31. 8.
Zemřela princezna Diana.
Jako obvykle mě v šest ráno probudily zámecké hodiny. Otce ne. Nedivím se. Večírek končil v půl čtvrté ráno. V polospánku jsem slyšela, jak jde po schodech a zpívá si Sladké mámení, chvíle závratí… Chvíle závratí určitě prožíval, protože cestou k posteli narazil zřejmě do všech kusů nábytku, které v pokoji má.
Svalil se na postel a okamžitě vytvořil s Olinem a Laďou chrápající trio.
V půl sedmé už jsem uklízela v sále. Právě jsem drhla flek od ořechovky, když se ke mně přidala Milada. Měla na sobě svatební šaty Helenky Vondráčkové. Nepochybně v nich spala. Uklízely jsme mlčky.
Před osmou jsem šla probudit matku, aby se mohla připravit na další kolo oživené historie. Matka spala taky oblečená. Naštěstí v křesle. Nezvládla si odložit ani klobouk. Chtěla jsem jí dopřát klidné probuzení, takže jsem místo cloumání pustila BBC. Vzápětí jsem uslyšela, že se princezna Diana zabila v autě v nějakém pařížském tunelu.
Je to nesmírně trapné a nepochybně se za to budu stydět do konce života, ale upřímně doznávám: První myšlenka, která mi bleskla hlavou, byla, že včerejší tržby asi nepřekonáme.
Dianu jsem znala jenom z Blesku a popravdě řečeno mi byla lhostejná, ale představa křepčení a výbuchů smíchu mi přišla jako mimořádně nemístná.
Koneckonců se jednalo o nejznámější představitelku mojí společenské třídy.
Několik minut jsem strnule stála a poslouchala další podrobnosti o pařížské havárii. Pak jsem se obrátila na matku.
Byla vzhůru a vytřeštěně zírala na rádio. Když jsem k ní přisedla na křeslo a objala ji, usedavě se rozplakala.
Její pláč byl tak nakažlivý, že jsem se rozbrečela taky. Těžko říct proč. Asi se mi chtělo plakat. O chvíli později se k nám přidala i Milada, které o tragédii řekla paní Tichá. Ta slzela samostatně v kuchyni, protože ji zase chytly plotýnky a nechtělo se jí šlapat do schodů.
Pokud by nás někdo vyfotil, musel by to být pro budoucí generace značně matoucí výjev. Komtesa Marie, Helenka Vondráčková a princezna Diana oplakávají smrt princezny Diany. Zajímavý kontrast dodávalo naší vzlykající skupince mohutné chrápání ozývající se z otcova pokoje.
Když jsme si osušily oči, vyhlásila matka roztřeseným hlasem na Kostce smutek a začala udílet příkazy, jako by organizovala Dianin pohřeb. Z oken na čestné nádvoří byly spuštěny dlouhé pásy černé látky, které se naposledy vyvěšovaly při smrti Stalina. Následně mi nadiktovala text oznámení, které jsem pověsila na hlavní bránu:
Dnes zemřela princezna Diana.
Z pietních důvodů se prohlídky nekonají.
Památku milované lady Di můžete uctít v zámecké kapli modlitbou nebo tichou vzpomínkou.
Do zámecké kaple matka osobně přinesla fotografii princezny Diany s černou stuhou a postavila ji na oltář. Neměla jsem sílu jí říct, že se jedná o rouhání. Následně matka s Miladou vysmýkaly ze sakristie dubový stůl, na který byla umístěna „kondolenční kniha“. Bůhví odkud ji paní Tichá vyštrachala. Je v ní pouze šest zápisů. Všechny stejným rukopisem. Stránku Milada vyřízla. Matka pak napsala smuteční zápis, který svým rozsahem připomíná esej.
Následně svůj žal zvěčnila i Milada. Já jsem napsala jenom R.I.P. Matka chce knihu poslat do Buckinghamského paláce stejně jako videonahrávku se zástupy truchlících návštěvníků. Kameramankou byla jmenována Deniska, protože má videokameru a umí ji obsluhovat. Svůj smutek z úmrtí Diany vyjádřila kromě černého oblečení také černým lakem na nehty a černou rtěnkou. Kupodivu nejvíce Dianina smrt zdrtila pana Spocka, který na matčin rozkaz otrhal všechno, co jenom trochu připomíná květinu, a vyzdobil kapli. Pan Spock považuje princeznino náhlé úmrtí za znamení, že do večera bude i on na prkně. Jeho otce to kleplo osmého prosince 1980 — ve stejný den, kdy zastřelili Johna Lennona. Pan Spock poněkud odvážně tvrdí, že tragická smrt celebrit předznamenává úmrtí v jejich rodině.
Deniska ho povzbudila prohlášením, „že se to aspoň dobře pamatuje“.
V devět hodin začali chodit návštěvníci. Muži se většinou otočili…
