KAPITOLA 41
Annabelle si dala večeři přinést do pokoje, pak se osprchovala a zabalená do ručníku si rozčesávala vlasy. Když se posadila před zrcadlo, začala přemýšlet o posledních událostech. Uběhl čtvrtý den a Jerry Bagger už věděl, že je o čtyřicet milionů chudší. Měla teď být alespoň deset tisíc mil daleko, a místo toho trčí od toho chlapa jen pár hodin letu na jih. Nikdy neměnila své únikové plány, ale nikdo jí také předtím nezavraždil bývalého manžela.
Milton s Oliverem ji ohromovali, Caleb byl zvláštní a Reuben zas komický tím svým ustavičným vrčením rozpustilého štěněte. Annabelle musela připustit, že ji to s tím spolkem docela baví. Navzdory své osamělosti vždycky patřila do nějaké party a vlastně po tom také toužila. Začalo to s jejími rodiči a pokračovalo v dospělosti, kdy začala řídit své vlastní partičky. Oliver a ti ostatní ji najednou tuhle potřebu naplňovali, i když tak nějak zvláštně. Jenže ona tu zůstat nemohla.
Když se učesala, vyklouzla z ručníku a natáhla si dlouhé tričko. Došla k oknu a podívala se na rušnou ulici o deset podlaží níž. Při pohledu na hustý provoz a rychle se sunoucí chodce si začala v mysli znovu promítat vše, čím za poslední dny prošla. Hrála si na redaktorku časopisu, aby pomohla Oliverovi vloupat se do knihovny, spáchala zločin, když si hrála na agentku FBI, a teď měla pomoci Calebovi dostat se k páskám ostrahy knihovny, aby mohli objasnit, co se stalo Jonathanovi. Pokud měl Oliver pravdu, pak proti ní stáli lidé ještě nebezpečnější než sám Jerry Bagger.
Odstoupila od okna, posadila se na postel a začala si natírat nohy.
„Annabelle, to je šílenství,“ říkala si pro sebe. „Bagger udělá všechno, aby tě zabil, a ty sedíš tady, ani ze země jsi nevypadla.“ Navíc ostatním slíbila, že jim pomůže. Vždyť už k nim vlastně patří. „Mám se snad spolehnout na to, že Baggerovi špiclové přehlédnou D.C.?“ zeptala se nahlas. Někdo zabil Jonathana. A ona teď prahla po pomstě.
Najednou ji něco napadlo a podívala se na hodinky. Neuvědomila si, v jaké je časové zóně, ale vědět to potřebovala. Oběhla stůl, popadla mobilní telefon, vyťukala číslo a netrpělivě čekala na vyzváněcí tón. To číslo jí dal, aby mohli zůstat v kontaktu. Pokud by jeden z nich zaslechl něco o Baggerovi, informoval by toho druhého. Leo nakonec hovor přijal.
„Ahoj.“
„Ahoj, Leo. Ani jsem už nedoufala, že to vezmeš.“
„Byl jsem v bazénu.“
„V bazénu? Tak to je fajn. Kde v bazénu?“
„Ve velké hloubce.“
„Já měla na mysli, v jaké zemi?“
„Těžko říct. Co když tam někde pasou Baggerovi lidi?“
„Rozumím. Už jsi slyšel o ostatních?“
„Ne.“
„A o Baggerovi?“
„Na toho chlapa už dávno nemyslím,“ řekl suše.
„Takže žádné zprávy o něm?“
„Jenom šum, neměl jsem zájem si cokoli ověřovat. Ten chlápek má vražedné sklony.“
„Víš dobře, že dokud bude naživu, tak nás nikdy nepřestane hledat.“
„Pak by to chtělo pořádný infarkt. Co nejdřív. Nechci, aby zbytečně trpěl.“ Leo se na chvilku odmlčel. „Annabelle, měl jsem ti to říct už dřív. Ale hned se nenaser.“
Poskočila na posteli.
„Cos udělal?“
„Trochu jsem kecal s Freddym. O tobě.“
Vstala.
„Co všechno jsi mu vyžvanil?“
„Tvé jméno. A jak to bylo s Paddym.“
Začala do telefonu vřeštět.
„Ty ses úplně zbláznil?“
„Já vím, bylo to dětinské. Ale prostě se to stalo. Musel vědět, že nejsi jako ten tvůj starej taťka. Tonymu jsem neřekl ani slovo, takovej blbec ještě nejsem.“
„Díky, Leo, fakt ti strašně moc děkuju!“
Zavěsila a zůstala jako opařená stát uprostřed místnosti. Freddy znal její příjmení a věděl i to, že jejím otcem je Paddy Conroy, Baggerův úhlavní nepřítel. Pokud ho Jerry dostane, Freddy promluví. A pak si pro ni přijde, její osud bude zpečetěn. Jerry ji rozseká na malé kousky a bude jimi v lese krmit zvířata. Začala si balit.
Promiň, Jonathane.
* * * * *
Když se Caleb večer vrátil do svého domu, čekala na něj na parkovišti návštěva.
„Pane Pearle, co tady děláte?“
Vincet Pearl dnes nevypadal jako profesor Brumbál, protože na sobě neměl svůj obvyklý levandulový hábit. Tentokrá…
