10
Když Cavanaugh doběhl do ztemnělé recepce, spatřil siluetu Jamie. Krčila se za psacím stolem a mířila pistolí na dveře. Eddie zaujal pozici vedle ní, rovněž se zbraní v ruce. Proužek světla, které pronikalo do místnosti mezerou pod dveřmi, přerušovaly dva nezřetelné stíny. Ozývalo se tiché skřípání kovu o kov, jak se někdo snažil otevřít šperhákem zámek.
Cavanaugh slyšel, jak povolují jednotlivá stavítka, a náhle ztuhl, protože si vzpomněl, že neresetoval alarm. Až vetřelec vstoupí a neuslyší varovné pípání, domyslí si, že sem někdo vnikl před ním a možná je ještě uvnitř.
Západka povolila a Cavanaugh v duchu viděl, jak tajemná ruka vytahuje nástroje ze zámku a schovává je, než stiskne kliku. Rozběhl se po koberci ke zdi a aktivoval na panelu příslušné tlačítko. Skočil zpátky ke stolu v okamžiku, kdy jiný zvuk signalizoval zmáčknutí kliky. Jamie a Eddie, nehybní jako sochy, mířili na dveře.
Křídlo se o několik centimetrů otevřelo a z chodby pronikl do čekárny sloup světla. Rozpípalo se poplachové zařízení. Cavanaugh vytasil pistoli. Světelný pruh zatarasil stín.
Kolik jich tam je? uvažoval. Dveře jsou tak masivní, že je nepřátelé neprostřelí a my taky ne. Budou se muset ukázat.
„Faraday. Kretén,“ zakrákoral papoušek.
Alarm pípal. Za patnáct vteřin se rozezní siréna a přivolá ostrahu. Vetřelci (bylo by naivní předpokládat, že je jenom jeden) se museli rychle rozhodnout. Buď budou věřit, že varovné pípání znamená prázdný prostor, nebo vtrhnou dovnitř a začnou střílet bez ohledu na poplach v naději, že splní úkol a ztratí se dříve, než přispěchají policisté, kteří jsou již v budově.
Ale existuje i třetí možnost, uvědomil si Cavanaugh. Narušitelé mohou do místnosti hodit třaskavé granáty, které dočasně oslepí a ohluší ty, kdo se případně v recepci skrývají. Potom zaútočí a snadno vyřídí ochromené protivníky, aniž by riskovali delší přestřelku, a současně jim zůstane dost času na útěk ještě před příchodem policie.
Cavanaugh samozřejmě neměl čas shánět něco, čím by si chránil oči a uši, a tak pevně sevřel pažbu pistole a čekal.
Napjatě vydechl, když otvorem proletěl jakýsi předmět a kutálel se po koberci.
Jenom jeden. Kdyby útočníci chtěli použít třaskavé granáty, rozhodně by jich hodili do místnosti víc.
Dveře se s bouchnutím zavřely. Z chodby zazněl dusot spěšných kroků na mramoru.
„Zpátky!“ zařval Cavanaugh do vřeštění sirény.
Strhl Jamii zpoza stolu a Eddie běžel hned za nimi.
Předmět bouchl, ovšem ne s oslnivým zábleskem a nervy drásajícím třeskem. Zvuk bylo v hluku poplachové sirény sotva slyšet. I v šeru Cavanaugh viděl, jak se nad detonujícím objektem vznáší oblak dýmu.
„Zpátky! Zpátky! Zpátky!“ opakoval a táhl Jamii za sebou, přičemž málem zakopl o Eddieho. „Do Williamovy kanceláře!“
V chodbičce za recepcí se ohlédl přes rameno. Šedavý mrak už zahaloval nábytek neprůhledným závojem. Sykot prozrazoval rychle unikající plyn.
„Faraday,“ zakrákoral papoušek, ale kretén už nedodal – s tlukoucími křídly se zřítil z bidýlka.
Jamie a Eddie vběhli do Williamovy kanceláře. Cavanaugh skočil za nimi a přirazil dveře.
„Jedovatý plyn!“ vykřikl, avšak v jekotu alarmu ho bylo sotva slyšet. Mozek mu pracoval na plné obrátky, když se snažil odhadnout, pod jakým tlakem se plyn šíří. „Tady nemůžeme zůstat! Prosákne pod dveřmi!“
Otočil se k policové stěně s úctyhodnou sbírkou právnické literatury. Shodil knihu vpravo od prostřední opěrné stojky, stlačil páku a zatáhl za ni. Pravá sekce knihovničky spočívala na válečcích a hladce se vytočila ven. Za ní se objevilo kovové spirálové schodiště.
Jamie a Eddie vydechli překvapením.
„William je paranoik. Má takový strach o svou bezpečnost, že si ve své kanceláři nechal zřídit tajný východ.“ Cavanaugh cvakl vypínačem a pokynul svým společníkům, ať utíkají po osvětlených schodech dolů.
Už už se chtěl rozběhnout za nimi, ale v posledním okamžiku se ohlédl k zavřeným dveřím. Našedlá mlha prosakovala nad prahem.
Nedokázal potlačit vrozený instinkt ochránce – skočil k psacímu stolu a natáhl se k telefonu.
„Co tam sakra děláš!“ křikl Eddie ze schodiště.
Ostraha budovy, honilo se Cavanaughovi hlavou. Policie a hasiči. Už teď mají kvůli výbuchu zvýšenou pohotovost a nyní je alarm přivolá do tohoto patra. Vběhnou dovnitř.
Nadechnou se plynu a zemřou.
Williamův telefon měl zabudované pohotovostní tlačítko, jehož aktivací se dovolal k pultu ostrahy ve vstupní hale.
„Co je?“ ohlásil se okamžitě udýchaný hlas.
Cavanaugh si tiskl sluchátko k uchu a druhé si zakryl dlaní. Zdálo se mu, že v pozadí slyší sirény a naléhavé povely. „V třicátém patře je poplach.“
„My víme! Tým už je na cestě!“
Cavanaugh zíral na mezeru nad prahem. Šedivý mrak nabýval na objemu. „Ať nevstupují do kanceláře! Je plná jedovatého plynu!“
Praštil sluchátkem a doslova proskočil otvorem ve zdi. Otočil se a zatáhl za sebou otáčecí sekci knihovny. Zezdola zněly kroky na kovových stupních. Přirazil bariéru a uslyšel zaklapnutí západky. V příštím okamžiku se řítil po spirálovitém schodišti dolů, obklopen dunivou ozvěnou.
Jamie a Eddie na něj čekali pod schody.
Slepá ulička.
„Jak se…“
„Ta páka vpravo.“
Eddie ji sklopil a zatáhl.
Část zdi se začala otáčet proti němu. Světlo na schodišti odhalilo pohled do komory určené pro údržbáře a uklízečky.
Vrátili stěnu na místo a vyšli z komory do jasně osvětlené chodby. Nikde nikdo.
„Policie teď určitě prohledá celou budovu,“ upozornila Jamie.
„Nejspíš přivolají i zásahovku,“ dodal Cavanaugh. „A my musíme počítat s tím, že mezi ně pronikl nepřítel v převleku.“
Cavanaugh otevřel dveře na hlavní schodiště. Zespod k nim dolehly hlasy a dusot kroků.
„Tudy nemůžeme.“
