19
Toby strávil většinu večera procházením prodejního katalogu stránku po stránce. Přišel s informací, že šedesát osm z jednoho tisíce pěti set prodávaných koní bylo od firmy Horse Imports Ltd. Všechno byly klisny nebo mladé kobylky. To jistě nebyla náhoda.
Prodej byl pouze jednou z jedenácti podobných prodejních akcí, pořádaných každoročně v Newmarketu. Velké prodeje dostihových koní se konají rovněž v Doncasteru a ve Fairhousu a Killu v Irsku, nemluvě o mnoha dalších po celém světě. Pak jsou tu koně prodávaní soukromě. Byznys prodeje koní po celém světě je obrovsky rozsáhlý. Mnoho a mnoho plných jumbo jetů, a každý vyprodukuje miliony.
Zatímco Toby studoval katalog, my s Caroline jsme se usadili u počítače a hledali v obchodním rejstříku společnost Horse Imports Ltd. Ukázalo se, že jde o britskou pobočku holandské společnosti. Roční obrat dosahoval desítek milionů, ale závazky vůči mateřské společnosti se rovnaly jejím velkým příjmům, takže nevykazovala žádný čistý zisk, a tudíž ve Velké Británii neplatila žádné daně. Nedozvěděl jsem se, kolik koní ročně prodá, ale pokud byli ve všech případech za stejně rozumnou cenu, jak říkal Toby, musely jich být tisíce. Tázal jsem se sám sebe, zda všechna zvířata měla dělohu a zda přijela do Británie s kovovými balónky plnými drog. A to byli pouze koně ve Spojeném království. Věděl jsem, že Komarov prodává koně rovněž ve Spojených státech, a podezíral jsem ho, že je prodává i v rodném Rusku, přinejmenším svému pólo klubu. Zajímalo by mě, kde ještě. Je v celé Jižní Americe dost kobyl?
Pokusil jsem se využít počítač k vystopování mateřské společnosti v Holandsku, ale neúspěšně. Byl jsem přesvědčený, že samotná holandská společnost má jistě zase svoji mateřskou společnost a tak dále. Odhadoval jsem, že hlavní matka na vrcholu pyramidy nejspíš sídlí na Holandských Antilách, a je tedy offshorovou společností, která si s daní ze zisku nemusí dělat žádné starosti.
Než se Bernard vypravil zpátky do Londýna, pronesl zajímavou řeč. „Jedním z největších problémů drogových dealerů,“ pravil, je otázka, co dělat s obrovským množstvím hotových peněz, vygenerovaných tímhle obchodem. Vlády už se poučily a zavedly opatření proti praní špinavých peněz. Víte, jak je dnes těžké otevřít si v bance účet? To proto, že banky jsou nuceny prokázat nejenom, kdo jste, ale rovněž že prostředky na vašem účtu jsou legální a zdaněné. Dneska si nemůžete za hotovost koupit skoro nic. Ne opravdu drahé věci, jako jsou auta a domy. Dokonce ani bookmakeři už od vás nepřijmou velké sázky v hotovosti, a rozhodně vám nezaplatí hotově, když vyhrajete. Všechny platby musí projít bankou nebo přes kreditní kartu. Takže hotové peníze představují problém. O nic nejde, když se jedná jen o pár stovek nebo tisíc, to se snadno utratí. Ale miliony v hotovosti? S kufrem plným peněz si prostě luxusní jachtu ve Středomoří nekoupíte. Prodejce jachty by hotovost nepřijal, protože by musel čelit stejnému problému.“
„Nejde odjet s kufry peněz na Kajmanské ostrovy nebo tam někam a uložit je do banky?“ zeptal jsem se.
„Ani náhodou,“ odpověděl. „Dneska už je těžší otevřít si účet v bance na Kajmanských ostrovech než tady. Podléhají totiž celé řadě regulačních předpisů, zavedených Spojenými státy a Evropskou unií.“
„Já ale myslel, že jsou offshorovým centrem úspory daní. Co s tím Spojené státy a Evropská unie mají co dělat?“
„Pokud se taková offshorová střediska nepodřídí pravidlům, Spojené státy nepovolí svým občanům, aby tam jezdili. Bude to jako s Kubou,“ pokračoval Bernard. „A Kajmanské ostrovy jsou závislé na tom, aby turistický průmysl přežil, většina jejich turistů pochází ze Spojených států, přijíždějí hlavně v rámci okružních plaveb.“
Hrál jsem si s počítačem a přemýšlel o tom, jak bych naložil s miliony hotových liber, kdybych byl pan Komarov.
„Co když posílá hotové peníze zpátky do Jižní Ameriky spolu s prázdnými balónky,“ řekl jsem Caroline. „Celníci se nezajímají o odcházející peníze. Příliš je zaměstnává snaha zabrán…
