12
Když se s Chapmanovou vrátil do domku na hřbitově, postavil na sporák konvici vody na čaj, zatímco agentka MI6 vyndávala z aktovky složky a rozkládala je na jeho stole. Do svého laptopu vložila DVD.
Mračila se. „Víte, radši bych to probírala na nějakém bezpečnějším místě. Všechny ty složky jsou přísně tajné.“
Stone se na ni od sporáku podíval. „Ničeho se nebojte, nemám teď žádnou bezpečnostní prověrku, takže jakmile se do nich podívám, budou odtajněné,“ prohlásil vesele.
„Sakra práce,“ zamumlala Chapmanová.
Se šálky čaje v rukou se posadili ke stolu a začali procházet dokumenty a zprávy. Stone si prohlížel papíry a fotografie, zatímco jeho mozek vše třídil na důležité a bezvýznamné.
Když s tím byl hotov, zeptala se Chapmanová: „Chtěl byste vidět celý ten záznam?“
Přikývl. „Přemýšlím, proč mi v NIC ukázali jen nějakou zkrácenou verzi.“
„Mě se neptejte. Jsou to vaši lidé, ne naši.“
„Také mě napadlo, jestli náhodou ta zkrácená verze není jediná, kterou mají.“
Chapmanová nezareagovala, jen upřeně zírala na monitor.
Záznam, který sledovali, byl obrazový, bez zvuku. Po výbuchu se zastavil, ale jen na vteřinu, jako by detonace na chvíli vyřadila elektronický signál. Když se video znovu rozběhlo, Stone měl možnost zhlédnout zbytek nahrávky. Jacksonovu sochu, či spíše místo, kde dříve stávala, zahalily plameny a bílý dým. Plůtek a děla odletěly jako peříčka. Byl zázrak, že trosky nikoho nezabily. Naštěstí byl tou dobou park v podstatě prázdný a bezpečnostní týmy se jako obvykle držely při jeho kraji.
Viděl se ležet v bezvědomí na trávníku, zatímco britský agent pomalu vstal a belhal se pryč.
„Váš člověk se zdá v pořádku. Kromě toho zubu.“
„Je to tvrďák, ale říkal, že kolize s vámi byla jako narazit do zdi.“
Stone se soustředil na záznam. Muže v obleku a ženu už neviděl. Zahlédl utíkat lidi. Bezpečnostní zábrany na Pensylvánské se automaticky zvedly do jízdní dráhy a policejní vozy i dodávky Tajné služby ujížděly pryč. Budova Blair House byla bleskově uzavřená.
„Můžete mi znovu pustit posledních třicet vteřin?“
Zmáčkla několik kláves a Stone si ještě jednou prohlédl záběry výbuchu. Narovnal se a vypadal zmateně.
„V čem je problém?“ chtěla vědět Chapmanová, když video zastavila.
„Mohla byste to ještě trochu zpomalit?“
„Pokusím se.“ Chvíli pracovala s klávesnicí. „Jedině takhle. Obávám se, že víc už to nepůjde.“
Znovu si záznam, tentokrát skutečně zpomalený, pečlivě prohlédli.
Stone sledoval, jak běžec těsně před parkem minul dvojici uniformovaných agentů Tajné služby se psem na hledání výbušnin.
„Na ten běžecký ohoz mi přijde docela při těle,“ poznamenala Chapmanová. „Na běžce nevypadá, co myslíte?“
„Lidé, kteří nosí běžecké soupravy, nemusí být nutně běžci. Možná vyrazil jen na procházku.“
„Když myslíte.“
„Bomba mohla být v tom iPodu.“
Chapmanová přikývla. „Také mě to napadlo. C-4 nebo semtex. Nebo možná něco ještě silnějšího. Pokud ano, najdou se mezi troskami důkazy.“
„Ano i ne. Samozřejmě, ten iPod bude rozbitý napadrť, ale to neznamená, že musel být součástí výbušného systému.“
„Technici to dokážou určit,“ trvala na svém Chapmanová. „Podle známek ohoření, podle úhlu deformací jednotlivých kousků, jestli míří ven, nebo dovnitř.“
Slone se na ni podíval. „Vyznáte se ve výbušninách?“
„Další důvod, proč pro mě poslali. Tři roky jsem strávila honbou za nějakými zlými Iry, kteří nevěřili, že IRA skutečně podepsala příměří. Rádi vyhazovali věci do povětří. Hodně jsem se toho naučila.“
„To jsem si jistý.“ Stone se znovu podíval na monitor. „Skočil do té sadební jámy.“
„A k výbuchu došlo o několik vteřin později. Nemohlo jít o sebevražedného atentátníka?“
Stone se zatvářil skepticky. „Copak by někdo zabil jen sám sebe tím, že by skočil do jámy?“
„Dobře. Co si myslíte o rozložení sil?“
Nechápavě se na ni podíval. „O jakém rozložení sil?“
„Sil tolika agentur. Na tom případu pracuju necelý den a už začínám mít klaustrofobické pocity.“
„Slyšela jste někdy o Hell’s Corner?“
Chapmanová zavrtěla hlavou.
Stone se předklonil a poklepal na zastavený záběr na monitoru. „Tohle je Hell’s Corner,“ vysvětloval. „Pensylvánská avenue jako ulice spadá pod metropolitní policii D. C. Chodníky podél Lafayettova parku jsou hřištěm Tajné policie a park jako takový patří do jurisdikce Parkové policie. Agenty Tajné služby ve skutečnosti učí, aby osoby před zadržením odvlekli z parku na chodník a vyhnuli se tak sporům o jurisdikci.“
„Dobrá,“ přitakala Chapmanová opatrně.
„Hell’s Corner,“ zopakoval. „Federálové a policisté to nenávidí, ale musí tancovat podle jedněch not. Teď jde o ten výbuch. Parková policie hlídá místo činu, ale FBI a ATF, protože tam šlo o výbušninu, převezmou kontrolu nad vyšetřováním. Ministerstvo vnitra, Tajná služba, NIC a CIA budou létat kolem jako supi.“
Champanová se napila čaje. „Takže co teď?“
„Budeme muset zajít do parku, popovídat si s vyšetřovateli a zjistit totožnost toho běžce, té ženy i muže v obleku.“ Podíval se na Chapmanovou. „Co ten váš člověk? Kde je?“
„Můžeme ho vyslechnout, ale máme jeho hlášení. Viděl toho méně než vy.“
„Dobře.“
Sáhla pro sako. „Vyrazíme do parku?“
„Ano.“
„Chcete jet mým autem?“
„Asi ano, protože já žádné nemám.“
