10
Práce pokračovala. Kam oko pohlédlo kroutily se elektrické kabely, vinuly se vzhůru a splývaly s plátnem. Ve stanu se objevovala světla, jako by tam odjakživa patřila. Pod vysoko umístěnými větracími otvory se tiše otáčely ventilátory, aby z prostory vypudily pach a vydýchaný vzduch. Henry se v práci se stanem vyznal a uměl davům zajistit příjemné prostředí, o jakém se divákům potícím se v sluncem rozpálených stanech ani nezdálo. Henry stejně jako já připisoval vzduchu a vzduchotechnice vůbec největší důležitost. Návštěvníci závodiště Stratton Park určitě budou krásně dýchat dobrý vzduch a ani si to neuvědomí.
V devatenáctém století se díky tomu, jak se rozmnožily krby s tahem do komína, rozmohl průvan, takže tehdy začala náramně vzkvétat výroba podnožek, křesel ušáků a zástěn.
Ve dvacátém století vzdušné tunely způsobovaly větrné víry na rozích ulic.
Tlak vzduchu, pohyb vzduchu, teplota vzduchu, odstraňování prachu, odstraňování mikrohmyzu, odstraňováni vlhkosti. Nešlo jenom o to, aby se člověk cítil dobře uvnitř nějakého prostoru, tam šlo i o antialergický účinek, o působení proti rzi, trouchnivění, houbě a plísni. Vzkříšení starých budov podle mého… a já jsem tímhle trošku posedlý… začíná zajištěním cirkulace čistého, suchého vzduchu.
Nakrmili jsme všechny přítomné jídlem z hospody Mayflower. Moji synové pobíhali, nosili, sloužili jako číšníci, ochotně sbírali odpadky, spotřebované nádobí, a obecně se chovali tak, jak se nikdy nechovali za normálních okolností, jedině když jim člověk pořád spílal.
S Rogerem jsme se zahloubali do plánů vodovodního rozvodu a Rogerovi lidé potom položili jednu větší trubku k přídavným stanům, kde se připravovalo jídlo, a malou úzkou trubku k šatně jezdkyň, zvlášť pro Rebeku. Samozřejmě to byl jenom přívod studené vody, ale přece jenom to bylo lepší než nic. Usilovné telefonování vyústilo v příslib jednoho pojízdného záchodu, a Roger z Ivana statečně vyloudil nákladní vůz plný zeleně v květináčích.
„Tvrdí, že dnešek je nejlepší den v celém roce, pokud jde o obrat,“ řekl Roger a položil sluchátko. „Závodiště prý musí zaplatit za to, co sem pošle.“
„Roztomilý člověk.“
Bavili jsme se o dalších věcech, které je třeba zařídit. Pak Roger odspěchal a já zůstal v kanceláři sám. Už se mi chodilo trochu líp, ale zato už mě začínala bolet ramena a docela vděčně jsem si na chvilku sedl bokem na kraj stolu. Ruce a nohy si aspoň na chvilku odpočinuly. Vzpomínal jsem na varování, které jsem měl doma v dílně, kdysi za šťastnějších časů jsem je dostal od Amandy. Na tvrdém kartonu se hlásalo: Když jde všechno příliš hladce, nejspíš jsi něco přehlédl.
Marně jsem vzpomínal, co mohlo uniknout naší pozornosti, na co si Roger ani Henry nevzpomněli, a co by příští den mohlo přivodit katastrofu.
Dveře se zprudka otevřely a dovnitř vtrhl Forsyth Stratton.
Nikdo ze Strattonů nedokázal vejít do dveří klidně a normálně.
„Co tu děláte?“ vyštěkl.
„Přemýšlím.“ Chvíli jsem přemýšlel o tom, že mě vůbec netěší, že přišel, zvlášť jestli se ukáže, že má podobná nutkání jako Hanna a Keith. Naštěstí se k mé úlevě zdálo, že mě napadne jenom slovy a ne fyzicky.
Vztekle křikl: „Nemáte právo tady bejt!“
„Tady velí plukovník,“ namítl jsem mírně.
„Plukovník se vás na všechno ptá, než něco udělá,“ oči se mu leskly stejně jako Rebece, a mě v tu chvíli napadlo, jestli oba náhodou nenosí kontaktní čočky. „A ten velkej chlap, co tady jeho lidi stavěj stany, ten se vždycky na všecko ptá plukovníka a ten rovnou maže za váma, pokud se ten velkej chlap nejde rovnou ptát vás bez plukovníka. Přece jste mnohem mladší než voni, ale stejně u nich vaše slovo platí. Sedím tady už celý hodiny, sleduju to a mám čím dál větší vztek.
Tak mi nepovídejte, že nevím, vo čem mluvím. Nikdo z nás vás tady nechce… Co si sakra vlastně vo sobě myslíte?“
Odpověděl jsem suše. „Že jsem stavitel.“
„Sakra, stavitel nemá co řídit dostihový závodiště.“
„Tak jsem tedy akcionář vlastnící část závodiště.“
„S tím se jděte vycpat. Já jsem Stratton…
