24. KAPITOLA
Brutální vražda Dianě Hinsonové se nehodila příliš dobře do její fajnové, strážným v brance hlídané a údajně bezpečné komunity. Když tam Michelle s Kingem přijeli, malá, ale hlučná skupina rozhněvaných lidí obklíčila několik zoufale vyhlížejících mužů ve stejnokrojích reprezentujících správu této izolovaného čtvrti. Uprostřed obležených byl také postarší strážný z bezpečnostní agentury, který projevoval známky vysokého rozrušení, na pokraji pláče.
Policejní vozy a další pohotovostní vozidla lemovaly příjezdovou cestu k domu, kde bydlela Hinsonová. Přes úzký pruh trávníku před domem byla natažená žlutá policejní páska, ale nebylo příliš mnoho těch, kdo se tam chtěli podívat. Přišli uniformovaní policisté a vešli do domovních dveří a do garáže. King zastavil u bariéry a spolu s Michelle vystoupil.
Policejní náčelník Williams na ně zamával ze schodů před domem. Spěchali k němu a společně vstoupili do domu.
Todd Williams vypadal ještě hůře, než předtím v pitevně, pokud lze vůbec jeho stav takto popsat. Vypadalo to tak, jako by ho gravitační síly nasávaly přímo do středu zeměkoule. „Zatraceně“, řekl. „Co jsem komu udělal, že si zasluhuji takovou věc? Opravdu nevím.“
„Byla vážně identifikována jako Hinsonová?“ zeptal se King.
„Jo, je to ona. Proč? Znáte tu dámu?“
„Je to malé město a byla také právničkou.“
„Znal jste ji dobře?“
„Ne zas tak dobře, aby to nějak mohlo pomoci vyšetřování. Kdo ji našel?“
„Měla být časně ráno v práci. Šlo o přípravu nějaké výpovědi před soudem nebo něčeho takového. Když se neobjevila, lidéz její firmy volali k ní do domu. Žádná odezva, ani na mobilní telefon. Někoho tam poslali. Její auto bylo v garáži, ale nikdo neotevřel. A tak se ten dotyčný znepokojil a zavolal policii.“ Williams zavrtěl hlavou. „Je to ten stejný chlap, co zabil Tylerovou, Pembrokeovou a Canneyho. Není třeba o tom pochybovat.“
Michelle do svého hlasu vložila důvěrný tón. „Dostal jste dopis o těch studentech?“
Williams přikývl a vytáhl z kapsy kus papíru. „Tady je fotokopie. Redakce těch zatracených novin na něm seděly bez užitku, protože byl adresován Virgilovi a on v té době nebyl ve městě. Ani jeden člověk se to tam zřejmě nepokusil otevřít. A to si říkají reportéři! Do prdele!“
„Byl ten dopis zakódovaný, jako ten první?“ zeptal se King.
„Nevím, vždyť jsme jej teprve teď dostali. Ani na obálce nebyl žádný symbol“
King řekl: „Tak to je podle teorie Zodiaka“. Podíval se na Michelle. „Co se tam říká?“
Michelle očima prošla dopis a začala číst: „Okay, jeden další je vyřízen, ostatní budou následovat. Už jsem vám předtím sdělil, že nejsem Z-člověk. Ale vy si pravděpodobně myslíte, že to děcko kouše hlínu díky ruce Z. Přemýšlejte znovu. Nechal jsem tam psí obojek, protože pes mě nenutil mu ho nasazovat. Dokonce ani psa nemám. Chtěl jsem vše udělat sám. Vůbec nejsem tím, za koho mne máte. Na shledanou příště! Nebude to dlouho trvat. Žádný SS.“
Tázavě vzhlédla ke Kingovi.
„Psí obojek? A pes, který ho nenutil?“
„Je vidět, Michelle, že jsi ještě mladá a nemůžeš si pamatovat, co bylo,“ odpověděl King a dodal: „On se distancuje od SS, což znamená, že má na mysli Syna Sama, Davida Berkowitze, newyorského vraha ze sedmdesátých let 20. století. Měl přezdívku’vrah milenců v jízdním pruhu‘, protože některé ze svých obětí vraždil v jejich autech.“
„Jízdní pruh milenců, tedy lidé jako Canney a Pembrokeová,“ řekla Michelle.
Williams přikývl. „Berkowitz řekl, že jeho soused byl nějaký démon, který vydával rozkazy k zabíjení prostřednictvím svého psího mazlíčka. Samozřejmě, je to hovadina.“
King poznamenal: „Ale tenhle náš chlápek ví přesně, co dělá. Řekl to.“
Michelle ho přerušila: „Ale to neberu. Proč by páchal vraždy ve stylu, který se podobá vrahovi v minulosti, jako nějaký napodobitel a pak psal dopisy, v nichž dává najevo, že to není on. Myslím, že imitace je nejupřímnější forma pochlebování, že?“
„Kdo ví?“ řekl Williams. „Ale zabil ty dva mladé lidi.“
King se na něho podíval a pak znovu věnoval pozornos…
