2
„Pardon! Vy jste někdo jiný.“ Sundala si brýle proti slunci a zastrčila je do bílé kabelky s červenomodrobílým popruhem, kterou měla zavěšenou přes rameno.
„To nic.“
„Kde je Larry?“
„Odjel do Turecka.“
„Odjel?“ zeptala se nechápavě. „To myslíte jako doslova? Odjel nebo se chystá odjet, nebo co?“
Podíval jsem se na hodinky. „Myslím, že měl startovat z Heathrow před dvaceti minutami.“
„Safra, zatraceně!“ ulevila si.
Postavila se zpříma, takže byla otevřenými dvířky vidět jen od pasu dolů. Byl to docela pěkný pohled pro chudého letce. Nohy vypadaly tak na třiadvacet a byly bez vady.
Znovu se sehnula. Ostatní součástky měla taky docela pěkné.
„Kdy se vrátí?“
„Má smlouvu na tři roky.“
„Ale zatraceně!“ zoufale se na mě podívala. „Prosím vás, mohli bychom si na chvilku pohovořit? Smím k vám vlézt?“
„Samozřejmě.“ Posbíral jsem mapy a ostatní věci z Goldenbergova sedadla. Vstoupila do kabiny a s naprostou samozřejmostí vklouzla na místo vedle mně. Určitě nenastupovala do sportovního letadla poprvé. Pořád mi nešel z hlavy Larry, šťastný Larry.
„Nedal vám náhodou něco pro mě… balíček… nebo něco?“ zeptala se zasmušile.
„Obávám se, že ne.“
„To je tedy darebák… doufám, že to není váš kamarád?“
„Viděl jsem ho dvakrát v životě.“
„Štípl mi sto liber.“
„Štípl?“
„Jo. A to mi ještě ukradl taky kabelku, klíče a vůbec.“ Vztekle sevřela rty. „Zapomněla jsem kabelku před třemi týdny v tomhle letadle,“ dodala, „když jsme letěli do Doncasteru. A Larry od té doby sliboval, že ji vezme s sebou, až poletí zase na dostihy, a předá ji pro mě Colinovi. Jenže na to ty tři týdny soustavně zapomínal. Tak si myslím, že už asi počítal s tím, že zmizí do Turecka a nebude mi ty věci muset vracet, když to bude takhle protahovat.“
„Colin… Colin Ross?“
Nepřítomně přikývla.
„Vy jste jeho žena?“
Překvapeně se na mě zadívala a dala se do smíchu.
„Panebože to ne, jsem jeho sestra. Teď jsem ho právě zahlídla v padoku a ptala jsem se ho, jestli už má mou tašku a on mi začal něco vykládat. Jenže já se namíchla, neposlouchala jsem ho a rovnou jsem se rozletěla sem. Asi se mi snažil říct, že dnes nepřiletěl s Larrym… Mám vztek, když mě někdo okrade. Když to Larry tak nutně potřeboval, mohl si říct Colinovi, určitě by mu byl tu stovku půjčil, nemusel krást.“
„Není ale obvyklé nosit u sebe tak velikou částku,“ poznamenal jsem.
„Mně tu stovku zrovna předtím Colin dal, v letadle. Dostal od jednoho majitele ohromný prezent v hotovosti a ty prachy mi dal na jeden nezaplacený účet. Bylo to od Colina hezké, a já mu přece nemůžu dost dobře říct o další stovku, protože jsem husa a tuhle jsem nechala povalovat…“ zasmušile se odmlčela.
„Jo, a ten nezaplacený účet byl za letecký kurs,“ dodala.
Se zájmem jsem se na ni podíval. „Jak jste s tím daleko?“
„Ale já už mám licenci, teď jsem chodila do navigačního kursu, rádiová navigace a tyhle věci. Mám celkem nalítáno devadesát pět hodin. Ovšem, za poslední čtyři léta.“
To znamenalo, že je zkušený začátečník, a to bylo nejnebezpečnější stadium. Když piloti nalítají osmdesát hodin, myslí si, že už umějí všechno. Když překročí sto hodin, vědí, že neumějí nic. V mezidobí mezi oběma stadii se stává nejvíc neštěstí.
Začala se mě vyptávat na letadlo a já jí ochotně odpovídal. Pak se zvedla. „No, nemá smysl tady takhle prosedět celé odpoledne.“ Začala se soukat ven na křídlo. „Vy se nepůjdete podívat na dostihy?“
„Ne.“ Zavrtěl jsem hlavou.
„Ale to je hloupost, pojďte, polezte ven.“
Slunce svítilo a ona byla moc hezká. Usmál jsem se, řekl O. K. a seskočil na trávník za ní. Bylo by zbytečné uvažovat o tom, jak rozdílně by se věci vyvíjely, kdybych ji neposlechl a neodešel.
Vzal jsem si ze zadního zavazadlového prostoru sako, pozamykal všechny dveře a vyrazil za ní. Zřízenec u brány mě do padoku skutečně vpustil. Colinova sestra nejevila snahu se mě zbavit. Brzy zjistila, že o tomhle sportu nevím zhola nic a zdálo se, že ji těší, že mě může trochu do věci zasvětit.
„Vidíte tamhle toho hnědáka?“ postrčila mě s…
