Ochránce (David Morrell)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

3

 

Rozhodli se dojet do Carmelu autem. Od teroristických útoků na Světové obchodní centrum americká letiště podstatně zpřísnila bezpečnostní opatření a Cavanaugh nechtěl použití letadla riskovat. Při mnohonásobných kontrolách by musel předkládat osobní doklady, jenže řidičský průkaz a kreditní karty[5], které dostal od Karen, mu zabavil Edgar. Navíc Rutherford pravděpodobně vyhlásil celostátní pátrání po dvojici, jejichž popis odpovídá jemu a Jamii. Když zvážil všechna pro a proti – nezanedbatelnou roli hrála možnost ponechat si zbraně –, mělo cestování autem řadu výhod. Cesta potrvá déle, takže získá čas na zhojení ran. Jejich taurus bude prostě jedním z tisíců a tisíců automobilů na silnici, obsazených dvojicí cestujících, i když v tomto případě bylo očividné, že muže nedávno postihla jakási nehoda. Zranění, která při ní utrpěl, pravděpodobně vysvětlovala, proč si nechává růst plnovous.

Po mezistátní dálnici číslo 80 projeli Ohiem, Indianou, Illinoisem a Iowou.

Při pohledu na otevřené roviny Nebrasky Cavanaugh poznamenal: „Tahle krajina mi připomíná Oklahomu.“

„Ale?“

„Pár let jsem tam jako dítě žil.“

Jamie se na něj zvědavě zadívala.

„Otec měl tu smůlu, že pracoval na vrtných věžích až v době, kdy ropný boom pominul.“

Zaváhal a odmlčel se.

„Měl jsem psa. Nic čistokrevného, jenom takový podvraťák. Vypadal jako miniaturní kolie.“

Jamie s upřeným pohledem čekala na pokračování.

„Často jsme se s rodiči stěhovali, protože táta dlouho nemohl sehnat pořádnou práci. A když už něco našel, většinou to bylo hodně nebezpečné. Pamatuju si, jak kdysi – byl jsem ještě docela malý kluk – uhasil požár ropného vrtu. Měl na sobě azbestový oblek, ve kterém vypadal jako astronaut. Nasedl do buldozeru a dopravil k věži nálož dynamitu, kterou potom odpálili. Potom se opil. Táta vůbec hodně pil. Večer přišel domů, pohádal se s mámou a začal ji bít. Chtěl jsem mu v tom zabránit, a tak zmlátil mě. Potom se rozštěkal můj pes a otec, aby nám ukázal, kdo je doma pánem, ho ukopal k smrti.“

Ticho narušovalo jen vrčení motoru a šum pneumatik na asfaltu.

„Po tom incidentu ho máma opustila,“ pokračoval Cavanaugh. „Chtělo to od ní velkou dávku odvahy, postavit se otcovu hněvu. Zůstali jsme sami dva a třeli bídu s nouzí. Ale maminka to nakonec zvládla. Našla si slušného muže a dokonce se jí podařilo zajistit mi výborné vzdělání. Myslím, že ona a můj nevlastní otec doufali, že ze mě jednou bude právník nebo něco podobně úctyhodného. Jenže já jsem v sobě dusil hněv, spoustu hněvu. Chtěl jsem pomstít všechny zbité matky a ukopané psy na světě… A tak jsem se přihlásil do armády a absolvoval výcvik u speciálních jednotek. Dostal jsem řadu příležitostí zlikvidovat teroristy a podobné grázly, a taky jsem je využil. Ale pak se přehoupla třicítka a já si musel naplánovat budoucnost. Moc možností, jak využít dovednosti a zkušenosti získané v armádě, bývalý příslušník elitní jednotky v civilním životě nemá. Může se stát žoldákem, přihlásit se u CIA nebo policie, případně nastoupit u soukromé agentury specializované na ochranu osob. Měl jsem štěstí. Můj někdejší instruktor z Delta Force mi nabídl práci ochránce a já po ní skočil všemi deseti. Myslím, že důvod není těžké pochopit. Je mi líto obětí. Ještě pořád se snažím pomoct své matce. Pořád se snažím zachránit svého psa.“

Jamie konečně promluvila. „Takhle dlouho mluvit o minulosti jsem tě ještě nikdy neslyšela. A když tak nad tím uvažuju, řekla bych, že je to vůbec poprvé, co ses o své minulosti zmínil.“

„Prescott ze sebe dělal oběť, ale ukázalo se, že je sprostý gauner a vrah. Kvůli němu jsem dostal strach z jemu podobných. Nepřipustím, aby mu to jen tak prošlo.“

Projížděli Wyomingem, ale když míjeli odbočku, která by je dovedla mezi svahy a údolí Grand Teton Mountains a do Jackson Hole, jejich domova, oba mlčeli.

 

[5] Občanské průkazy v naší podobě ve Spojených státech neznají; pozn. překl. 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024