15
Druhý den ráno jsem šel do krámu a uvažoval o tom, co bych tak mohl nabídnout seržantu Ridgerovi výměnou za láhev skotské ze Silver Moondance. Problém vyřešil sám seržant. Objevil se přede dveřmi, jako bych ho přivolal.
„Dobré jitro,“ řekl, když jsem ho pustil do dveří. Plášť měl přepásaný, boty naleštěné a vlasy pečlivě učesané. Copak neví, pomyslel jsem si, že soudobý policista v civilu nosí špinavé džíny a vypadá jako nezaměstnaný?
„Dobré jitro,“ pozdravil jsem a zamkl za ním. „Můžu vám něco prodat?“
„Informace.“ Tvářil se vážně jako vždy. Došel doprostřed krámu a rozkročený zůstal stát.
„Tak do toho,“ vybízel jsem ho.
„Nezhoršila se vám ta ruka? Minule jste ji neměl na pásce.“
„Ne, nezhoršila, takhle je to pohodlnější.“
To ho trochu utěšilo, i když neuklidnilo. „Dobře. Tak tedy… tímto vás formálně žádám, abyste nám byl nápomocen ve vyšetřování.“
„Nápomocen? V jakém vyšetřování?“
„Činím tak na základě pokynů vrchního komisaře oddělení kriminálního vyšetřování Wilsona.“
„Nepovídejte!“ To mne zajímalo. „Řekl, že se máte obrátit na mne osobně?“
„Ano, navrhl jmenovitě vás.“ Ridger si odkašlal., Jde o naše šetření ve věci stížností občanů na zboží dodávané jinými licenčními podniky než Silver Moondance.“
„Seržante… nemohl byste mluvit normálním jazykem?“
Ridger se zatvářil překvapeně. Připadalo mu, že se vyjádřil zcela přesně a srozumitelně, protože tím policejním jazykem myslel. Řekl: „Během vyšetřování případu Zarac bylo doporučeno, abychom se podívali na určité stížnosti zákazníků naší oblasti na přestupky proti zákonu na ochranu spotřebitele. Včera se konala velká oblastní konference, kde jsem se části jednání účastnil, protože jsem byl první, kdo se objevil na scéně u toho podvodu s pitím v Silver Moondance, a vrchní komisař Wilson mne osobně pověřil, abych vás osobně požádal o podobnou pomoc, jakou jste nám už poskytl. Vycházel z předpokladu, že bychom mohli objevit další podnik, kde prodávají jinou whisky pod falešnými vinětami, a pokud by ta whisky byla podobná nebo přímo identická s tou ze Silver Moondance, mohlo by nás to přivést k Zarakovu dodavateli, k jeho vrahovi. Říkal, že to stojí za pokus, protože máme tak málo čeho se ve vyšetřování chytit. Proto jsem tady.“
S úžasem jsem se na něho zadíval. „Znamená to, že spolu budeme chodit po hospodách?“
„Pokud to chcete formulovat takto, pak tedy ano.“
Nádherné, skvělé, pomyslel jsem si. Odtud až po Watford je asi tak padesát tisíc barů… ty vyhlášené má policie samozřejmě na seznamu.
„Budete mne vozit jako minule?“
„Je to úkol, který mi byl přidělen.“ Tvářil se zcela neutrálně. „Mám tomu rozumět tak, že jste připraven spolupracovat?“
„Ano, máte. Kdy?“
Zadíval se na své komplikované hodinky. „V deset patnáct.“
„Teď, dnes?“
„Samozřejmě. Vrátím se teď na stanici, podám hlášení a pak pro vás přijedu.“
„Dobře. Seržante, až pojedete zpátky, nemohl byste mi přivézt tu láhev Bell’s ze Silver Moondance?“
Pochybovačně se na mne zadíval.
„Rád bych tu whisky ještě jednou ochutnal,“ vysvětloval jsem. „Od toho dne v Silver Moondance už to je deset dní. Pokud vám jde o to, jestli stejnou whisky prodávají pod stejným názvem i jinde, musím se pořádně naučit, jak chutná, abych ji rozpoznal.“
Uznal, že na tom něco je. „Dobře, zažádám o ni.“
„Hm… řekněte, že na tom trvám, je to podmínka, jinak bych vám nebyl nic platný.“
„Dobře.“ Vytáhl notes, zapsal si to, znovu se podíval na zápěstí a pečlivě do notesu zapsal 9.15 hod.
„Do kolika hospod myslíte, že zajdeme?“ zeptal jsem se.
„Máme dlouhý seznam. Také se jedná o rozlehlou oblast. Vrchní inspektor myslí, že bychom to mohli zvládnout za čtrnáct dní.“
„Čtrnáct dní!“
„Pracovat budeme denně od půl jedenácté do dvou hodin, v licenční době.“
„Znamená to oficiální, placený úvazek?“
„Mívali jsme svého stálého experta, ale ten odešel do důchodu a žije ve Španělsku. Ten dostával plat. Určitě.“
„Jak často… poskytoval porady?“
„To přesně nevím. Viděl jsem ho jen jednou nebo dvakrát. Dokázal věci rozeznat pod…
