9
Zůstal jsem nehnutě stát. Vivian za mnou zavřel dveře a usedl do jednoho z prázdných křesel po mé levici. Přehodil plavně nohu přes nohu a elegantně si povytáhl kalhoty.
Ownslow se na mě s nechutí díval.
„Vypadni,“ řekl.
Vivian nasadil zvlášť vybraný tón: „Milý příteli, je pravda, že jsem vám sem pana Brittena přivedl, ale tím nenabýváte ani v nejmenším právo se ho dotknout.“
Bylo tam několik dalších prázdných křesel, rozestavených bez ladu a skladu kolem stolu ve středu místnosti. Beze spěchu jsem se v jednom z nich usadil a snažil se napodobit Viviana, když jsem nedbale přehodil nohu přes nohu. Doufal jsem, že budu-li se chovat samozřejmě, přestane být atmosféra tak výbušná a bude pouze napjatá. Soudě podle Ownslowova nenávistného pohledu, moc se mi to nepodařilo.
Ownslow a Glitberg prováděli úspěšně řadu let výnosné podvody ve stavebnictví; okrádali poplatníky doslova o miliony. Jako všechny veliké finty i ta jejich byla jen na papíře. Glitberg pracoval na městském výboru v odboru plánování a Ownslow v odboru údržby a stavebnictví. Společně jednoduše vymysleli řadu význačných staveb: kanceláře, činžovní domy, rodinné domky. Městský výbor musel stavbu povolit. Z moci svého úřadu potom Glitberg vyzval různé stavební firmy do konkurzu. Nejvýhodnější, nejlacinější projekt dodala vždy firma National Construction (Wessex) Ltd., a městský výbor proto vždy této firmě s plnou důvěrou stavbu zadal.
Firma National Construction neexistovala, existoval jen pěkný, důvěryhodně a důstojně vyhlížející dopisní papír této firmy. Schválené stavby nikdy nebyly realizovány. Zato byly neexistující firmě poukazovány veliké peněžní částky za vykonané dílo a Glitberg z plánovacího podával pravidelné zprávy o postupu prací. Jakmile byla stavba tak daleko, že se do ní mohli lidé nastěhovat, přešla do referátu Ownslowa, který měl na starosti stavby a údržbu. Ownslowovi zaměstnanci pečovali o budovy existující, a Ownslow sám strkal do kapsy peníze na údržbu staveb neexistujících, o kterých nicméně vedl přesnou dokumentaci.
Veškerá dokumentace vůbec byla velmi podrobná, pečlivá a vzorná, až puntičkářská. Vedli přesné záznamy o platbách nájemného za celé budovy i za jednotlivé byty. Městský výbor považoval za samozřejmé, že takové stavby musí dostávat od města vysoké dotace a že není možno u nich počítat s výnosem, takže se obrovskému rozdílu mezi investicemi a příjmy nikdo nedivil, všichni to považovali za samozřejmé.
Jako vždy, i tento velkolepý podvod byl odhalen jen náhodou a o tu náhodu jsem se postaral já, když jsem zašťoural poněkud hlouběji, než bylo zdrávo, do záležitostí jednoho méně významného podnikavce, který se s těmi dvěma pány přiživoval na snadných výdělcích.
Když jsem o věci informoval městský výbor, nechtěli mi věřit. Nevěřili mi až do té doby, kdy jsem si s nimi vyjel na prohlídku okolí a kdy našli zanedbané travnaté parcely tam, kde se měly skvět šestipatrové činžovní domy s levnými byty, postavené za komunální peníze, nebo přízemní domky pro tělesně postižené, či řadové vilky pro důchodce, a tak dále.
Někteří členové rady nepochybně dostali nějakou úlitbu za to, že si hráli na slepé, ale úplatky v hotových penězích lze těžko prokázat. Městská rada měla velkou ostudu na veřejnosti a její členové mi to nikdy neodpustili. Glitberg a Ownslow dobře věděli, že tu hru nemohou hrát do nekonečna, a právě se chystali na nenápadný odchod, když tu náhle jednu neděli se k nim nečekaně dostavila policie. Taky mi to neodpustili.
Byli důsledně opatrní opravdu ve všem, ani jeden ani druhý se nedopustili té zásadní chyby, aby žili nad poměry. Obrovské částky, které firma National Construction (Wessex) Ltd. během let nasávala, postupně odčerpávali z konta v hotovosti, a to tak, že se to vedení banky nezdálo nijak nápadné. Částky vybrané z konta zmizely beze stopy. Z více než jednoho milionu, který každý z nich nahromadil, se nenašla ani jediná libra.
„Nevím, co po nás chcete, ale v žádném případě nepochodíte,“ řekl Glitberg.
„Vy…
