2
Amanda se podívala z okna. Její modlitby byly vyslyšeny; bouřka se vyčerpala několika kapkami deště a poryvem větru, při kterém se větve stromů v parku sotva pohnuly. Potom, co pobíhali po dlouhých, točitých cestičkách v trávě z jednoho konce parku na druhý, namáhavě oddychovali. A Jackovi se muselo přiznat, že si hrál se stejným nasazením jako všichni ostatní. Jako dítě uháněl po dlážděných pěšinách s Lou nebo Ozem na zádech, kteří se řehtali na celé kolo. Jednou dokonce ztratil mokasíny, pak se nechal dětmi chytit a po vášnivém souboji si je zpátky obout. Později se, k radosti všech zúčastněných, pověsil na houpačce hlavou dolů. Přesně tohle rodina Cardinalových potřebovala.
Vpodvečer se děti zhroutily na rodiče a všichni si přímo na místě zdřímli, velká hromada divoce propletených končetin, hlubokého oddychování a spokojeného odfukování unavených, šťastných lidí při zaslouženém odpočinku. Část Amandy by tam dokázala ležet celý zbytek života a mít pocit, že dosáhla všeho, co po ní svět mohl požadovat.
Když se teď vraceli zpátky do města, do jejich maličkého, ale útulného domova, se kterým se zanedlouho rozloučí, Amanda cítila, že v ní roste stísněnost. Neměla hádky ráda, ale současně věděla, že jsou někdy nezbytné. Zkontrolovala zadní sedadlo. Oz spal. Lou měla tvář obrácenou k oknu; zdálo se, že také klimbá. Amanda měla manžela jen málokdy zcela pro sebe, a tak usoudila, že přišel její čas.
Tiše Jackovi řekla: „Musíme si promluvit o té Kalifornii.“
Jack přimhouřil oči, i když po slunci nebylo ani památky; ve skutečnosti kolem nich byla už téměř naprostá tma. „Filmové studio už získalo vlastnická práva.“
Všimla si, že to pronesl beze stopy nadšení. To Amandě dodalo odvahy a naléhala dál. „Jsi známý spisovatel. O tvých románech se už učí ve školách. Mluví se o tobě jako o nejtalentovanějším autorovi tvé generace.“
Když slyšel tolik chvály, zpozorněl. „Takže?“
„Tak proč bys jezdil do Kalifornie a nechal si od nich diktovat, co psát?“
Světlo v jeho očích pohaslo. „Nemám na vybranou.“
Amanda mu pevně sevřela rameno. „Jacku, ty máš na vybranou. A určitě si nemyslíš, že psát filmové scénáře všechno napraví, protože to není pravda!“
Když Lou uslyšela matčin zvýšený hlas, pomalu se otočila a zadívala se na rodiče.
„Dík za projevenou důvěru,“ odsekl Jack. „Nesmírně si toho vážím, Amando. Zvlášť teď. Víš, že to pro mě není snadné.“
„Takhle jsem to nemyslela. Jen bych chtěla, aby sis uvědomil…“
Lou se náhle naklonila dopředu a jednou rukou se dotkla otcova ramene právě v okamžiku, kdy se matka odtáhla. Měla na tváři široký úsměv, i když bylo vidět, že ho jen předstírá. „Myslím, že Kalifornie bude skvělá, tati.“
Jack se usmál a popleskal Lou po ruce. Amanda tušila, že Lou při té drobné pochvale zaplesalo srdíčko radostí. Věděla, že si Jack neuvědomuje, jaký vliv na to děvčátko má; že Lou při každé své činnosti zvažuje, zda ho tím dost potěší. A to Amandu děsilo.
„Jacku, Kalifornie není řešení, ne teď. Musíš to pochopit,“ pokračovala Amanda. „Nebudeš tam šťastný.“
Vyhlížel zklamaně. „Unavují mě úžasné recenze a ceny na polici, když nedokážu vydělat dost peněz, abych uživil rodinu. Celou svou rodinu.“ Podíval se na Lou a pak se mu na tváři objevil výraz, který si Amanda vyložila jako stud. Chtěla se k němu naklonit a obejmout ho, říct mu, že je tím nejbáječnějším mužem, jakého kdy poznala. Ale to mu řekla už několikrát a stejně se chystali na odjezd do Kalifornie.
„Můžu zase učit. Pak bys měl čas na psaní. Ještě dávno potom, co všichni umřeme, si lidi budou číst knížky Jacka Cardinala.“
„Rád bych někde dosáhl uznání, dokud jsem naživu.“
„Ale vždyť jsi uznávaný. Nebo nás nepočítáš?“
Jack vypadal překvapeně, spisovatel, kterého zradila vlastní slova. „Amando, takhle jsem to nemyslel. Promiň.“
Lou sáhla po svém zápisníku. „Tati, dopsala jsem povídku, o který jsem ti vyprávěla.“
Jack nespouštěl oči z Amandy. „Lou, právě si povídáme s maminkou.“
Amanda o tom přemýšlela dlouhé týdny, od té doby, co jí řekl o sv…
