16
Strávil jsem skoro třicet hodin v hornaté arizonské poušti a přihlížel, jak jednotvárně a nezajímavě Matt Clive tráví čas.
Byl schopný, rychlý a zručný jako jeho sestra.
Napojil dobytek, spravil kus plotu, zametl v domě a nasypal slepicím. Hodně času strávil ve veliké stodole.
Našel jsem si krásné pozorovací stanoviště ve skalách na východním okraji údolí, asi půl míle od prašné silnice k farmě.
Ve výšce tří tisíc stop nad hladinou moře bylo vedro snesitelné, i když v poledne slunce žhnulo skoro přímo nad hlavou, a kdybych byl měl s sebou vajíčka, byla by se určitě uvařila. Vegetace v poušti se dokázala postarat jen sama o sebe, jinému pomoci nedovedla. Kousek za mnou se tyčila veliká agave, hlavní stonek vysoký skoro šest stop, květy zářivě žluto-červené. Místo listů měla agave trny ostré jako meč, čněly v hustých trsech na všechny strany. Tvrdá, ostnatá rostlina neskýtala ani kousek stínu.
Ostatní vegetace pouště byla tak nízká, že by se v jejím stínu neskryl ani skřítek. Skrčil jsem se pod převislý balvan a jak se stěhovaly stíny, stěhoval jsem se i já, dokud slunce nezašlo za obzor.
Usoudil jsem, že Showman a Allyx musí být ve veliké stodole, během prvého odpoledne jsem ale hřebce ani nezahlédl, jiné koně jsem také neviděl.
Trvalo celé dopoledne, než jsem se dostal na místo. Do Las Vegas jsem letěl a odtamtud jsem jel vypůjčeným vozem. U poslední křižovatky před farmou jsem se musel rozhodnout, jestli chci riskovat, že bych se na konečném úseku cesty mohl střetnout s Mattem, nebo jestli chci raději jít deset mil pěšky.
Deset mil tam znamenalo samozřejmě také deset mil zpátky. Risknul jsem to. Sjel jsem z prašné silnice asi dvě míle před farmou a vůz neochotně kodrcal, než dojel do malé rokle, kde jsem ho schoval.
Dalekohledem jsem viděl krásně každou podrobnost na chudičké farmě. Vlevo byl malý zchátralý dům, vpravo, na opačné straně prašného dvora byla veliká stodola, na třetí straně, vzadu, bylo několik neudržovaných nízkých kamenných budov a za nimi rezivěly kostry dvou starých vozů.
Všechno bylo zpustlé, bylo vidět, že se majitelům nedaří, měli asi co dělat, aby se v tom malém neúrodném údolíčku uživili, udrželi se tam jen díky tomu, že blízko ve skalách pramenila říčka. Říčku jsem ze své pozorovatelny mohl krásně sledovat.
Tam, kde vyvěrala ze skal, rostl trávník a stromy a při jejím horním toku bylo několik ohrad s polorozpadlými ploty, pak malé políčko. Za farmou vtékala říčka jako stružka do širokého, mělkého, písčitého koryta v poušti. Říkal jsem si, že s příchodem dešťů se říčka jistě rozvodní a dovede pak být nejen živitelkou, ale i ničitelkou. Vysoko za domem se tyčila veliká vodní jímka, kulatá, posazená jako cibulička na vrcholek štíhlé železné konstrukce.
Až k obzoru se táhla řada tmavých telegrafních sloupů, které přinášely farmě elektřinu a telefonické spojení se světem. Tím ale služby civilizace končily, protože, jak bylo vidět, odpadky z farmy neodvážel nikdo. Za velikou stodolou jich byla obrovská hromada. Byla tam rozbitá mosazná postel, půlka traktoru, děravá plechová vana, kostra starého kočárku, změť pokrouceného rezavějícího plechu a asi padesát ojetých pneumatik těch nejrůznějších velikostí. Ve škvírách mezi vší tou změtí se povalovaly prázdné láhve a plechovky s odlupujícími se nálepkami a s odklopenými víčky jako otevřené tlamy. Nad vším se tetelil rozžhavený vzduch.
Matt v této nelákavé oáze trávil už nejméně týden. Říkal jsem si, že by nemělo být těžké přemluvit ho, aby si vyjel na výlet do Las Vegas.
Sledoval jsem farmu ještě po setmění. Viděl jsem, jak se v domě rozsvěcují a zhasínají světla, jak Matt přechází z jedné místnosti do druhé. Sítěmi proti moskytům bylo dobře vidět, protože Matt nezatáhl záclony, pokud v domě vůbec jaké byly.
Asi hodinu po půlnoci, když už se dvě hodiny v domě neobjevilo žádné světlo, jsem se pomalu vydal k farmě. Noc byla teplá, tmavá, jen hvězdy trochu osvětlovaly poušť. Protože jsem neměl chuť střetnout se s kaktusy, rozhodl jsem se, …
