94. KAPITOLA
Michelle přecházela ve svém pokoji v Casa Battle jako divoká šelma v kleci, která hledá nějaký otvor k útěku. King odešel k Sylvii na večeři. Něco ji na tom znepokojovalo, ale nebyla si jistá, čím to bylo. Pak si řekla, že to mohlo být tím, že nebyla pozvána. A proč ji mělo zneklidňovat právě toto?
Konečně z pokoje odešla, vzala schody po dvou a vstoupila do rodinného pokoje. Neviděla Remmy celý den. Dorothea asi spala. Poslední dobou vůbec hodně spala. Kdo by ji za to mohl peskovat? Byla finančně zruinovaná, měla problémy s drogami, upadla do podezření z vraždy Kyleho Montgomeryho a ukázalo se, že její manžel je tím nepříčetným vrahem, který je momentálně na útěku. Kdyby se to přihodilo Michelle, tak by asi už zůstala spát po zbytek svého života.
Zastavila se, když spatřila Savannah, jak jde dolů do haly. Mladá žena se už delší dobu neoblékala jako její matka. Snad nepřemožitelnost Remmy Battleové jí změnila tak, že pohubla. Měla na sobě džíny, ze kterých vylézal horní okraj jejích kalhotek s černým páskem a blůzku bez ramínek. Nehty jejích bosých nohou byly nalakovány v tmavorudém odstínu.
Vypadala překvapeně, když zde spatřila Michelle, jako kdyby nevěděla, že tato žena u nich nyní dočasně přebývá.
„Jak se máte, Savannah?“
Přes tvář Savannah přelétl mráček. „Ohromně. Otec zemřel, švagrová je otupělá, matka vyčerpaná, bratr sériový vrah. Jak se máte vy?“
„Lituji, ale nenacházím slov.“
„Zapomeňte na to. Vypadá to, že vám také není do zpěvu.“
„V porovnání s vaší rodinou si myslím, že každému na této planetě se daří lépe.“ Odmlčela se a přemýšlela, zda se nemáprostě vrátit do pokoje a trucovat. Pak tuto variantu odmítla a řekla: „Jdu si dát kávu. Nemáte také chuť?“
Savannah zaváhala a pak řekla: „Jistě, stejně nemám žádné jiné plány.“
Obě ženy se posadili nad svými šálky kávy v rodinném pokoji.
Michelle se podívala k oknu. Do skla začaly bubnovat kapky deště. „Vypadá to, že bouřka doopravdy začíná,“ řekla. „Doufám, že se Sean brzy dostane zpátky.“
„Je u Sylvie?“
„Ano. Ale jen na večeři.“
„Spíte spolu?“
Michelle se z této neotesané otázky začala vykrucovat. „Kdo? Já a Sylvia?“ zažertovala.
„Vždyť víte, koho mám na mysli.“
„Ne, nespíme spolu. Nehledě na to, že se vás to netýká.“
„Kdybych pracovala se Seanem, tak bych s ním spala.“
„To by jistě bylo pro vás dobré. Ale určitě by to neprospívaloprvotřídnímu pracovnímu vztahu.“
„Ale máte ho ráda, že?“
„Ano, a chovám k němu úctu. A jsem ráda, že jsme obchodní partneři.“
„A to je všechno?“
„Proč se o to tolik zajímáte?“
„Asi proto, že jsem něco takového v životě nezažila. Mám tím na mysli, že jsem nikoho v životě nepotkala.“
„Cože, vy blázínku? Jste mladá, krásná a bohatá. Můžete si vybrat muže, jakého se vám zachce. Tak to ve světě chodí.“
Savannah se na ní pozorně podívala. „Ne, nechci.“
„Ovšem, že budete chtít. Proč byste nechtěla?“
Savannah si začala okusovat nehty.
Michelle se k ní naklonila a odtáhla jí ruku od úst. „Malé děti si okusují nehty, Savannah. A zatímco si dáváme jedna druhé neomalené otázky, proč se nepokusíte přemýšlet o změně jména? Mohlo by to pomoci vašim vyhlídkám na svatbu, když už se toho tolik obáváte.“
„To by nepomohlo.“
Michelle se na ní unaveně podívala a řekla: „Proč mi, Proboha, říkáte takové fráze?“
Savannah náhle vybuchla. „Proto, že si musím klást otázku – co když jsem stejně šílená jako celá moje rodina? Otec úplně zblbnul. Bratr je vrah. Teď jsem se dověděla, že můj druhý bratr měl syfilis. Matka má vrtochy. Dokonce i moje švagrová je naprosto devastovaná. Je to choroba. Jakmile přijdete do styku s Battleovými, jste ztracena. Tak jakou tedy, sakra, mám šanci? Žádnou šanci nemám. Žádnou!“ Upustila šálek s kávou na podlahu, stáhla se do klubíčka a začala vzlykat.
Michelle na ni chvíli hleděla a přemýšlela, zda se jí vůbec chce zabývat se soukromím této mladé ženy. Nakonec se k ní přisunula, pevně ji objala a utěšovala ji slovy, aniž by sama věděla, odkud se jí dostaly na jazyk. Když venku zaburácel…
