KAPITOLA 9
Kořist byla nakonec mnohem vyšší, než původně plánovali, a do-sáhla 910 000 dolarů. Tony totiž nedodržel slib a u jednoho z banko-matů ho přepadl záchvat nenažranosti.
„Copak si ten ňouma asi teď počne?“ zeptal se uštěpačně.
„Příště to nedělej,“ řekla Annabelle ostře, když snídali v prona-jatém domě asi osm kilometrů od původního místa, které bylo pečlivě uklizeno pro případ, že by tam přišla policie. Převleky skončily v popelnicích roztroušených po celém městě. Peníze pak ve čtyřech depozitních sejfech, které Annabelle pronajala. Nahrávky a počítačové složky byly smazány, notesy zničeny.
„Jaká bude odměna?“ vyzvídal Tony. „Dali jsme do toho deset táců a nemůžeme si vzít o nic víc.“
Annabelle zabodla ukazováček do jeho hrudi.
„Hele, není to o penězích. Když jsi přistoupil na náš plán, budeš ho respektovat. Jinak ti přestanu věřit a v našem týmu nezůstaneš. Nechtěj, abych litovala toho, že jsem tě přibrala, Tony.“ Ještě chvilku pak na mladíka hleděla, ale nakonec se otočila k ostatním.
„Pojďme si rychle projít další postup,“ řekla a znovu se podívala na Tonyho. „Teď to bude hodně důležitý. Jestli tyhle instrukce nebudeš dodržovat do posledního puntíku, skončí tvůj zadek někde v popelnici, protože procento možných chyb se rovná nule.“
Tony si poposedl a nevypadal nijak nadšeně.
„Tony, není nic lepšího, než mít kavku přímo před sebou. Hrát s ní tváří v tvář.“
„Jasně.“
„Vážně? Musím teď vědět, jestli je to pro tebe nějaký problém.“
Podíval se nervózně na ostatní.
„Nemám žádný problémy.“
„Výborně. Takže jedeme do San Franciska.“
„Co tam?“
„Kvůli pošťákovi,“ odvětila Annabelle.
* * * * *
Cesta do San Franciska jim trvala šest hodin. Jeli ve dvou autech, Leo s Annabelle v prvním, Tony s Freddym ve druhém. Na předměstí si na dva týdny pronajali dům s částečným výhledem na Golden Gate. Celé čtyři dny sledovali ohromný kancelářský komplex a hlavně vybírání poštovních schránek, které byly v těchto dnech doslova přecpané zásilkami. Poštovní doručovatel sem přijížděl mezi pátou a čtvrt na šest.
Pátého dne přesně v půl páté se Leo převlékl za pošťáka a dojel ke schránce s poštovní dodávkou, kterou Annabelle sehnala od jednoho ze svých známých. Ten člověk žil nedaleko odsud, necelou hodinu jízdy směrem na jih, a specializoval se na dodávky všeho druhu, od obrněných vozů až po sanitky. Prostě nebyl nejčestnější. Annabelle zaparkovala naproti a sledovala Lea, jak se blíží ke schránce. Tony s Freddym mezitím hlídali u vchodu do kancelářského komplexu. Jejich úkolem bylo Lea informovat, pokud by se správný pošťák objevil o něco dříve. Leo měl pouze vybrat poštu vyčuhující ze schránky, protože neměli klíč. Klidně by ji mohli odemknout šperhákem, ale Annabelle to zamítla. Bála se, že je někdo uvidí.
„Co leží na zemi nebo kouká ze schránky, to stačí,“ řekla na vysvětlenou.
Když Leo nakládal zásilky do auta, zaslechl ve sluchátkách Annabellin hlas.
„Počkej, je tam ještě nějaká žena, nejspíš sekretářka. Nese poš-tu.“
„Jasně,“ řekl Leo tiše a otočil se. V očích přicházející ženy se zračilo zklamání.
„Kde je Charlie?“ zeptala se.
Charlie, obvyklý pošťák, byl vysoký hezoun.
„Té pošty je teď nějak moc, tak mu pomáhám,“ řekl Leo zdvořile. „Proto jsem tady o něco dřív.“ Podíval se na hromadu dopisů v jejích rukou a podržel poštovní pytel.
„Hoďte to tam rovnou.“
„Díky. Dnes máme výplaty. Posíláme jim šeky.“
„Aha. Nemějte strach, dobře se o ně postarám.“ Usmál se a pokračoval v nakládání pošty, zatímco žena se otočila a kráčela pryč.
* * * * *
V pronajatém domě se pak systematicky a rychle probírali poštou a třídili ji na použitelnou a nepoužitelnou. Dopisy, které byly k ničemu, Tony na pokyn Annabelle odnesl do nejbližší schránky. Annabelle s Freddym se teď ocitli uprostřed hromady korespon-dence. Když se Tony vrátil, neskrýval překvapení.
„Hele, vždyť jsme přišli o pár šeků. Co se to tady děje?“
„Výplaty a debetní šeky jsou naprosto k ničemu,“ odvětil Freddy s důvěrou ve své znalosti. „Tiskařská …
