Hrátky o hodinu (David Baldacci)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

98. KAPITOLA

„Proboha, prosím, nedělejte to.“

Sylvia klečela na kolenou a hlavu měla položenou na prohnilém pařezu. Eddie ji držel v této pozici svým kolenem zatlačeným do jejích zad.

„Prosím,“ opět vzlykla. „Prosím.“

„Ticho!“

„Proč to děláte? Proč?“

Zasunul pistoli do opasku s nástroji, který si zapnul v člunu a vyndal černou masku z vnitřní strany své gumové kombinézy. Nasadil si ji, upravil oční otvory, aby mohl vidět. Nebyla to maska s nitkovým křížem, kterou zabavila policie, ale pro tuto improvizovanou popravu bude stačit.

Uchopil sekyru do své silné ruky.

„Nějaké poslední slovo?“

Sylvia byla bolestí a strachem téměř v bezvědomí. Začali si pro sebe cosi mumlat.

Eddie se zasmál. „Modlíte se? Do prdele! Měla jste šanci.“

Zvedl sekyru nad hlavu. Ale ještě předtím, než ji mohl zaseknout do jejího krku, rukojeť sekyry se roztříštila.

„Fantastická trefa, Maxwellová,“ zabručel Williams, když vyrazili kupředu.

Jestliže si mysleli, že se Eddie snadno vzdá, tak na to rychle zapomněli.

Uskočil stranou, ale dost daleko, aby se dostal k prudkému svahu, udělal několik kotoulů a sklouzl až na dno rokle. Pak se okamžitě postavil a běžel pryč.

King utíkal k Sylvii a vzal ji do náručí.

„Už je dobře, Sylvio,“ jemně šeptal King. „Už jsi v pořádku.“

King si všiml, že nastal nějaký prudký pohyb.

„Michelle!“ vykřikl.“Nedělej to!“

Michelle zmizela za vrcholkem kopce a sklouzla dolů do rokle. Povedlo se jí to zrovna tak rychle jako Eddiemu. Začala ho pronásledovat.

„Zatraceně,“ sykl King. Předal Sylvii do péče Williamse a pustil se za ní.

Běžící King se mohl pouze domýšlet, kudy utíkali a to jen, když blesk osvětlil okolí anebo když před sebou zaslechl jejich dupot.

„Proč to, sakra, děláš?“ volal na Michelle, ačkoli věděl, že ho nemůže slyšet.

Poté, co strávil poslední hodinu s Eddiem Battlem, už neměl nejmenší chuť se setkat s tímto mužem, dokud nebude za mřížemi a hlídaný dvanácti strážci. A možná, že i tak jim uteče.

Náhle se zastavil, protože zvuky před ním přestaly.

„Michelle?“ sykl. „Michelle?“

Uchopil pistoli a v obloucích s ní mířil do různých směrů, a občas se ohlížel přes rameno pro případ, že by se Eddie pokusil udeřit ze zálohy.

Michelle stála vpředu a intenzívně se dívala na houštinu. Pohlédla dolů právě v okamžiku, když zjistila, že jí po těle tancuje slabé červené světýlko. Rychle vsunula ústí pistole do malé mezery v divokém cesmínovém keři, za kterým byla schovaná a lehce odkryla pár větviček. Vpravo od ní se něco pohnulo, ale byla to jen veverka.

Zaslechla za sebou zvuk a rychle se otočila.

„Michelle?“

Byl to King, vzdálený asi šest metrů. Šel po jiné stezce a od ní ho dělila stěna ostružiníku.

„Drž se zpátky,“ procedil mezi sevřenými zuby. „Zastavil se právě tady vpředu.“

Obrátila se a čekala. Zablesklo se a to bylo vše, co právě potřebovala. Byla na okraji keře, trochu ustoupila a pak se pomalu přikrčila, aby se dostala za Eddieho záda.

Opět zahřmělo. Vzápětí vpravo zaslechla nějaký šramot. Otočila se a ihned tím směrem vystřelila. Uviděla před sebou červené světlo záblesku exploze, které se zase rychle vytratilo.

Nemohla vědět, že Eddie mezitím obešel její místo a ve stejné chvíli i on stiskl spoušť své pistole. Ačkoliv to byla pravděpodobnost miliardy k jedné, obě kulka se srazily, což způsobilo velký explozivní výboj, jakého byla svědkem.

Eddie ji tvrdě udeřil pod pás, což jí vyrazilo dech a srazilo tváří k zemi. Byl to úder k zastavení útočníka přesně podle učebnice. Do úst se jí okamžitě dostalo tolik bláta, listí a větviček, že sotva mohla dýchat. Natočila se a pokoušela se ho kopnout, ale byl rychlejší a přitiskl ji k zemi. Měl neuvěřitelnou sílu. Nemohla se vymanit z jeho železného sevření, bylo to jako se když se malé dítě snaží uniknout svému otci. Chtěla vstát, ale ani to nešlo, protože byla zaklíněna pod horou sto dvaceti kilogramů.

Zatraceně. Vyplivla všechnu tu špínu, co se jí dostala do úst. Kdyby ho tak mohla ze sebe shodit, zasadila by mu omračující ránu nohou, která jí mohla poskytnout naději. Ale byl prostě příliš silný. Ucítila, jak jí jednou rukou jde po krku a druhou se snaží držet její paže. Začala sebou zuřivě házet, aby ho ze sebe shodila, ale minulo se to účinkem. Zkoušela zavolat, ale ani to nešlo. Začalo jí ubývat sil. Mozek měla najednou těžký a v údech cítila bodavou bolest.

Je to konec? Vypadá tak konec?

A pak se všechno uvolnilo. Tíha nad ní povolila. Byla volná a Michelle věděla, že právě zemřela rukou Eddieho Lee Batllea. Obrátila se a spatřila jeho tvář, jak se na ní dívá a směje se tomu, co právě provedl.

Ale bylo to jinak. Nedíval se na ní. Posadila se a rychle se od něho odvalila. Teprve pak si všimla, kam vlastně hledí.

Stál tam King. Oběma rukama svíral pažbičku pistole. Mířil přímo na Eddieho, který o kousek ustoupil. Kingovy šaty byly rozedrané na kousky a tvář i ruce potřísněné krví, od toho, jak se k nim prodíral ostružinovým houštím.

„Nebyl bych ji zabil, Seane.“

King se třásl hněvem. „Bastarde.“

Eddie pořád ustupoval s rukama nad hlavou.

„Ještě jeden krok a dostanete to přímo mezi oči, Eddie.“ Eddie se zastavil, ale ruce mu začaly poklesávat.

„Ruce nad hlavu!“ vyštěkl King.

Michelle se postavila a rozhlížela se po své pistoli.

„Hej, Seane, do toho a vystřelte,“ řekl Eddie unaveně. „Ušetřte státu velké výdaje spojené s mým pobytem ve vězení a pohřbením po popravě.“

„Takhle to nehodlám udělat.“

„Jen do toho, Seane. Člověče, jsem vyřízen. Nic po mně nezůstane.“

„Ale ano. Nemějte strach.“

„Myslíte?“

„Vlastně se s vámi vsadím.“

„Sakra, říkáte, že…“

Eddie vyskočil, ruka mu sklouzla dozadu a vytáhl pistoli. Michelle vykřikla.

Vyšla rána.

King popošel kousek kupředu a pohlédl na ležícího Battlea. Odkopl jeho pistoli a uviděl, že Eddie krvácí na rameni, kam dopadla kulka, než vyšla jeho zády ven.

„Tentokrát jsem sázku vyhrál já, Eddie.“

Eddie se na něho chabě usmál. „Jen jedno ťuknutí, člověče. Jen jedno odfajfkování.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024