Katy asi zapomněla posluhovačku zrušit.
Týden po tom, co odjela, jsem jednou večer přišel domů a měl jsem vypráno, nádobí bylo umyté a úhledně vyrovnané, záchod i koupelna čisté, okna umytá. Dokonce mi vyžehlila i košile. Budiž požehnány její malé čínské bradavky chutnající po trpkých švestkách.
Takové služby jsem rozhodně rušit nehodlal. Ve všední dny jsem pomalu neměl čas se ani uprdnout. Vážně.
Posluhovačce rychle došlo, že je Katy pryč.
Jednou přišla v neděli dopoledne. Ležel jsem na gauči a díval se na Sezame, otevři se. Vtom jsem uslyšel v zámku klíče. Vešla dovnitř, jako by ten byt byl její, a neměla na sobě zástěru.
Zamkla za sebou, přistoupila ke mně jako k nějaké figuríně, klekla si na mě a začala mi jednou rukou masírovat péro. Pták Buk. Ernie a Bert zrovna zpívali písničku o kouzelných písmenkách. Chtěl jsem ji políbit, ale odstrčila mě a jednou rukou mi držela hlavu dole, zatímco druhou mě pořád silněji ždímala. Svlíkla mi tričko a nohou stáhla kalhoty. Cvičenka. Pak mě vzala za kůži mezi kulkami, jako když volovi cvaknete do tlamy kruh, a odtáhla mě do ložnice. Položila mě na Katyinu stranu postele, vyklouzla z kalhotek a klekla mi na prsa.
Začal jsem jí rozepínat knoflíčky, ale udělala nespokojené „ts ts“, pleskla mě a zaryla mi nehty do šourku tak, že jsem musel kapitulovat. Pak promluvila, poprvé a skoro naposled.
„Řekni: Ty chtít mě, ty nechtít mrchu Katy.“
„Jo, chci.“
„Řekni to!“
„Chci tebe, nechci ji.“
„Řekni to. Mrcha Katy je hnusná mrcha, já opravdová žena.“
To říct nemůžu.
Aniž pustila moje varlata ze zajetí, sundala si jednou rukou blůzu a rozepnula podprsenku. Slyšel jsem, jak se ta malá vedle hihňá. Bradavky se jí postavily a pohádkově ztmavly.
„Byla mrcha. Hnusná. Ty jsi opravdová žena.“
„Ty dávat peníze. Dávat její věci. Všechny. Jako dárek.“
„Hodně si toho odvezla.“
„Nechala moc věcí. Všechny teď moje. Řekni to.“ Její ruka mi ho svírala stále pevněji.
„Jsou tvoje.“
Položila si mou ruku na prsa. „Řekni: Ty silnější než já.“
„Jsi silnější než já.“
Tak, formality jsme zvládli, jednání skončilo, smlouva byla podepsaná. Skočila na mě. Na zlomek vteřiny jsem si vzpomněl na antikoncepci, ale to rytmické, teplé vlhko mě unášelo dál a dál.
Jedinkrát jsem se pokusil dostat se nahoru, ale hryzla mě, odstrčila loktem a převrátila zpátky na záda.
Když bylo po všem, nad námi jen tupě hučel větrák. Ze všeho žáru zbyl jen pach odlivu. Cítil jsem… Ani nevím, co jsem cítil. Vedle doznívala závěrečná znělka Sezame, otevři se.
Vstala a sedla si ke Katyinu toaletnímu stolku. Otevřela šuplík, vytáhla korálový náhrdelník a zapnula si ho kolem krku. Měla ho štíhlejší než Katy.
Chtěl jsem ji znova. Tohle mě stojí víc než prachy, a když už mám zaprodat duši, tak proč z toho nevytřískat, co se dá. Vstal jsem a udělal jí to zezadu, přímo na toaletním stolku. Rozbili jsme zrcadlo.
Milování s ní se mi stalo drogou. Jedna dávka a už jsem byl závislý. Myslel jsem na ni v práci. Když jsem se večer vracel domů, postavil se mi, jen co jsem strčil klíč do zámku. Když jsem v hale ucítil Katyinu kolínskou, znamenalo to, že čeká. Když ne, musel jsem si holt vystačit s whiskou. Chlapi v práci, Hugo Hamish a Theo, si mysleli, že jsem zdeptaný z Katy, a několikrát se mě snažili přemluvit, abych to s nimi šel zapít ke Vzteklýmu psovi. Ale popravdě řečeno, na Katy jsem si skoro ani nevzpomněl. Měl jsem ji v jiné složce a nenarazil jsem na ni, dokud jsem ji sám nezačal hledat. S posluhovačkou to bylo jiné: to ona vyhledávala mě.
Jednou večer jsem přišel domů a za dveřmi uviděl boty paní Fengové. Hned jsem věděl, že máme problém. Paní Fengová seděla s Katy u jídelního stolu. Ony o vlku a vlk za humny, řekl bych. Zrovna se chystaly vynést nad Nealem Brosem rozsudek.
„Neale,“ oslovila mě Katy svým učitelským tónem, který nasazovala vždycky, když byla nervózní jak pes, ale dělala, že se ovládá.
„Mluvily jsme s paní Fengovou o naší malé návštěvnici. Posaď se.“
Chtěl jsem si dát pivo a sprchu a steak a hranolky…
