8
Požádal jsem Prospera, jestli si od něj smím zatelefonovat. Pokoušel jsem se dovolat Brada. Slyšel jsem, jak telefon v autě vyzvání, ale Brad ho nezvedal. V duchu jsem klel, pak poprosil, jestli si smím zavolat ještě jednou, a dovolal jsem se k Anette.
Nadiktoval jsem jí číslo do vozu. „Prosím vás, pokoušejte se dovolat Brada. Kdyby to vzal, tak mu řekněte, že už jsem připravený k odchodu.“
„Stavíte se tu ještě?“ zeptala se.
Podíval jsem se na hodinky. Už nestálo za to se tam vracet, protože jsem musel být v Kensingtonu v půl šesté. Řekl jsem tedy že ne.
„Totiž máme tu jednu nebo dvě věci…“
„Nechci tu blokovat telefon,“ přerušil jsem ji. „Pojedu do domu svého bratra a zavolám vám odtamtud. Hlavně se prosím vás pokoušejte dovolat Bradovi.“
Poděkoval jsem Prossovi za laskavost. Prý není zač, řekl roztržitě. Seděl už zase za pracovním pultem, bylo vidět že přemýšlí, hrál si s prací a tvořil jeden ze svých zázraků.
Vpředu v prodejně byli zákazníci, kterým se věnoval prodavač v černém obleku. Krátce se na mě podíval, a okamžitě se opět soustředil na ruce svých zákazníků. Povolání, ve kterém vládne podezíravost. Horší než dostihy. Ačkoli musím uznat, že strčit nenápadně do kapsy dostihového koně, když se trenér nedívá, by asi nešlo.
Stál jsem na chodníku a zasmušile uvažoval, jak dlouho asi potrvá, než Brad zdvihne telefon. Po pěti minutách mě překvapil, protože náhle dorazil. Když jsem otevřel dvířka vozu, telefon zrovna zvonil.
„Proč jste to nezdvihl?“ zeptal jsem se a soukal se zvolna na zadní sedadlo.
„Sem zapomněl, co se mačká.“
„Ale přijel jste.“
„Jasně.“
Vzal jsem telefon a hovořil s Anette. Řekl jsem jí: „Brad nejspíš usoudil, že když mu to tady zvoní, znamená to, že už jsem připravený, takže nepovažoval za nutné sluchátko zdvihnout.“
Brad mlčky přikývl.
„Takže teď vyrážíme do Kensingtonu,“ odmlčel jsem se „Anette, prosím vás, co znamená sightholder a co je soubor?“:
„Takže už jsme zase u diamantů.“
„Ano. Můžete mi to vysvětlit?“
„Samozřejmě můžu. Sightholder je člověk, který má povolení kupovat neopracované diamanty od CSO. Sightholderů není na světě moc, asi jenom sto padesát. Aspoň myslím. Ti potom prodávají diamanty zájemcům. Soubor nebo sight je zboží, určité množství kamenů, které centrála dává do prodeje každých pět týdnů.“
„Je sightholder totéž jako diamantér?“ zeptal jsem se.
„Všichni sightholdeři jsou diamantéři, ale ne všichni diamantéři jsou sightholdeři. Diamantéři nakupují od sightholderů, účastní se na nákupu celého souboru, nebo kupují jinde, ale ne od de Beers.“
Jo. Tak tohle je odpověď na jednoduchou otázku! No nazdar, pomyslel jsem si.
Anette řekla: „Přišla dodávka kultivovaných perel z Japonska. Kam je mám dát?“
„Hm… Ptáte se, protože je zamčený trezor, že?“
„Ano.“
„Kam jste věci dávala, když byl můj bratr pryč?“
Odpověděla váhavě: „No… On vždycky říkal, abych je dávala do skladu mezi různé kameny k navlékání.“
„Tak je tam dejte.“
„Jenomže ta zásuvka už je plná. Jsou tam věci, které nám dodali minulý týden a já bych si velice nepřála převzít odpovědnost za to, že dám ty perly někam, kde by se to panu Franklinovi nelíbilo.“ Připadalo mi neuvěřitelné, že se ptá na pokyny i u tak jednoduché věci, ale už tomu tak bylo. „Ty perly jsou velmi cenné,“ dodala. „Pan Franklin by je určitě nenechal jen tak někde.“
„A to tam nemáte žádné volné zásuvky?“
„No, já…“
„Tak najděte nějakou prázdnou zásuvku nebo aspoň poloprázdnou a uložte je tam. Ráno se pak o ně postaráme pořádně.“
„Ano, jak si přejete.“
Zdálo se, že je s řešením spokojená. Prohlásila, že všechno ostatní klidně počká, než přijdu. Vypnul jsem telefon. Z rozhovoru s Anette vyplynula představa, která mě dost vyděsila. Jestliže Greville schovával vzácné kameny do zásuvky k různým kamenům k navlékání, tak mohl lecco schovat leckde. To mám hledat sto diamantů v zásuvce s rodochrositem nebo s granáty?
Už prohledávání trezoru mi trvalo příliš dlouho. Představa, že bych měl prohledat čtyři velké sklady, mi připadala otře…
