmátý obličej kypící zdravím. Těžko někomu budeme namlouvat, že jsem zdrcená svým prokletím a blížícím se koncem, když vypadám jak z brožurky svědků Jehovových. Namítla jsem, že jako katolička na pověry nevěřím a na smrt se nechystám (po včerejšku už vůbec ne). Milada se chytla za hlavu a poněkud hystericky mi přikázala, abych to nikomu neříkala.

Pokud se rozkřikne, že místo bezkrevné mátohy, kterou občas bere amok, jako by ji pokousal Drákula (tak prý budu vylíčena v sobotním vydání Blesku), je komtesa Marie vychechtaná tuctovka jak vystřižená z muzikálu o středoškolácích, můžeme na Kostku vyvěsit ceduli s nápisem NA PRODEJ a společně se odebrat do hrobky. Slíbila jsem jí, že kvůli zachování rodového majetku se před návštěvníky nebudu usmívat ani si zpívat. Milada také vypracovala seznam otázek, které budou návštěvníci pokládat. U večeře se pak konal jakýsi morbidní kvíz, z něhož chce Milada vybrat nejvhodnější odpovědi, které se budu muset naučit. Jistě, Milada je velmi schopná, ale obávám se, že drtivá většina odpovědí bude naprosto nepoužitelná. Zkouším si představit reakce návštěvníků, kdybych použila následující odpovědi.

Vypadalo by to takto:

Bojíte se smrti?

1. Ježišmarjá, to se nemůžete bavit třeba o počasí? (pan Spock)
2. Lidi by se měli bát toho, co přijde po smrti. A nic příjemného to nebude. (Josef)
3. To je super otázka. Mám říct jo, nebo ne? (Deniska)
4. Pokud budu mít dost prozacu, tak ne. (matka)
5. Zubaté se bojí každý, ale přece se z toho neposeru. (paní Tichá)
6. Já se bojím hlavně dluhů. (otec)

Jak si myslíte, že umřete?

1. Zkuste hádat. Já mám rodinnou anamnézu tlustou jak sebrané spisy Aloise Jiráska. (pan Spock)
2. Budu rozsápán jako první křesťané — bohužel ne lvy, ale turisty. (Josef)
3. Tak asi na nějakou blbou nemoc. Teda jestli zas nezačnu fetovat a nepředávkuju se. (Deniska)
4. Nějak normálně, aby mě nemuseli pitvat. (matka)
5. Na posteli v domově důchodců. (paní Tichá)
6. Při návštěvě exekutora. (otec)

Věříte v posmrtný život?

1. To jako že bych se zas někde znova probudil natlakovaný jak papiňák, se zkornatělýma tepnama, cukrovkou, kamenolomem v ledvinách a padajícíma vlasama? Děkuju pěkně. (pan Spock)
2. Samozřejmě. A budete z něj pořádně vystresovaní. (Josef)
3. Jo, věřím. Třeba se znova narodím jako nějaký brouk nebo černoška. To bude psycho. (Deniska)
4. Věřím. Jenom nechápu, proč se nám ti duchové pořád vyhýbají. (matka)
5. Mně to bohatě stačí tady. Stejně by to bylo furt to samý. (paní Tichá)
6. Věřím v cokoliv, za co lidi zaplatí. (otec)

Budete po smrti strašit?

1. Ano, na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. (pan Spock)
2. Já budu v nebi. Strašte si sami. (Josef)
3. Doufám, že jo. Jinak to bude nůůůůďa. (Deniska)
4. Kéž by. (matka)
5. S mýma plotýnkama? (paní Tichá)
6. Zadarmo ne. (otec)

Co byste ještě chtěla před smrtí vidět?

1. Svoje vlasy. (pan Spock)
2. Ceduli VSTUP ZAKÁZÁN na zamknuté hlavní bráně. (Josef)
3. Pohřeb matčina slizáckého přítele. (Deniska)
4. Princeznu Dianu. (matka)
5. Nic. Anebo možná Helenku Vondráčkovou. (paní Tichá)
6. Schwarzenbergovo konto. (otec)

Koho byste chtěla potkat na onom světě?

1. Všechny svoje předky, abych jim mohl pěkně poděkovat za defektní genetickou výbavu. (pan Spock)
2. Nikoho. (Josef)
3. Nějaký dobrý kámoše. (Deniska)
4. Princeznu Dianu, Jackie Kennedyovou, Marylin Monroe a lvici Elsu. (matka)
5. Tak moment. Přece mně nepřihodí někoho do hrobu. Já si platím místo na hřbitově pro sebe. (paní Tichá)
6. Kohokoliv, kdo je na tom hůř než já. (otec)

Jsem opravdu náramně zvědavá, co Milada z toho psy…